Report: Erik Tabery v Book's Calling Clubu

Listopadový Book’s Calling Club byl v řadě věcí jiný – šlo o setkání s nejrychleji naplněnou kapacitou, první sezení nad non-fiction knihou a také se ukázal největší počet mužů. Jaké bylo povídání s Erikem Taberym nejen o jeho nové knize Opuštěná společnost?

Listopadový Book’s Calling Club proběhl poprvé nad non-fiction knihou. Ze světa příběhů jsme se vydali do říše esejistické, Jakubovo pozvání totiž přijal šéfredaktor týdeníku Respekt Erik Tabery. Sešli jsme se nad jeho knihou Opuštěná společnost. Setkání bylo zaplněné tak rychle, že jsme ho u nás na Martinusáckých sítích ani nestihli promovat, proto bychom vám ho rádi zprostředkovali formou malého reportu.

Erik Tabery je autorem tří knih, dvě předchozí se věnovaly opoziční smlouvě (Vládneme, nerušit, Paseka 2006) a prezidentské volbě a jejímu zákulisí v Československu a později v ČR (Hledá se prezident, Respekt Publishing 2008). Obě jeho starší knihy jsou vyprodané, o kvalitách autora tedy není pochyb, novou knihu navíc vydal po téměř deseti letech a na velmi aktuální téma. Potkal ji tedy také veliký úspěch a Paseka musela takřka ihned po vydání připravit i dotisk. Autor působí už od roku 1997 v týdeníku Respekt, v současné době jako šéfredaktor. Jeho první kniha byla nominovaná na Magnesii Literu, za novinářskou činnost získal také řadu cen.

Myslím, že nebudu přehánět, když tedy řeknu, že jsme byli o trochu nervóznější než v případě setkání, na kterých jsme se věnovali beletrii. Čímž nechci nijak zpochybňovat její autory a autorky, jen zmínit, že v diskusi nad knihou jako je Opuštěná společnost jde více o rozhled, znalosti historie, politiky či třeba sociologie a myslím, že jsem nebyla jediná, kdo si říkal, jak asi první non-fiction book club zvládneme. Ale nervozita nebyla na místě. V publiku se jako vždycky sešli sečtelí knihomolové a knihomolky, ukázalo se, že přehled o současné politické scéně, právu či společenských problémech součastosti je tu samozřejmostí. Autor je navíc velmi otevřený a skromný člověk a diskuse s ním je mnohem spíše obohacením než nějakým poměřováním intelektuálních kapacit. Co jsme se tedy v diskusi dozvěděli?

Erik Tabery začal psát už v páté třídě. Bavilo ho to a šlo mu to, a tak se toho lidově řečeno “chytil” – napadlo ho, že by ve psaní mohl být úspěšný. Přestože pochází z divadelní rodiny (nebo spíš právě proto), netáhlo ho to k herectví či jiné extrovertnější roli. Už od dob, kdy začal psát školní časopis, se zajímal o novinařinu a také o politiku, ovšem z pozice reportéra a později esejisty. Vybrat si profesní zaměření takhle brzo a úspěšně ho naplnit, to mu jistě může většina z nás závidět. Ale nebojte, optimistickým faktem je, že oceňovaný novinář se napoprvé nedostal na žurnalistiku. I když tedy nemáte od páté třídy jasno nebo vám to napoprvé nevyjde, nezoufejte :-)

Šéfredaktor Respektu zná publikum týdeníku a díky tomu do určité míry i publikum své knihy. Ví, že je specifické, že více čtenářů a čtenářek má Respekt ve velkých městech a v místech, kde jsou třeba vysoké školy. Ale jak řekl, to mu nevadí, kdyby chtěl promlouvat k národu, stal by se politikem či aktivistou, svou úlohu však vidí v analyzování, novinařině a esejích. Shodli jsme se, že jeho text by měl co nejvíce přesáhnout hranice současné komunity čtenářů a čtenářek Respektu, bavili jsme se i o tom, jak toho dosáhnout. Erik Tabery slyšel jak o rodičích, kteří na jeho texty “naučili” své děti, tak o mladých lidech, kteří knihu či časopis nosí svým prarodičům, podobná zkušenost zaznívala i z publika. Snad se tedy daří kritické myšlení, třeba právě za pomoci Taberyho textů, šířit i mimo ty kruhy, které odpůrci hanlivě nazývají pražskou kavárnou. Přesvědčení, že svět se dělí na dva znepřátelené tábory, město a vesnici, staré a mladé či Prahu a zbytek země, je totiž nepravdivé a nebezpečné – i o tom je Opuštěná společnost.

