Maturitní recenze: Farma zvířat

Některé položky ze seznamu povinné četby vám nepomohou jen u maturity, ale jejich znalost patří tak nějak k všeobecnému rozhledu, nejen literárnímu, ale i společenskému. Orwellovo stěžejní dílo mezi ně určitě patří – Farma zvířat je zkrátka dílem nadčasovým,” píše Prokop a přibližuje formu i obsah této klasiky. Čtěte! :)

Obrázek z ilustrovaného vydání z roku 1954

Farma zvířat je obecně řazena mezi stěžejní díla světové literatury. Napsal ji George Orwell ve 40. letech minulého století a velmi často se vyskytuje v seznamech školní povinné četby. Naštěstí tímto systémem nejsem poznamenán (rád si vybírám knihy sám), a tak jsem se pustil do Farmy zvířat z vlastní iniciativy – díky touze přečíst zase něco dalšího z klasiky.

Je hned několik důvodů, proč byste si měli tuhle knihu přečíst. Jednak bych vyzdvihl literární styl, jakým je napsána; z pohledu dnešního čtenáře velmi čtivou formou. Dále pak kniha nepochybně nese určitou intelektuální hodnotu díky tématu, jakým se zabývá. Skrze alegorickou bajku nám George Orwell servíruje naprosto přesnou kritiku společnosti, v níž se satiricky věnuje tématům, jako je sociální etika a možné nebezpečí totalitních ideologií.

Je velmi pravděpodobné, že autor ve svém díle poukazoval na situaci ve Stalinově Sovětském svazu. Události v knize mají často shodný vývoj jako dnes známé historické reálie. Jestliže se zamýšlíme nad postavami románu, neunikne nám, že se očividně podobají skutečným představitelům tehdejšího SSSR. V podobě prasat se můžeme setkat na Farmě zvířat s Trockým, Leninem i Stalinem. Dočteme se i o dalších zvířecích symbolech značící prvky ideologie, jako jsou ovce (nemyslící část lidu, vše opakující dav), psi (privilegovaná tajná policie), koně (pracující proletariát) a další. Orwellova Farma zvířat je zkrátka dílem nadčasovým. Pojednává sice o událostech minulých, ale nikoliv neaktuálních. Poukazuje na nebezpečnou sílu lidí, které spojily v jeden mocný dav myšlenky revoluce; na počátku ušlechtilé, ale díky lidské povaze ve finále s neblahým dopadem pro společnost.

Díky pouhým sto stranám by si knihu mohl přečíst skutečně každý. Jsem vážně rád, že je součástí mé knihovny, a doporučuji ji všem, kteří si chtějí rozšířit obzory o další skvělé literární dílo.

 Autorem recenze je Prokop Prčík. 

O autorovi: Studuje první ročník jednoho gymnázia na jihu Moravy. Zajímá se především o historii (největší zálibou je pozdně republikánský a raně císařský Řím), filosofii a další humanitní vědy. Má rád kvalitní filmy a samozřejmě knihy.

    Napište komentář
  1. Povinný údaj
  2. Váš web nebo blog
Sociální sítě
Knižní Baví / Nebaví #25: Tipy na knižní dárky od Doroty Noon, od veselých komiksů po knihy pro ambiciózní zahradní… https://t.co/WBO5qshamw
17. 12. 2017
Zleva: Šťastná knihkupkyně a ještě šťastnější výherkyně Knižní šifry. Lenka V. z Rokycan si v pátek odnesla knihota… https://t.co/TwlGO9Ujml
17. 12. 2017
#copravectu: Tři úplně jiné knihy, tři minirecenze, tři tipy na knižní dárky! Non-fiction, něco pro poetické duše a… https://t.co/kBhKseJSZt
15. 12. 2017
Knižní dárečky, drazí milí, máte, máte? 😉 Hromadu tipů i s informacemi o tom, jestli je stíháme doručit do Vánoc, n… https://t.co/oHK7h7Wam7
15. 12. 2017
Zásadní poselství. https://t.co/weAUX0Bh8p
12. 12. 2017
Muž, který hledal svůj stín
David Lagercrantz