Představte si, že jste Náhle sami na pustém ostrově

Nenápadná knížka Náhle sami s půvabnou obálkou působí jako poklidný a sofistikovaně poetický příběh o dvou mladých lidech, kteří musí čelit nečekaným překážkám – zdání však klame, spíš než tohle před sebou máte psychologické drama, co vás donutí knihu neodložit, dokud nedočtete poslední stránku.

Louisa a Ludovic se rozhodnou, že na děti, bílé ploty a stabilní zaměstnání mají před třicítkou ještě čas a rozhodnou se, že utečou celému světu a na lodi budou brázdit oceán. Jejich příjemné dobrodružství se zvrhne, když ztroskotají na pustém ostrově – tak pustém, že kromě lachtanů a tučňáků na něm v podstatě vůbec nic není. Zpočátku to oba berou jen jako další výzvu, totální oproštění se od civilizace a svým způsobem jako dobrou zábavu – protože je přece hned někdo zachrání. Jenže pomoc nepřichází a Louisa a Ludovic si čím dál tím víc uvědomují, že jejich životy jsou v ohrožení.

Původně to tedy vypadalo na příběh o útěku od hlasité civilizace, která na vás dotírá 24/7 prostřednictvím médií a sociálních sítí, ale ve výsledku jde o působivý boj o přežití, který vás nenechá klidnými a postaví vás před morální otázky, na které se sami sebe jistojistě neptáte každý den. Co všechno jsem ochotný/á udělat pro to, abych přežila? Kdo je pro mě nejdůležitější? Jaké jsou moje životní priority? Jak moc se bojím smrti? Řekl/a bych pravdu, i když bych věděl/a, že se nikdo nedozví, že jsem lhal/a?

Není to literatura, která by vás drásala k nepřečkání, není to kniha, která by mi změnila život, ale těší mě, když se v působivém thrilleru objeví témata, co vás minimálně donutí zamyslet se i sami nad sebou. A v neposlední řadě si díky Isabelle Autissierové užijete skvělý příběh, který potvrzuje, že současná francouzská literatura nám čtenářům toho nabízí setsakramentsky hodně.