Proč si pořád kupujeme knihy, které nestíháme číst?
V Martinusu odjakživa věříme, že knihy je důležité nejen kupovat, ale hlavně číst. Právě proto 31. srpna slavíme Den nepřečtených knih – svátek knih, které už máme doma, ale zatím na ně nepřišla řada.
Knížku Penance od Elizy Clark jsem dostala od kamarádky k narozeninám. K těm předminulým. Ani nevím, proč jsem ji ještě nepřečetla, anotace mě lákala, prostě mi nějak zapadla do knihovny a přednost dostalo jiné čtení.
Proč si tedy pořád kupuju nové knížky? Protože to miluju. Takhle jednoduché to je. Taky protože vůně nové knihy, příslib neobjeveného příběhu, podpora oblíbeného autorstva nebo nakladatelství, zalíbení v pěkné obálce. Potřeba knížky vlastnit je ve mně pevně zakořeněná a i když knihovny miluju podobně jako nákupy nových knih a nesmírně jim fandím, máloco mi způsobí tolik radosti jako koupě nové knihy.
Horší už je najít si čas na to všechny tyhle knižní poklady přečíst. Ty malé chvilky (většinou) před spaním nebo občas v kavárně, ukradené mezi péčí o batole, domácnost a prací, ani zdaleka nestačí k tomu, abych přečetla knížky, které už se usídlily u mě v knihovně. A stejně pořád kupuju další.
Asi se to dá shrnout tak, že knížku si koupím ve chvíli, kdy mě nadchne. Čtu ji ale až tehdy, kdy se potká čas, nálada a pozornost. A to (většinou) není najednou. Některé knížky tak u mě doma na přečtení čekají měsíce i roky.
Nikdy jsem neměla pocit, že musím nejdřív disciplinovaně přečíst všechno, co už doma mám. Beru knížky jako tu nejhezčí možnou domácí dekoraci a moje filozofie zní: čím víc, tím líp! To, co už opravdu neplánuju číst, s lehkým srdcem odešlu skrz Knihovrátek. Na druhou stranu já ty knížky, co mám doma, chci opravdu přečíst. Proto mi i po letech tahle drobná milá připomínka, jako je Den nepřečtených knih, dává smysl a těší mě. Poctivě si 31. srpna vytáhnu jednu knížku, co mám v knihovně, a rozečtu ji.
Dneska nehledejte další novou knihu. Běžte do své knihovny a vyberte si jednu, kterou už tam máte dlouho. Možná po pár kapitolách zjistíte, že tahle kniha už není pro vás, a pošlete ji dál. Nebo se budete divit, proč jste ji nechali čekat tak dlouho. Já si 31. srpna dočtu Penance, co budete číst vy?
Den nepřečtených knih v Martinusu slavíme dvěma tichými čtecími party: v brněnské knihkavárně a na střeše pražské Radosti. Krom toho se vás tady taky ptáme, kolik nepřečtených knih máte doma (a když se na stránku mrknete, zjistíte, že v tom vážně nejste sami). Čteme si spolu i o samotě, pět minut i pět hodin, venku i doma.
