Dobrodružná česká cesta od vzniku republiky po současnost

Do českých knižních vod před nedávnem skoro neslyšně vplula sbírka esejů s názvem Opuštěná společnost. Mělo by se kolem ní ovšem dělat mnohem větší haló, protože dámy a pánové, tohle je možná jedna z nejlepších českých knih letošního roku.

Proč? Zejména proto, že vám pomůže zformulovat si vlastní názor na věc. Erik Tabery, šéfredaktor týdeníku Respekt, v ní popisuje českou cestu od vzniku republiky až po aktuální společenská a politická témata. Stručně řečeno: od Masaryka po Babiše. Je to o populismu, konspiračních teoriích, vlivu sociálních sítí, o střetu generací, o politických prostředcích a chybách systému. Je to o Zemanovi a Babišovi, ale taky o Havlovi a Peroutkovi. Není to kniha, která by podporovala jeden určitý názor, Tabery vás neutvrzuje ve svých pravdách. Pouze vám, co jste třeba trošku líní sami hledat informace (ehm, třeba mně) usnadňuje práci. A těm, kteří líní nejsou, pomáhá ujasnit si názor, vstřebat nové informace, nabídne komplexnější pohled na věc. Díky jeho esejům si můžete velmi snadno udělat sami obrázek o české společnosti, o jejím vývoji a možná si dokonce dokážete lépe představit, jak to bude dál.

Opuštěná společnost je chytrá a důležitá kniha a mrzí mě, že takových není víc – třeba i v beletristické podobě, protože ta je, co si budeme povídat, stravitelnější. Díkybohu ale Tabery ví, jak zaujmout čtenáře a jeho řádky vás ze svých spárů jen tak nepustí. A pro ty, co by přece jen trošku ofrňovali nos nad non-fiction knihou: nechte toho. Nezabije vás, když si jednou přečtete něco jiného. Budete pak chytřejší, rozumnější a pravděpodobně i empatičtější. To přece stojí za to.

S touhle knihou se teď budu ohánět ve všech debatách, které vedeme s kamarády o současné politické scéně a byla bych hrozně šťastná, kdyby si ji přečetlo co nejvíc lidí, zvlášť takových těch lidí z diskuzí na internetových portálech, kteří nejenže si informace nedávají do souvislostí, ale ani se po nich nikde nepídí. Byla bych ráda, aby se víc připomínaly havlovské myšlenky, Peroutkova slova, úvahy od Borovského nebo Patočky – všechno tohle v knize najdete, příjemnou a nenásilnou formou odkazuje Tabery na tyhle velikány, jejich slova vlastně tvoří takový myšlenkový rámec všech esejů. Události navíc autor zasazuje do historického a evropského kontextu, díky kterému budete všechno to handrkování na českém písečku z posledních let vnímat (doufejme) s větším odstupem a širšími souvislostmi.

Když jsem ukončila studium, slíbila jsem si, že to neznamená, že jsem skončila se vzděláváním sama sebe. A právě díky knihám, zejména takovým knihám, jako je Opuštěná společnost, tohle předsevzetí pořád dodržuji. Dbejte na své vzdělání a přečtěte si to taky.

    Napište komentář
  1. Povinný údaj
  2. Váš web nebo blog
Sociální sítě
Zleva: Šťastná knihkupkyně a ještě šťastnější výherkyně Knižní šifry. Lenka V. z Rokycan si v pátek odnesla knihota… https://t.co/TwlGO9Ujml
17. 12. 2017
#copravectu: Tři úplně jiné knihy, tři minirecenze, tři tipy na knižní dárky! Non-fiction, něco pro poetické duše a… https://t.co/kBhKseJSZt
15. 12. 2017
Knižní dárečky, drazí milí, máte, máte? 😉 Hromadu tipů i s informacemi o tom, jestli je stíháme doručit do Vánoc, n… https://t.co/oHK7h7Wam7
15. 12. 2017
Zásadní poselství. https://t.co/weAUX0Bh8p
12. 12. 2017
Nejlepší knihy podle @CRo_RadioWave: Knausgård, Cigan, Ferrante i komiks Charlese Burnse. Inspirujte se 👉 https://t.co/6elX2xfJRQ
12. 12. 2017
Muž, který hledal svůj stín
David Lagercrantz