Prokleté dítě je pro ty, kterým se stýskalo po světě čar a kouzel

Zasvěcenou recenzi na Harryho Pottera a Prokleté dítě jste si už na našem blogu mohli přečíst od Báry. Já si k tomu ale samozřejmě pár slov taky neodpustím, ačkoliv vyjádřit se k potterovskému pokračování po devatenácti letech je nečekaně těžké.

Ještě jednou si to ujasníme. Prokleté dítě je scénář divadelní hry, kterou režíroval John Tiffany a napsal Jack Thorne. J. K. Rowlingová je autorkou námětu hry, tudíž je nasnadě, že nemůžete očekávat to samé, co vám bylo servírováno v předchozích sedmi knihách. Vzhledem k tomu, že Prokleté dítě se hraje pouze v londýnském Palace Theatre a nevypadá to, že by autorská práva v budoucnu koupilo i další divadlo, nebo že by vznikla filmová adaptace, je tohle pro ty, kteří se na hru nechystají do Londýna, jediná příležitost, jak si hru alespoň zprostředkovaně užít.

Čeští fanoušci Harryho Pottera patří mezi první v Evropě, kteří si mohli přečíst knihu ve svém rodném jazyce. Po bratřích Medkových převzal štafetu Petr Eliáš a musím přiznat, že jsem se v koutku svého Pottera-bezmezně-milujícího srdéčka obávala, jaké to bude, když to byl takový fofr. Zbytečně. Nejsem odborník, ale tohle je poctivá a precizní překladatelská práce, která ctí všechna známá úsloví, názvy a kouzla do nejmenšího detailu a vy se tak ani na chviličku nemusíte obávat, že by vám překlad kazil magii příběhu. Naopak, ještě jej zintenzivnil, jsem ráda, že jsem si na něj počkala a vychutnala si knihu v češtině, stejně jako už od dětství všechny předchozí díly. Navíc blahořečím Albatrosu za to, že má český překlad stejnou velikost jako ostatní knihy a krásně tak nám všem padne do sbírky. Odlišuje se jen takovým luxusnějším, “sametovějším” povrchem, což též krásně souzní – je to Potter, ale jiný.

Co se týče děje, těžko zhodnotit, kdo má vlastně hlavní roli. Harryho syn Albus a Dracův syn Scorpius v něm zabírají podstatnou část, ale já se těšila především ze shledání se svou milovanou kouzelnickou trojicí Harry – Ron – Hermiona. Jelikož se příběh odehrává během několika let – a je tedy zapotřebí číst opravdu pozorně, aby vám v rychlém sledu událostí ve scénáři neunikl nějaký časový údaj – a ne během jednoho školního roku, jak jsme bývali zvyklí, rodiče mají mnohem zásadnější role, částečně i proto, že Bradavice jsou jen jednou z mnoha scén, ve kterých hra probíhá. Stejně jako většina čtenářů jsem se zamilovala do Scorpia s perfektním a zábavným charakterem a stejně jako většinu čtenářů mě iritoval Albus, jeho reakce a vystupování. Na druhou stranu jsem za to svým způsobem ráda, protože byl mnohem zajímavější postavou, než jsem čekala. A vůbec nejzajímavější byl vztah Harryho a Albuse, ty nesmírně komplikované rozpory mezi nimi byly vlastně úplně pochopitelné. Být synem jednoho z nejoslavovanějších kouzelníků všech dob prostě není žádná výhra, zvlášť když vám famfrpál dvakrát nejde a navíc se ještě dostanete do Zmijozelu.

Objevily se tu momenty nesmírně přitažené za vlasy, takové, u kterých jsem se rozčilovala, že prostě vůbec nejsou “reálné” (a když jsem se nad tím rozčilovala, kamarádka se mě se shovívavým úsměvem zeptala, jestli si uvědomuji, že celý ten kouzelnický svět není reálný) a svým způsobem jsem pochopila všechny ty poznámky o nepovedené fanfikci. Na druhou stranu si říkám, že kdyby mi Rowlingová takový příběh nabídla už kdysi, asi bych tolik neprotestovala. Bůhví, kolik věcí by mi připadalo nemístných v tehdejších knihách, kdybych je četla poprvé až teď. Nynější očekávání a představy byly prostě až příliš velké.

V novém příběhu je všechno to, co vám připadalo na Harrym Potterovi úžasné – dechberoucí magie, nezlomná síla přátelství, laskavý humor a poselství, že dobro nakonec vždycky musí zvítězit nad zlem. Po devatenácti letech se k tomu přidala špetka hořkosti, která tu dřív nebývala, a to zkrátka jen proto, že dospělost asi vždycky tak trochu nahořklá bude. Mějte na vědomí, že tohle není plnohodnotný osmý díl. Je to dárek od Rowlingové pro všechny, kterým se stýskalo po světě čar a kouzel. A všem těm, kteří tu hru viděli nebo uvidí naživo, to budu sžíravě závidět, protože to musí být ta nejúžasnější podívaná všech dob.

    Napište komentář
  1. Povinný údaj
  2. Váš web nebo blog
Sociální sítě
#copravectu: Tři úplně jiné knihy, tři minirecenze, tři tipy na knižní dárky! Non-fiction, něco pro poetické duše a… https://t.co/kBhKseJSZt
15. 12. 2017
Knižní dárečky, drazí milí, máte, máte? 😉 Hromadu tipů i s informacemi o tom, jestli je stíháme doručit do Vánoc, n… https://t.co/oHK7h7Wam7
15. 12. 2017
Zásadní poselství. https://t.co/weAUX0Bh8p
12. 12. 2017
Nejlepší knihy podle @CRo_RadioWave: Knausgård, Cigan, Ferrante i komiks Charlese Burnse. Inspirujte se 👉 https://t.co/6elX2xfJRQ
12. 12. 2017
Už jste se byli mrknout v našem Martinus.cz Bookspotu? Stavte se pro nějaké ty knižní dárky 😉📖🎁 Najdete nás v pražs… https://t.co/15VuMNPUED
12. 12. 2017
Muž, který hledal svůj stín
David Lagercrantz