Maturitní recenze: Lakomec

Dramata a komedie  jsou mezi maturanty a maturantkami oblíbené – můžou si totiž vybrat, zda si je přečtou, nebo zhlédnou :) A v případě komedií je divadelní zážitek či četba ještě zábavnější. Třeba takový Moliére “napsal mnoho vtipných a otevřených her, ve kterých se zabýval tématy, která se neustále opakují po celá staletí,” jak píše Táňa. Přečtěte si, jak představuje jeho asi nejznámější hru – Lakomce.

Lakomec. Nesmrtelný příběh o tom, co všechno s člověkem dokáže udělat chamtivost.

V povinné četbě, kterou každý z nás ve škole dostal (nebo teprve dostane), patří toto dílo mezi tu světlou část děl, do které se pouštíme nejdříve. 

Moliére je známý tím, že napsal mnoho vtipných a otevřených her, ve kterých se zabýval tématy, která se neustále opakují po celá staletí. A tím pádem jeho díla baví i dnešní generaci.

Ve svém díle vytvořil hrdinu Harpagona – člověka posedlého penězi – , kterého právě jeho negativní vlastností udělal tak groteskním. Kvůli penězům se totiž zamotává do mnoha spletitých zápletek, které jsou z části přitažené za vlasy, ale v jejich jádru je ukryta totožnost s určitými skutečnostmi kolem nás.

Své označení – komedie – tedy Lakomec nese právem, jelikož v něm autor opravdu nerozebírá společnost či nenavozuje velké vnitřní monology svých postav, jak tomu bývá například v realismu.

Tím pádem se nám příběh velmi dobře čte, vše utíká jako voda a děj je stručný a jasný.

A konec? Ten jen potvrdí, že si toto dílo užijete s dobrou náladou od začátku až do konce.

Mně toto dílo zaujalo právě svou genialitou, kterou do ní autor vložil. Dokázal vytvořit komický příběh, do kterého vložil to, co si o lidech – typu Harpagona – myslel a zaobalil to tak, že se jeho komedie stala u lidí oblíbenou. Tím tak docílil toho, že aniž by si toho byli lidé vědomi, problematika chamtivosti a lakomství se jim nenásilně dostala do podvědomí a oni se poté mnohdy přistihli, že jim Harpagon připomínal nějakého známého.

I dnes, se při rozboru tohoto díla můžete setkat s někým, kdo běžné zná jméno Harpagon, jako označení lakomého člověka.

A není právě tohle cílem každého autora? Aby jeho díla přežila svou dobu a lidé si je četla v dalších a dalších staletích.?

Moliére by tedy mohl být opravdu spokojený. 

Díky povinné četbě se ke mně dostalo toto úžasné dílo, které můžu studentům ke čtení jen a jen doporučit – příběh není nijak dlouhý a určitě vás bude bavit. ☺

Autorkou recenze je Táňa Brňáková.

O autorce:  Prvním rokem studuje češtinu a společenské vědy na Pedagogické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Je knihomolem každým coulem, jelikož knihy jsou nedílnou součástí její denní náplně – proto si také před dvěma lety zřídila na internetu knižní blog. A v návaznosti na knihy je také velkým milovníkem čajů (ať už za tepla či v létě za studena). :-)

    Napište komentář
  1. Povinný údaj
  2. Váš web nebo blog
Sociální sítě
Výborná severská detektivka, trocha romantiky i knížka, která vás přiměje zvednout zadek a začít tvořit. Inspirujte… https://t.co/8vbo6tGkPG
10. 12. 2017
V nejnovější Liberatuře na @CRo_RadioWave si můžete poslechnout pány z nakladatelství Absynt a Mariusze Szczygiela… https://t.co/ZFlPwQsgdQ
7. 12. 2017
@ondrejlipar @Kosmas_cz Jsou v plánu 👍🏼
5. 12. 2017
@ondrejlipar @Kosmas_cz Zdravíme, profily autorů a autorek na novém webu postupně zlepšujeme a doplňujeme, filtrová… https://t.co/Xg4aFefmlD
5. 12. 2017
@sunfreedom Ale to snad ne! Omlouváme se - pošli prosím do zpráv e-mail, podíváme se, co je špatně.
5. 12. 2017
Muž, který hledal svůj stín
David Lagercrantz