Jímavá a bolavá symfonie pro citlivé čtenáře

Pamatuju si, když jsem loni v červnu četla Do tmy, prvotinu Anny Bolavé, držitelky Magnesie Litery. Utápěla jsem se kvůli té knize v prvních letních vedrech v hlubokém smutku a beznaději, měla jsem pocit, jako by mě ta kniha doslova táhla ke dnu. Což je, mimochodem, název volného pokračování, které nedávno vyšlo.

Ke dnu se tentokrát odehrává v prvních listopadových mrazících, v nevlídných ulicích malého městečka a ve studených mokřadech za městem. Právě tam je nalezeno tělo manželky místního lékaře. Rozbíhá se vyšetřování, které se svým způsobem dotkne každého občana – ať už malé Aničky, která za oknem pozoruje doktorovu novou ženu, zatímco vymýšlí referát o pohádkových bytostech, její matky Milady, která se úpěnlivě snaží zapadnout do místního koloritu a každý den smáčí ruce v bedně plné čerstvých kuřecích jater v místní továrně, Hanky navrátivší se z velkoměsta zpět do chladného, zničeného domu její tety, nebo Milušky, přítelkyně pana lékaře, na níž právě přišly první kontrakce.

Ke dnu je kniha podobně atmosférická jako Bolavé předchozí román, pokud tedy doufáte, že se její strohý a syrový styl psaní změnil, máte smůlu. Bolavá má svůj vlastní sychravý tón, který udává od začátku do konce a její věty se pod touhle taktovkou mění ve smutnou a bolestnou symfonii, která vám nedá spát. Doopravdy – v těch několika dnech, kdy jsem knihu četla, jsem v noci nemohla usnout. Ráda na sebe nechávám příběhy působit, líbí se mi, že vnímám emoce stejně jako hlavní hrdinové a Anna Bolavá je tak čím dál tím víc mou spřízněnou duší, protože píše přesně takovéhle knihy. Kvůli Ke dnu vám bude špatně, fyzicky špatně, nebudete moct spát a tělem se vám prožene asi tak milion emocí. Tomuhle já říkám dobrá kniha.

Bolavá by si mohla podat ruku s jiným odeonským autorem, Markem Šindelkou. Oba mají podobný styl psaní a vždycky jdou až na dřeň, nikdy neuhnou, neuchylují se ke zbytečným metaforám a eufemismům a v jejich textech najdete spoustu skryté symboliky.

Anna Bolavá si tímhle románem potvrdila své místo na piedestalu nejlepších českých spisovatelů a spisovatelek. Ke dnu (a ostatně ani Do tmy) není kniha pro každého – je to kniha pro citlivého, vnímavého čtenáře, který dokáže ocenit lyričnost a půvab v popisech věcí, které lyrické ani půvabné nejsou – jako je kupříkladu skládání kuřecích stehen na polyestyrenové tácky v továrně. Masa se po dočtení téhle knihy aspoň nějaký čas ani nedotknete, to vám zaručuju. Ke dnu je kniha pro každého, kdo si chce zalézt někam do ticha, prožít si emoční bouři a pak zase vylézt na světlo mezi lidi a vědět, že si v hlavě nosí krásný a velký příběh z malého českého městečka.

    Napište komentář
  1. Povinný údaj
  2. Váš web nebo blog
  1. Markéta Jelínková 12. 6. 2017 14:35

    Naprostý souhlas, nádherná kniha co si sahá až do Vašeho nitra.

Sociální sítě
Zásadní poselství. https://t.co/weAUX0Bh8p
12. 12. 2017
Nejlepší knihy podle @CRo_RadioWave: Knausgård, Cigan, Ferrante i komiks Charlese Burnse. Inspirujte se 👉 https://t.co/6elX2xfJRQ
12. 12. 2017
Už jste se byli mrknout v našem Martinus.cz Bookspotu? Stavte se pro nějaké ty knižní dárky 😉📖🎁 Najdete nás v pražs… https://t.co/15VuMNPUED
12. 12. 2017
Knižní dárky? Je za pět minut dvanáct 😉 Inspiraci a zaručené tipy najdete v našem knižním LookBooku:… https://t.co/TzbvkOA8F3
12. 12. 2017
"Lucerna má mimořádný potenciál pro další generace a stavitel Havel i s tímto záměrem počítal." S potenciálem počít… https://t.co/miwyK8qVq5
11. 12. 2017
Muž, který hledal svůj stín
David Lagercrantz