blog

Vandrování odnikud nikam

Joseph Roth je známý českému čtenáři hlavně díky románu Pochod Radeckého, Nakladatelství Academia   však vydává i jiné jeho tituly, naposledy se tak stalo, když na české knižní pulty přišla útlá knížka Židé na cestě.

Roth se živil jako žurnalista, a proto je kniha souborem volně spojených reportáží mapujících cestu Židů z Východu na Západ, z Ruska a Haliče do Německa či do Francie, ze západní i východní Evropy zpět do Palestiny. Stejně tak je patrná i snaha opustit odžité stereotypy a poznat nový, západní svět.

Od té doby, co jsou Židé v diaspoře, snaží se někde usadit, jsou kočovníky a hledači. Jak však rostou civilizační možnosti, řada z nich opouští své tradice a přijímají mainstreamový způsob žití. Proto je název reportáží velmi trefný, jde o pouť, hledání, v níž se kultura promění, z té tradiční na tu moderní.

Cesta není jen přemístění odněkud někam, ale také změna vnímání světa, změna způsobu myšlení i změna životního stylu. Původně levicový Roth píšící pod pseudonymem Der rote Roth (Rudý Roth) se po rozpadu Rakouska-Uherska stal obhájcem monarchie jako své vlasti, po jejím pádu totiž Židé ztratili svou Heimat, vlast. Opět se vydali křížem krážem Evropou.

Sám Roth zažil to samé, nejdříve se mu zbláznil otec při cestě do Hamburku a rodina se díky tomu ocitla ve finanční tísni, poté budoucí spisovatel studoval ve Lvově a usadil se ve Vídni. Po pádu monarchie začal kočovat, a protože i jeho manželka onemocněla duševní chorobou (stala se poté obětí nacistů při jejich pokusech s euthanasií) nenašel nikde domov.

Jeho příbytkem se staly prázdné hotelové pokoje a jeho jediným pobočníkem láhev alkoholu (démony pijáka a osamění Roth ostatně krásně vystihl v Legendě o svatém pijanovi). Proto je soubor reportáží nejen o Židech a jejich cestě, je příběhem samotného Rotha a jeho hledání.

Čtěte také  Severka: Dívka, na kterou budete po přečtení ještě dlouho vzpomínat

Roth je bystrý pozorovatel a líčí to, co již dávno zaniklo, atmosféru malého židovského městečka na východě s jeho atmosférou i líným, ale jasně daným způsobem života.

To městečko leží uprostřed roviny, neohraničené žádnou horou, lesem či řekou. Vybíhá do pláně. Domy střídají chýše. Zde začínají ulice. Jedna vede od jihu na sever, druhá od východu na západ. Na křižovatce je náměstí. Na nejzazším konci severojižní ulice je nádraží. Jednou denně přijede osobní vlak.

(s. 25)

Kromě popisů vnějších prostor můžeme číst i o životě komunity a její uzavřenosti, jejích oslavách židovských svátků, židovské svatbě i židovské hudbě.

Se stejnou schopností vidět a zachytit líčí Roth vídeňský Leopoldstadt s jeho obyvateli, vidí židovské obchodníky i kavárny. A takhle postupuje dál – do Berlína, do Paříže. Sám spisovatel tato města ucítil a zažil. A vnímá neustálou snahu – najít zemi zaslíbenou, kde budu mít svou vlast. Při cestách do Ameriky se Židé nebojí Nového světa, bojí se oceánu. Byli vždy zvyklí putovat po souši. Jeho text je svým způsobem nostalgickým, je to svět, který byl před druhou světovou válkou.

Text Židů na cestě vznikl jako soubor reportáží, které Roth sestavil dohromady v roce 1927, v době, kdy ještě nehrozilo nebezpečí. Nicméně k nim připojil později doslov a předmluvu k dalšímu vydání – v nich už můžeme cítit strach ze vzrůstající moci totalitních režimů, jak sovětského, tak německého. Roth píše:

Neexistuje žádná rada, žádná útěcha, žádná naděje. Každému musí být jasné, že rasismus nezná kompromisy. Miliony plebejců potřebují naléhavě pár ubohých statisíců Židů, aby si potvrdili černé na bílém, že jsou lepší lidé.

 (s. 95)

Rothovy reportáže se proto stávají i dobovým dokumentem, poměrně zajímavou studií z let dvacátých, vnímající snahu Židů dostat se na Západ, a tím, co následovalo. Strach, ponížení, likvidace. Té se naštěstí Joseph Roth nedožil, neboť zemřel v roce 1939 v Paříži, sám.

Čtěte také  Pláňata: Jak se přelom osmdesátých a devadesátých let (ne)dotkl jedné obyčejné rodiny

Kniha potěší všechny Rothovy čtenáře. Osobně mám radost, že Nakladatelství Academia se dlouhodobě věnuje středoevropským autorům světového významu, jako je např. Joseph Roth, Sándor Márai či Hermann Broch. Dává nám to ucelenější obraz o střední Evropě, jejích prioritách, její kultuře, ale i typické nostalgii, jež je s tímto prostorem spjata.

 

Zide na ceste (Joseph Roth)

Židé na cestě

Joseph Roth  ·  Vydavatelství: Academia, 2013

Kniha známého žurnalisty a prozaika Josepha Rotha (1894 – 1939) sleduje ve volně spojených reportážích putování Židů z evropského Východu do západní Evropy, do USA a do Palestiny. Autor, který se sám po většinu svého života pohyboval po evropských velkoměstech, zasvěceně líčí situaci židovského obyvatelstva jak v původní vlasti, tj. v Rusku a ve východních částech bývalé rakousko-uherské monarchie, tak v západních velkoměstech, Vídni, Berlíně a Paříži, zamýšlí se též nad perspektivami židovského osidlování Palestiny. Text se skládá z původních reportáží publikovaných poprvé ve druhé polovině dvacátých let a ze dvou doslovů k vydáním z druhé poloviny let třicátých. Od mírného optimismu původního textu se nálada mění takřka v beznaděj posledního doslovu. I z toho důvodu je kniha zajímavým a dodnes čtivým dokumentem vývoje a “cesty” evropské společnosti v posledním desetiletí před druhou světovou válkou.

KNIHU SI MŮŽETE ZAKOUPIT ZDE