blog

Milénium: Kniha, nebo film? A který?

9.08. 2015
Jakmile je jakákoli kniha přenesená na plátno, okamžitě se mezi původními fanoušky knihy a novopečenými příznivci filmu odehraje velká (obvykle naštěstí jen internetová) bitva o to, jaká verze je lepší. V případě některých kultovních kousků je to ještě zamotanější – to když je filmových zpracování více. Pak všichni porovnávají, hodnotí a straní jedné verzi před těmi ostatními. Takovým případem je i Larssonovo Milénium. Je lepší kniha, nebo film? A který? Je věrnější Lisbeth Noomi, nebo Rooney? Je lepší před čtvrtým dílem, který vyjde každou chvíli, uspořádat filmový maraton, nebo re-reading? To necháme na vás:) Podívejte se na malé porovnání prvního dílu v Larssonově a Fincherově pojetí.

lis
David Fincher zfilmoval první z knih, Muži, kteří nenávidí ženy, v roce 2011. Mnoho diváků naprosto nadchnul, jiné zklamal – a to jak ve srovnání se švédským zpracováním, tak i s knihou. Fincher si někde přidal, někde ubral, a výsledkem je konzistentní podívaná, která se ale hned na několika místech liší. Tady je pět hlavních bodů.Zaprvé, Fincher se mnohem více zaměřil na Lisbeth Salander než na svět novináře Mikaela Blomkvista a problémy v Millenniu, které slouží spíše jako nenápadné pozadí. Asi si spočítal, že na Rooney Mara se budou návštěvníci kin dívat raději než na Daniela Craiga. A to je to prosím James Bond!

Zadruhé, ve filmu je z Lisbeth velmi osamělá a uzavřená bytost. Vedlejší postavy, jako její matka a její přátelé mimo hackerské prostředí, ve filmu vůbec nejsou. Trochu to zjednodušuje chápání Lisbeth – zda je to k horšímu nebo k lepšímu, necháme na vás.

Za třetí, stopy, vedoucí k odhalení záhady, servíruje film rychleji a s menší hloubkou než kniha. To filmu trochu ubírá na tolik zajímavých “aha!” momentech, kterých je kniha plná.

Čtěte také  Nové detektivní příběhy, které vás nenechají vydechnout

Za čtvrté, ve filmu chybí poměrně dost klíčových hráčů, kteří by mohli být pachateli. Velká část rodiny Vangerových je úplně vypuštěna, a na plátně je tak sice menší tlačenice, ale také je jednodušší odhadnout, kdo je vrah.

Za páté, i když se to může zdát nemožné, z Lisbeth je ve filmu ještě větší drsňačka než v knize. Velmi dobře se pere a ještě více znepříjemňuje život tomu, kdo jí znásilnil. Je fascinující i v momentech, kdy už jsou její kousky skoro odporné.

Rozdílů mezi knihami a filmy je v případě Milénia samozřejmě veliká spousta. I z tohoto úzkého výběru je ale jasné, že jak už to tak bývá, ve filmu je více efektních scén a v knize zase momentů, kdy jste na sebe pyšní, že vám něco došlo, že jste zase prokoukli kousek mystéria. Proto doporučujeme obojí servírovat podle nálady. 🙂

Barbora Votavová