Díky Mornštajnové se česká literatura nemusí bát o kvalitu

Hana je dobrá kniha. Je to přesně taková ta kniha, kterou si chcete vzít na chalupu. Jednohubka, se kterou vám líně uplyne jedno víkendové odpoledne. Tohle jste si o té knize mysleli? Tak to jste se šeredně pletli.

Hana je víc než dobrá kniha. Na mém žebříčku se posunula ještě o jeden stupínek výš než autorčina prvotina Slepá mapa, ačkoliv její příběh je prakticky totožný, odehrává se v podobných kulisách a točí se kolem stejných témat. Opět tu máme tři generace žen, jejichž komplikované osudy sledujeme na pozadí událostí dvacátého století, opět je příběh vyprávěn na první pohled plochým a odtažitým jazykem, který mě zprvu u Slepé mapy odrazoval.

Že to takhle není, to mi došlo až po dočtení, když jsem o Slepé mapě debatovala s naší Lucií. Alena Mornštajnová už u mě asi vždycky bude zapsaná jako autorka, která upřímně, jednoduše a čtivě dokáže načrtnout historické události, zvlášť pro lidi, kteří je nezažili (nebo na ně třeba zapomínají). Bude to autorka, která drobnými událostmi z všedních dní obyčejných lidí zvládne popsat všechno zpátečnictví, zákeřnost, zlomyslnost a na druhou stranu i malá láskyplná hrdinství. Bude to autorka, která umí dobře psát.

Kdyby ale byla Hana úplně stejná, jako Slepá mapa, tak by to přece jen byla nuda. Hana je větší srdcerváč, zejména tím, že se Mornštajnová pro tentokrát více zaměřuje na jednu hrdinku, i když se drží svého generačního konceptu. Tentokrát jsem měla pocit, že spisovatelka zvládla všechno – jak vybudovat funkční emocionální vztah mezi čtenářem a literární postavou a zároveň postihnout obrovskou část lidských dějin a osudy několika obyčejných lidí v podstatě na několika stránkách. Při čtení mnou zmítalo daleko víc emocí, zvlášť proto, že čtenář vidí Hanu nejprve dětskýma a později dospívajícíma očima vypravěčky Miry v úplně odlišném světle, ale zatímco Miru omlouvá její dětská nevinnost, nemohla jsem si po dočtení knihy nepřipadat strašně provinile za to, že jsem k Haně měla podobnou averzi jako osmileté děcko.

Čtivé, inteligentní, emotivní – to je Hana Aleny Mornštajnové, jedné z autorek, díky kterým se česká literatura nemusí bát o svou kvalitu. Ehm, a varování na závěr: pokud milujete žloutkové věnečky, přečtěte si radši něco jiného.

    Napište komentář
  1. Povinný údaj
  2. Váš web nebo blog
Sociální sítě
Zleva: Šťastná knihkupkyně a ještě šťastnější výherkyně Knižní šifry. Lenka V. z Rokycan si v pátek odnesla knihota… https://t.co/TwlGO9Ujml
17. 12. 2017
#copravectu: Tři úplně jiné knihy, tři minirecenze, tři tipy na knižní dárky! Non-fiction, něco pro poetické duše a… https://t.co/kBhKseJSZt
15. 12. 2017
Knižní dárečky, drazí milí, máte, máte? 😉 Hromadu tipů i s informacemi o tom, jestli je stíháme doručit do Vánoc, n… https://t.co/oHK7h7Wam7
15. 12. 2017
Zásadní poselství. https://t.co/weAUX0Bh8p
12. 12. 2017
Nejlepší knihy podle @CRo_RadioWave: Knausgård, Cigan, Ferrante i komiks Charlese Burnse. Inspirujte se 👉 https://t.co/6elX2xfJRQ
12. 12. 2017
Muž, který hledal svůj stín
David Lagercrantz