Daniel Kubec: Pedofilem budu, i když o tom nebudu mluvit

Daniel Kubec je debutující autor, kterému před týdnem vyšla kniha, jejímiž hlavními tématy jsou dospívání, rakovina a pedofilie. Na knize pracoval dva roky a vznikla v rámci studií na Literární akademii. Sešli jsme se s ním, abychom zjistili, jak kniha vznikala a proč obsahuje tak kontroverzní téma.

Takže Danieli, vydal jsi svou první knihu. Jaký je to pocit? Změnilo se něco, když se to stalo?
Já ti nevím, pár lidí mi říkalo, že mám oslavovat, vyskakovat si, honit si ego, a mně se nějak ani nechce. Můj pocit se dá shrnout takhle: jedna práce dokončená, jde se dál. Ale popravdě, knížka je týden v distribuci, a já ji ještě ani nedržel v ruce. Pokud, až po ní chmátnu, nějakej pocit rozvibruje moje emocionálně otupělý nitro, dám ti vědět.

Štěně bez oušek má být podle nakladatele dost komerčně úspěšná kniha, protože knihkupci si rozebrali téměř celý náklad. Čím to podle tebe je?
Že se rozebrala nejspíš větší část nákladu, ještě neznamená, že se to taky prodá. Ale tak, knížka má docela pěknou anotaci, nic jinýho jistě distributoři ani nečtou. Zmínka o dospívání pedofila, které tvoří tak polovinu tématu knížky, asi vzbuzuje určitou kontroverzi a možná zdání, že čtenáři budou zvědaví.

Jak ses dostal k tématu pedofilie? Nerad bych ti podsouval odpověď, ale byl tvůj záměr rozpoutat kolem knihy nebo tohohle tématu nějaký skandál?
Ani ne. Štěně je moje jaksi souhrnná prvotina, ty bejvaj, zdá se mi, docela často jaksi bilanční, co se týče života mladého pisálka. Shrnul jsem do ní svoje dřívější texty a zároveň jsem asi neměl o čem pro mě podstatnějším zrovna co napsat.

Do jaké míry je tvá novela autobiografická? Ve tvé knize je dost rakoviny. Prorůstá otce hlavního protagonisty a metaforicky i celé dílo. Zasáhla i nějak do tvého života?
Víš, já beru autobiografický prvky jako hodně, inu, relativní? V každý jaksi osobní výpovědi je hodně prvků, bodů ze života toho, kdo ji vypovídá. A zároveň nevěřím, že vůbec může vzniknout čistá autobiografie, protože vždy se autor stylizuje a celou výpověď stylizuje pro smysl své výpovědi. Život se jaksi žije, a když se dá do slov, je z něj fiktivní život. A tohle celé je můj myšlenkový konstrukt a omluva toho, že jsem svou knížku napsal do jisté míry o sobě. Takže jinak, jako celek je to fikce, v které jsou body, které souvisí s mým životem. Jako třeba ten, že můj otec umřel na rakovinu, když mi bylo sedmnáct.

Jaký jste měli vztah?
Řekněme, že to byl můj osobní morální vzor a jaksi pilíř, na kterým stála naše rodina. Když se ten pilíř začal drolit, hodně věcí se zřítilo spolu s ním. Společnej vztah jsme si tak nějak k sobě našli teprv krátce předtím, než se u něj nemoc začala projevovat. A pak jsem to trochu nezvlád a ten vztah se zas pomalu rozpojoval. Inu, i k tomu jsem měl asi potřebu se nějak literární formou vyjádřit.

Je to dost osobní otázka, ale musím se tě zeptat. Jaký ty máš vlastně vztah k pedofilii?
Kladný? Normální? Víš, já znám docela dost pedofilů, a jsou mezi nimi lidi, kteří jsou v pohodě, kteří umí bejt hodný, a to třebas i k dětem, a lidi, který jsou míň v pohodě. Prostě jsou to lidi jako kterýkoliv jiný. Ale dobře, jestli tě zajímá vyloženě moje sexuální orientace, tak jo, jsem homosexuální pedofil.

Jsi s tím vyrovnaný? A je to vůbec možný?
Bože, to nejsem. Být s něčím stoprocentně vyrovnaný může taky znamenat mít až moc velké sebevědomí, a ztrácet tak nad sebou kontrolu. Vyrovnávat se se svou sexualitou je pro mě proces na celý život, stejně jako se vyrovnávat se životem jako takovým. Možná i vydání týhle knížky je součást toho procesu. Co můžu o sobě říct, je to, že jsem po téhle stránce nikdy žádnému dítěti neublížil, v tom smyslu, v jakém si někdo může myslet, že pedofilové dětem ubližujou. A hodlám dělat všechno pro to, aby se to nikdy nestalo.

Nebojíš se nějakého osobního útoku, když to takhle otevřeně řekneš?
Měl bych? Ono samozřejmě vnímám takové obecné pojímání pedofilů jako pachatelů, nebo jak to říct. Ale já nevím o tom, že bych něco spáchal, obzvlášť vůči dítěti. Takže měl bych se ve společnosti bát? A někomu se asi bude hnusit, že jsem pedofil. Nojo, ale tím budu, i když o tom nebudu mluvit. Nechci to přímo nikomu cpát, ale když se někdo zeptá…

Dost odkazuješ na jiné autory. Skládáš jim tím poctu? A čím tě tolik inspirovali?
Poctu ani ne, co já mám komu co skládat poctu? Tím bych asi zrovna já těm zemřelým autorům moc nepolichotil. Spíš asi takhle, mívám dycky potřebu si na každým textu ozkoušet nějakej svůj vlastní experiment, aby mě to bavilo psát. Tak jsem si vzal třebas odkaz na Srdce temnoty, zasadil ho žejo do svýho děje, abych ho použil řekněme jako metaforu. Aby ten, kdo Srdce temnoty čirou náhodou čet, si v dané chvíli mého textu představil jeho atmosféru, která by nějak mohla bejt ve vztahu k atmosféře mýho děje. Takže neřeknu: kluci šli do lesa a cítili dobrodružství a posvátnej strach, stísněnost a tajemství a nevím co eště. Ale naznačím, že se cítili, jako by šli do Srdce temnoty, hm? Moc jsem se rozkecal, to je problém kecání o vlastním textu. Prostě buď tam něco je a nějak to funguje, anebo není a pak je to k hovnu, ale je úplně zbytečný to vysvětlovat.

