Všichni ho milujeme, všichni ho vyhledáváme. Procházky se psem. Ušák, hrnek čaje a knížku. Sezení na parapetu v dešti. Ticho. Existuje ale příliš mnoho ticha? Je na něm něco špatného? I na to odpovídá nová kniha Susan Cainové z Jan Melvil publishing.

Susan Cainová, právnička, která nechtěla být právničkou. Žena, která zjistila, že nezávidí svým úspěšným kolegům u nejvyššího soudu, ale spolužákům ze střední, ze kterých se stali psychologové a spisovatelé. Žena, která se bála přednášet. Žena, která milovala ticho.

Prvotina od americké spisovatelky, publicistky a trenérky negociačních dovedností je čtivým souhrnem všeho, co ví současná psychologie o introverzi, jejím původu, kladech i záporech. Jak na prvních několika stranách vysvětluje, neexistuje 100% introvert nebo extrovert a kniha tak slouží nejen k poznání sebe sama, ale i nejbližších. Pokud váháte, má-li vám tato dáma co říci, podívejte se na její krátkou přednášku.

Ticho. Otevřít si okno v deštivém dni, zaposlouchat se do klidné relaxační muziky a ponořit se do práce. Bez telefonu, okolního klapání klávesnic, brainstormingů a porad nechat myšlenky vyplouvat na povrch, formovat je jako hlínu na hrnčířském kruhu… Pokud je právě toto vaše ideální prostředí pro práci, je nejvyšší čas to změnit.

Není důležité, jak jste dobří, ale jak umíte svou práci prezentovat. Jaký umíte být teamový hráč, jak umíte bavit své okolí na firemních večírcích, zda se umíte stát středem pozornosti. Že vám to nevoní?

Susan Cainové také ne. Vše výše zmíněné se dá naučit. Vše se dá předstírat. Vše se dá rozvíjet. Nikdy se to ale nestane vaší přirozeností, proti tomu je velkou životní výzvou osvojit si vlastnosti těch na druhém břehu.

Ticho není kniha, která upoutá dějem, prostředím, postavami, erotickými scénami, nebo hektolitry krve. V Tichu jdete až na dřeň sebe sama a svých blízkých. Při recenzování ticha jsem musel projít nejen 350 stran textu, ale více než 2 dekády svého života.

A tak jsem mezi výhružnými telefonáty “Kdy bude ta receneze” a šťouchanci  “Píšeš recenzi nebo další díl?” prožíval znovu své dětství. Znovu jsem jako pětiletý kluk převlečený za trpaslíka utekl z besídky. Znovu jsem si tajně s baterkou v noci pod peřinou dočítal knihu a ráno málem nevstal na písemku. Znovu jsem psal na táboře své deníky a třásl se hrůzou, že je někdo najde a přečte nahlas. Znovu jsem mlčel, když na mě někdo křičel. Znovu jsem se začal třást, když na mě někdo pospíchal a já si nedokázal uspořádat myšlenky a sestavit větu…

Znovu jsem prožíval svou hanbu, ústupky, své ticho. Ale tentokrát nebylo provázeno zlostí na sebe sama, ale pokorou a vyrovnaností. Při čtení Ticha mizela z mých vzpomínek zlost a zášť. Mizelo ponížení a rozhodnutí příště taky křičet, taky se ozvat, taky se postavit.

Procházel jsem měsíce a léta svého života a objevoval sebedůvěru, odhodlání a hrdost. Konečně mi někdo řekl, že nejsem ten špatný. Že je legitimní, být ticho.

Ticho mi dodalo odvahu. Pomohlo mi uvědomit si, proč a jak reaguji v situacích, ve kterých se necítím dobře. Proč vyhledávám přemýšlivé a tišší osoby. Proč neumím pít až do konce a bavit celou společnost. S Tichem jsem přijal své hranice, respekt k vlastní povaze, jejím přednostem i nedostatkům. Pochopením svého strachu jsem zakusil také hrdost z každého nového pokusu ho překonat. Pomohlo mi čas od času vyjít ze své ulity nedůvěřivosti a pomalými krůčky zakoušet život mezi bezstarostnými. Pomohlo mi také respektovat a pochopit chování extrovertů, necítit se sám a ohrožený. I když jsem na večírku trochu bokem největší zábavy, cítím, že není nejmenší důvod být středem pozornosti, dokud sám nebudu chtít.

Při všem, co mi Ticho dalo, je těžké se odpoutat a vnést na knihu trochu kritického světla. Při čtení se budete setkávat s mnoha tvrzeními o vlastnostech introvertů i extrovertů. Mravenčí práce Susan Cainové mnohdy přešla v perfekcionismus a citace výzkumů najdete na každé druhé stránce. Přesto si kniha dokázala zachovat lidskost, jednoduchá vysvětlení a obešla se i bez množství odborných výrazů.

I když si Ticho pořídíte, nebudete ho mít dlouho. Po dočtení totiž pocítíte touhu předat ho dál pro pochopení sebe sama, druhých i druhými.

Ticho

Síla introvertů ve světě, který nikdy nepřestává mluvit

Susan Cainová · Vydavatelství: Jan Melvil publishing, 2012

Kolik skutečných introvertů znáte? Odpověď vás možná překvapí.
V kultuře, která nás od základní školy až po byznys vychovává k týmové práci, je vše nastavené pro úspěch extrovertů. Až díky této knize získali ti tiší svou mluvčí: Susan Cainovou. Její čtivý, důkladný a překvapivý text o tiché síle introvertů se stal velice rychle bestsellerem a autorka celebritou. Je to paradox, když sama o sobě prohlašuje, že je introvertem? Kniha je důkladným rozborem, polemikou, ale také docela praktickým návodem, jak oběma typům povah usnadnit soužití. Autorka dokládá, jak schopnosti introvertů, včetně vůdčích, bývají v éře ideálu extraverze přehlíženy, podceňovány a systematicky potlačovány, a zabývá se zkoumáním dalekosáhlého dopadu upřednosťování extrovertů. Současně pátrá po nejnovějších poznatcích v oboru psychologie a neurovědy, s cílem odhalit překvapivé rozdíly mezi extroverty a introverty. Kniha poodhalí například svět Harvard Business School – současné bašty extraverze, dovede nás na přímo neuvěřitelný seminář Tonyho Robbinse, který by překvapil i většinu extrovertů, a seznámí nás s méně známou stránkou řady osobností, jakými jsou Mahátma Gándhí, Eleanor Rooseveltová a Dale Carnegie. 

KNIHU SI MŮŽETE ZAKOUPIT ZDE.