Autentické svědectví uprchlíka z pracovního tábora v Severní Koreji
Pracovní tábory pro politické vězně existují v Severní Koreji dvakrát déle než ruské gulagy a podle odhadů v nich žije v otřesných podmínkách více než dvě stě tisíc lidí.
Sin Tong-hjok (anglická podoba jména Shin Dong-hyuk) se narodil v roce 1982 v Kaechonu, v táboře pro politické vězně, který leží asi 75 kilometrů od Pchjongjangu. Bratři Sinova otce kolaborovali za války s Jihokorejci a za to v severokorejském režimu pykají tři generace celé rodiny, jakožto „zrádci země“.
Uplynulo již více než 60 let od skončení 2. světové války a osvobození všech vězňů z nacistických koncentračních táborů. Stejně tak byly zrušeny nechvalně proslulé sovětské gulagy, a tak by se mohlo zdát, že se přeci jen lidstvo ze všech zvěrstev poučilo a život na Zemi je teď o něco lepší. Ovšem až na jeden stát. Severní Korea, místo, kde neplatí mezinárodní úmluvy a kde život člověka je méně než cena fungujícího šicího stroje.
Blaine Harden, americký spisovatel a reportér, nám předkládá příběh Sin Tong-hjoka, jediného Severokorejce, který se narodil v pracovním táboře a dokázal z něj uprchnout. Předem nutno podotknout, že tato kniha rozhodně není pro slabší povahy. Předkládá čtenáři syrový pohled na Sinův příběh, včetně všech zvěrstev, která se v táborech odehrávají.
V zemi s diktaturou na pomezí komunismu a neomezené monarchie živoří asi 200 tisíc vězňů ve dvou typech trestných táborů: Čísla 15 až 18 mají převýchovné zóny a je možné se z nich legálně dostat na svobodu; čísla 1 až 14 jsou oblasti „úplné kontroly“, kde „nenapravitelní“ pracují, dokud nezemřou.
Koncentrační tábory v KLDR
V Severní Koreji je v současnosti nejméně šest koncentračních táborů, ve kterých žije 150 až 200 tisíc politických vězňů. Podle satelitních snímků se tábory v posledních letech rychle rozrůstají, a co se v nich vše děje, se okolní svět může jenom domnívat.
10 pravidel táborů:
1. Nesmíš utéct.
2. Tři a více lidí se nesmí seskupovat.
3. Nesmíš krást.
4. Musíš se bezpodmínečně hlásit dozorcům.
5. Musíš nahlásit všechny neznámé a podezřelé osoby.
6. Musíš sledovat ostatní a nahlásit veškeré podezřelé aktivity.
7. Zadanou práci musíš provést s nejlepším výsledkem.
8. Nesmíš se soukromě stýkat s osobou druhého pohlaví mimo práci.
9. Musíš se hluboce kát za své chyby.
10. Kdo poruší tyto zásady a předpisy tábora, bude okamžitě zastřelen.
Sin se narodil roku 1982 právě v jednom takovém nápravném zařízení – v Táboře 14, místě, z něhož se dostanete jedině smrtí. V knize Sin popisuje svůj příběh plný utrpení, hladu a strádání. Od útlého dětství, přes popravu jeho matky a staršího bratra až do okamžiku, kdy v něm uzrálo přesvědčení pokusit se o útěk a dostat se z tábora pryč. Dál do Číny, popřípadě Jižní Koreje.
Autor se vedle vyprávění Sinova příběhu věnuje i celkové problematice Severní Koreje a dává tak ucelený pohled na problémy s tímto ožehavým tématem. Dává čtenářům nahlédnout na hrůzy pracovních táborů, ale i pochopit celkový stav kolem severokorejských utečenců ve světě a jejich problémy s postupným zapojením do pro nás normální společnosti a života. Jelikož vzpomínky na hrůzné zacházení a strádání z táborů si ponesou až do konce života.
Pro normálního člověka bude tento příběh velmi úzkostný a traumatický. Místy se budete pozastavovat nad tím, co Kimův režim dokáže udělat člověku a bohužel i dítěti. O to děsivější je fakt, že se nejedná o fikci, ale skutečnost, která se navíc děje v dnešní době, za tichého přihlížení celého světa.
Sinův příběh tak vykřesává jiskřičku naděje, že se snad světové vlády začnou zabývat zvěrstvy, které páchá na lidech dynastie Kimů v Severní Koreji, protože se zatím zdá, že právě Severní Korea je příslovečné tabu mezinárodní politiky.
A právě příběh Sina a jemu podobných by mohl pohnout s mocnými tohoto světa a dát tak naději na svobodu a život i těm, kteří v tuto chvíli trpí kdesi v Táborech 1 až 18.
Útěk z tábora 14
Blaine Harden · Vydavatelství: Ikar CZ, 2013
Pracovní tábory pro politické vězně existují v Severní Koreji dvakrát déle než ruské gulagy, podle odhadů v nich žije přes dvě stě tisíc lidí. Sin se v táboře narodil. Protože trpěl podvýživou, má menší a drobnější postavu. Paže má zkřivené namáhavou prací a záda zjizvená popáleninami z doby, kdy ho mučili ohněm. Kůže nad stydkou kostí nese jizvu po vpichu háku, jímž ho dozorce přidržoval nad plameny. Holeně na obou nohách má od kotníků po kolena znetvořené od elektrického plotu z ostnatých drátů, které nesplnily svůj účel, protože neudržely chlapce uvnitř Tábora 14.