Opuštěná společnost je knižní esejí a podle autora byla zatím nejnáročnější knihou, kterou napsal – především kvůli struktuře. Zatímco přechozí knihy měly díky tématu vlastně strukturu danou a výrazně chronologičtější, Opuštěná společnost se věnuje širší oblasti témat. “Taková kniha se vlastně píše 20 let – těch 20 let, co dělám tuhle profesi,” řekl Tabery. Jeden z účastníků setkání okomentoval záběr knihy z pohledu čtenáře takto: “Je to taková studnice mých mezer.” :-) Není se ovšem za co stydět, knihy jako Opuštěná společnost slouží k sebevzdělávání a posilování kritického myšlení, ostatně číst jen o tom, co už dobře víte, by byla poněkud nuda.

Autor na vydání knihy spěchal, chtěl, aby sloužila jako příspěvek do diskuse před volbami. Nakladatelství Paseka to stihlo a byť vydání knihy v půlce léta je z hlediska čtenářského zájmu poněkud riskantní, po původním nákladu se jen zaprášilo. Shodli jsme se, že je to skvělá zpráva. Mluvili jsme totiž o věcech, které nás trápí a které podle nás trápí onu opuštěnou společnost. Nedostatek povědomí o právu, o ústavě, hledání jednoduchých řešení, ohrožení svobody médií, manipulaci a “fake news”… Všechna tato témata řeší Erik Tabery v knize a ta je tak skvělým pomocníkem pro argumentaci v diskusích s lidmi s odlišnými politickými názory, s těmi, kteří snadno uvěří různým lživým zprávám či s těmi, kdo se vůbec nezajímají o společenské dění. Cílem není vyvolávat nenávist vůči komukoli, ale analyzovat fakta, hledat trendy v moderní české a československé historii a lépe tak chápat současnost a její výzvy a hrozby – tedy posilovat ono kritické myšlení. A to se knize dle ohlasů dobře daří.

Mimochodem, mezi publikem Respektu a potenciálně tedy i mezi publikem knihy převažují čtenáři nad čtenářkami. Dříve bylo mužů mezi čtenáři týdeníku až 80 %, dnes je to něco mezi 55 – 60 %. Ženy přitom obecně čtou více. To je výzva, nemyslíte? Pořiďte knihu sestře, mámě, kamarádce nebo ženě. Je skvěle napsaná a plná zajímavých podnětů.

Zaujal vás report? Přečtěte si knihu Opuštěná společnost :-)

    Napište komentář
  1. Povinný údaj
  2. Váš web nebo blog
Sociální sítě
Knižní Baví / Nebaví #25: Tipy na knižní dárky od Doroty Noon, od veselých komiksů po knihy pro ambiciózní zahradní… https://t.co/WBO5qshamw
17. 12. 2017
Zleva: Šťastná knihkupkyně a ještě šťastnější výherkyně Knižní šifry. Lenka V. z Rokycan si v pátek odnesla knihota… https://t.co/TwlGO9Ujml
17. 12. 2017
#copravectu: Tři úplně jiné knihy, tři minirecenze, tři tipy na knižní dárky! Non-fiction, něco pro poetické duše a… https://t.co/kBhKseJSZt
15. 12. 2017
Knižní dárečky, drazí milí, máte, máte? 😉 Hromadu tipů i s informacemi o tom, jestli je stíháme doručit do Vánoc, n… https://t.co/oHK7h7Wam7
15. 12. 2017
Zásadní poselství. https://t.co/weAUX0Bh8p
12. 12. 2017
Muž, který hledal svůj stín
David Lagercrantz