Pikošky o Nealu Shustermanovi: Tohle vás na autorovi Smrtky překvapí
Představte si svět, ve kterém Neal Shusterman nemá rád knihy. Zní to jako zárodek některé z jeho dystopií? Trošku jo. Jenže přesně takový svět skutečně existoval. A pokud chcete vědět, co dalšího jste o oblíbeném autorovi nevěděli, rozhodně čtěte dál!
Neal Shusterman je americký autor, pod jehož rukou vznikají živé, promyšlené světy, plastické postavy a příběhy, které člověka nenechají chladným. Možná jste četli jeho sérii Smrtka (pokud ne, jděte do toho!), Sucho, Pravidla hry nebo některý z dílů série Bez šance.
Já osobně jeho knihy doslova hltám. Nejen proto, že jsou extrémně čtivé, ale hlavně: ať už se tenhle spisovatel zakousne do jakéhokoli tématu, pokaždé ve mně zanechají spoustu otázek.
Dnes se však nebudu pouštět do výčtu důvodů, proč si Shustermena přidat na reading list, a místo toho namířím reflektor přímo na něj. Připraveni? Tak pojďme na to!
Čtení bylo pro Shustermana doslova za trest
Představa, že autor desítek knih odmalička vášnivě četl, sice působí hezky, ale v případě Neala Shustermana je poněkud mimo. Na základní škole nebyl dobrým čtenářem. Vlastně čtení vůbec neměl rád. Učitelka ho dokonce posílala za trest do knihovny, což pro něj tehdy skutečně trest byl. Tedy, ze začátku…
… protože právě školní knihovnice Judith Shapiro dokázala názor malého Neala zvrátit. Nechávala ho pomáhat s rozbalováním krabic s novými knihami a dovolila mu vybírat si z nich ještě před ostatními dětmi. V té době se v něm něco zlomilo. Z kluka, který bral čtení jako nutné zlo, se postupně stal nejlepší čtenář ve třídě.
Spisovatele z něj udělaly extra kredity
Další klíčovou osobu potkal Shusterman v deváté třídě. Jeho učitelka angličtiny si všimla, že ho baví psát, a nabídla mu, aby každý měsíc vytvořil jednu povídku za extra kredity. Na výzvu kývl, protože body navíc zoufale potřeboval. Výsledek nicméně překonal očekávání: díky těmto úkolům navíc si Neal začal postupně připadat jako opravdový spisovatel.
Mimochodem, neznamená to, že byl vzorným studentem, který vždycky poslušně splnil přesně to, co se po něm chtělo. Sám vzpomíná, že dokázal odvést práci na jedničku, ale odevzdat ji pozdě, případně zadání úplně ignorovat a zpracovat si ho po svém. Jednou dokonce napsal celou esej o tom, proč je zadané téma naprosto nesmyslné.
V šestnácti se přestěhoval do Mexika
Když bylo Nealu Shustermanovi šestnáct let, přestěhoval se s rodinou z Brooklynu do Mexico City, kde jeho otec pracoval na jednom projektu. Strávil tam poslední dva roky střední školy a dodnes tuto zkušenost považuje za jednu z nejdůležitějších ve svém dospívání.
Život v jiné zemi mu rozšířil pohled na svět. Pomohl mu vidět věci z nové perspektivy. A možná se právě tady začala rodit jeho schopnost podívat se na společnost trochu zvenčí. Vzít něco, co považujeme za normální, otočit tím o několik stupňů a sledovat, jak se z rozumného řešení stává zákeřný problém.
Nová kniha, nové pero, nové místo
Neal Shusterman má jeden sympatický spisovatelský rituál. Když se pouští do nové knihy, pořídí si nové plnicí pero a zápisník. Zároveň nepatří k autorům, kteří by se zavřeli do pracovny a vycházeli ven pouze pro kávu. Raději píše přímo „ve světě“. Vyhledává nová a zajímavá místa, na kterých ještě nebyl, a nechává na sebe působit jejich atmosféru.
Své fanoušky propašoval přímo do Smrtky
Neal Shusterman svým čtenářům a čtenářkám nejen rád odpovídá, ale také bedlivě naslouchá tomu, co říkají. A svůj vděk fanouškům dokonce originálně promítl přímo do série Smrtka.
Když totiž pojmenovával postavy, vypůjčil si jména svých sledujících na Facebooku. Neudělal to ale tak, že by jednoduše okopíroval celé jméno jednoho člověka. Vždycky vzal křestní jméno jednoho fanouška, přidal k němu příjmení jiného – et voilà, nová postava byla na světě.
Právě tímhle způsobem vznikla například Citra Terranovová nebo Rowan Damisch. Takže ano – někde na světě skutečně žijí lidé, kteří mohou prohlásit, že se jejich jméno dostalo do jedné z nejznámějších dystopických sérií současnosti. Upřímně? Tím bych se chlubila taky 😇
Dostali jste chuť sáhnout po některé ze Shustermanových knih? Timing nemůže být lepší. V srpnu totiž v češtině vyšla novinka Virus štěstí, kterou určitě stojí za to prozkoumat. Protože znáte Shustermana: vezme myšlenku, která zní na první dobrou nevinně, lehce s ní pootočí… a najednou nestačíte otáčet stránky.
Tak schválně – bude štěstí v tomhle příběhu výhrou, nebo se z něj vyklube pořádný průser…?