Styl tvého psaní je dost ironický a cynický, je to stylizace, nebo jsi takový doopravdy?
Naprostá stylizace, já jsem optimistický, pozitivní a zcela nezáludný až za hrob. A tobě moc děkuju za přátelské otázky, u kterých jsem se vůbec nezapotil.

Děláš už na něčem dalším?
Za pár týdnů mi vyjdou dvě sbírky povídek v ebookovém nakladatelství Youngbooks a taky jsem pro ně shromáždil, pouze jako editor, příběhy dospívajících pedofilů, které osobně znám. Ti kluci, co to psali, nejsou ještě dospělí.

Štěně bez oušek

 Daniel Kubec  ·  Vydavatelství: BELETRIS, 2012

Když je člověku sedmnáct, umírá mu otec a rozpadá se rodina, je to samo o sobě dost těžké období. Když si však zároveň začne uvědomovat, že je homosexuální pedofil se sadistickými sklony, je to zatraceně drsný příběh.

Tato kniha však není jen prvním českým textem, který toto téma odvážně otevírá. Především je vynikajícím literárním debutem talentovaného autora, opravdu strhujícím a napínavým čtením, ve kterém do světa krásy a nevinnosti pozvolna proniká bolest, hrůza a strach. Novela vznikla v rámci Literární akademie (Soukromé vysoké školy Josefa Škvoreckého)

 

KNIHU SI MŮŽETE ZAKOUPIT ZDE.

    Napište komentář
  1. Povinný údaj
  2. Váš web nebo blog
  1. Mordechaj Kapusta 23. 9. 2013 06:46

    Drahý Daniel, som šťastná, že niekto ako Ty zažil ten krásny pocit, aký opisuješ vo Flashbacku. Neviem tak krásne písať ako píšeš Ty, drahý Daniel, ale zažila som niečo podobné. Mala som chlapca. Ale nebolo to ono. Až v nemocnici, kde som začala pracovať, som si uvedomila, že sa deje niečo zvláštne. Som zamestnaná ako sestrička na kojeneckom oddelení a preto obdivujem Tvoju odvahu, priznať si inú sexuálnu orientáciu, akú má väčšina. Ja to žiaľ nemôžem urobiť. Veľmi sa mi páčia deti a keby som nerobila sestričku, určite by som chcela byť zamestnaná v materskej škôlke. A kde pracuješ Ty? Robíš telocvikára? To je dobrý flek. Mohol by si u nás v detskej fakultnej nemocnici pracovať ako sanitár. Viem, že deti sú pred Tebou v bezpečí. Neviem, čo by mi povedali rodičia detí, tu v nemocnici, keby som sa im priznala, že pri prebaľovaní s Tebou popisovanými krásnymi pocitmi cmúľam tie malé červíčky chlapčekov, keď ma nikto nevidí. Tie potvorky sa niekedy stoporia. Neveril by si akí sú krásni. Aj chlapci, aj červíčky. Bohužiaľ, keď vyrastú zostanú im medzi nohami odporné chlpaté pavúky. Aj ľudia sú takí zlí. Nejaký hnusný človek, že si tak môže hovoriť, lebo to je zviera, akýsi Mordechaj Kapusta píše o Tebe strašné veci. Už by ho mali odsúdiť ako antisemitu aspoň na 13 rokov ako toho Rusa, aby bolo od neho pokoj. Posielam Ti pusinku na líce, lebo Ty si už veľký chlapec a hoci mám 19 rokov, ja mám už pre Teba len takú odpornú smradľavú mušľu, ako stará toho Mordechaja. Odpusť, že sa nepodpíšem. Žiaľ, nemám takú odvahu ako Ty. Bojím sa, že by mi odstrihli klitoris. NN Anna Kolníková P.S.: Aáách, ja hlupaňa. Veď pod príspevkom je celé moje meno. Danko, tak, keď sa už poznáme. Stretneme sa v klube Inakosť. Bude tam aj pani Černá. Mám ju veľmi rada. Ona nám rozumie. Má pre nás ľudské teplé slová a občianske práva. Len nesmieme ísť do Ríma. Tam sú ľudia horší ako ten antisemita Mordechaj Kapusta. Nenávidia každú Inakosť.

  2. p123 13. 11. 2012 16:19

    A ani ses tímto pěkným rozhovorem nepochlubil, Dane. A blahopřeju, že ses k němu vůbec odhodlal (což ve tvém případě stejně asi moc těžké nebylo :D).

    1. DanielKubec 19. 11. 2012 19:31

      Fakt nepochlubil? Ták to sory, ale jsem rád, že sis našel a počet. A jako odhodlávání o to nejde viď, dyž se někdo zeptá tak có no.

  3. fenix 30. 10. 2012 19:30

    Dane, todle bych nikdy nedal, super :)

    1. DanielKubec 2. 11. 2012 19:15

      pro fenix: Hele dík za koment, to víš, když už se mě někdo zeptá, proč mlžit, když je to z knížky samotný stejnak zřejmý.

Sociání sítě
Žiadny obsah
Žiadny obsah
Konec prokrastinace
Petr Ludwig