blog

Macocha: Surově lidská a neuvěřitelně geniální

“Napadá mě, že když všechny ženy na světě vydělávaly místo peněz jenom kůže, možná to bylo pro všechny zúčastněné přehlednější…” Česká literatura údajně dlouhou dobu netrpělivě vyhlíží velký původní román, už ale není důvod k dalšímu čekání na takový text: Petra Hůlová vydala v nakladatelství Torst útlou knížku s názvem Macocha a už poněkolikáté uhranula literární svět.
Všichni o Macoše slyšeli, všichni si přečetli rozhovor v Literárkách a všichni se ptají: Jaká tedy Macocha vlastně je? Surově lidská, famózní a neuvěřitelně geniální.

Kdo z vás si přeje horší život než ten, co má? A ten les zvednutých rukou je plná aula depresivních lidí humanitních oborů, kteří si myslí, že utrpení vede člověka blíže k podstatě jevů a věcí, a ovšem, ale lidé, co hodně trpěli, jsou později sviněmi spíše než lidé, co netrpěli vůbec nebo jen víkendově.

První věty knihy jsem degustovala jako víno, četla odstavce znovu a znovu a vracela k myšlenkám a slovním obratům, které mi učarovaly. V textech Petry Hůlové se snoubí hned několik na české poměry poněkud výlučných ingrediencí: zcela výjimečný pozorovací talent, schopnost jedinečné práce s jazykem a hrabalovský zápal, jež ochabuje až v závěru knihy. Urputnost a nepřetržitost spisovatelčiných sdělení nás přibližuje k autobiograficky pojaté ústřední postavě autorky béčkové literatury, která své emoce ventiluje častým křikem z balkonu a nebojí se vyprázdnit nejednu láhev tvrdého alkoholu.

Říká se tomu těšit se na svou vlastní smrt. Když to hlavní, čeho se jeden nemůže dočkat, je pátek, padla po pracovním týdnu, a plynule navazuje těšení se na ten další pátek, a smrt to je takový Velký pátek před víkendem, který nikdy nekončí.

Sevřenost a úzkost při pohledu na nepřikrášlený příběh jednoho lidského života se potkává s vesmírnou dávkou fantazie, (sebe)ironického humoru a pravidelně načasovanými dávkami postřehů z vašeho vlastního života, až začínáte pociťovat lehkou slabost v kolenou a musíte si k četbě Macochy sednout. Neklidná větná stavba s lehkostí ovládá prudce tepající vyprávění, jež nabízí postřehy naivního dítěte, zorný úhel matky a spisovatelky i starého člověka, jehož život je i pro něho samotného zcela nepřehledný.

…a je to podobné překvapení jako pro dítě, že i paní učitelka chodí na velkou a na límci má omrvinku od snídaně. Jaký div, že nebydlí ve škole a neživí se otřeným prachem z vycpaných kabinetních sov a výpary ze zkumavek. A takovému objevu se říká přijít o dětskou naivitu a je to prozření mnohem zásadnější než při všech těch pokusech s chlorovodíkem na kroužku mladého chemika, kterým si učitelka přivydělává po své řádné pracovní době.

Macocha je skvostný text, jehož autorka umí vyhmátnout a prohmatat všechny klíčové úžiny našich všedních světů a dnů. Kniha balancuje na hranici snesitelnosti otázek, které nám nepokládá. Výjimečné čtení.

Čtěte také  U jezera: Kvalitní sonda do nefunkční rodiny

 

Macocha (Petra Hulova)

Macocha

Petra Hůlová  ·  Vydavatelství: Torst, 2014
Nový, bezpochyby nejosobitější a nejosobnější text Petry Hůlové prakticky rezignuje na vyprávění příběhu a v mnoha ohledech překračuje četná tabu dosud v literatuře ctěná. V monologu autorky, která se bez ohledu na počáteční ambice stane úspěšnou spisovatelkou druhořadé literatury, kráčíme od jednoho bolestného zauzlení k druhému: od rozpadu manželství, přes milostně-nenávistný vztah k vlastním dětem, které jí ani v dospělosti nedokáží odpustit, až k reflexi vlastní tvorby. Reálné se zde stýká s představami a jen zvolna hledáme nitky, podle nichž se ve spleti košatých obrazů dobíráme toho, co je příčinou a co následkem, co neotřele žitou skutečností a co alkoholovým excesem. 
Tématům, kterých se zde autorka dotýká, se v životě vyhne málokdo. Zřídka je však někdo vyřkne s tak bezohlednou upřímností, s tak jasnou rezignací na konvence a s tak omračujícími jazykovými schopnostmi.

KNIHU MŮŽETE KOUPIT ZDE.