Letošní rok je zatím k milovníkům detektivek velmi laskavý a prozatímní highlight, šesté pokračování série s Cormoranem Strikem, slaví stále velké úspěchy a zdá se, že čtenářstvo se téhle série od J.K. Rowling pořád nemůžete nabažit. Na světě už je sedmý díl v originálu a osmý díl dokonce vyjde už na sklonku letošního, případně na začátku příštího roku. Stejně tak slavný velký úspěch osmá kniha Lisy Regan a nejnovější příběh Kristýny Trpkové.

My jsme se teď ale v našem knihomolském martinusáckém kroužku mrkli na zoubek knihám, které vycházejí v dubnu, případně v květnu (a můžete si je u nás už předobjednat). Našli jsme toho spoustu skvělého a vybrali pět nejlákavějších příběhů, každý z trochu jiného důvodu, který si jaksepatří rozebereme. Tak jdeme na to!

Dívky na kopci | Alison Belsham

Pokud se cítíte na odevzdání se nové napínavé sérii, tohle bude to pravé pro vás. Autorka Tatérky představuje čtenářstvu inspektorku Lexi Bennettovou, která se pouští do vyšetřování mrazivého případu, co děsivě připomíná její vlastní traumatickou zkušenost. Máme radost, že se čím dál tím častěji objevují ve vyšetřující roli ženy a doufáme, že podobných knih bude jen přibývat!

Druhá smrt | Sandra Brown

Chcete-li se pustit do psychologického dramatu, na jehož pozadí se vyšetřuje přepadení. Pachatel přepadl ženu bývalého rozehrávače Super Bowlu a kvůli němu je nyní Rebecca v kómatu. Příběh rozehrává pohnuté osudy hned několika členů rodiny a popisuje příběh pachatele, jehož se státní zástupkyně snaží dostat zpět za mříže. Věříme, že vás tahle kniha nenechá chladnými.

Fake | Arno Strobel

Vážné obvinění promění ve vteřině život hlavního hrdiny v noční můru. Důkazy proti němu jsou pádné a při soudním procesu odehrávajícím se v knize se vám bude tajit dech. Za nás je to naprosto oddechový a návykový krimi příběh, od kterého se patrně nebudete moci odloučit, dokud knihu nezhltnete. Jsme si jistí, že vás bude bavit stejně tolik, jako bavila nás!

Apatykář | Lucie Hlavinková

To by bylo, abychom nezmínili nějakou původní českou tvorbu! Vybrali jsme nové vydání Apatykáře od Lucie Hlavinkové, kterou můžete znát i díky knihám Kdo šije u Podolské? nebo Bylinková babička. V téhle knize se zaměřila na historický román s detektivní zápletkou, ve kterém popisuje znepokojivou záhadu, která se objeví ve zdánlivě poklidném městečku. Je to napínavé až běda, pokud jste tedy tuhle knihu ještě nečetli, je ideální čas to napravit.

Lovec přízraků | Jiří Markovič & Viktorín Šulc

Na závěr pro vás máme tip na jednu true crime knihu, která vyšla už v letech 2020 a 2023 a pokaždé se beznadějně vyprodala. Teď je tu znovu s novou obálkou – v podrobných, hutných rozhovorech, ze kterých vám půjde mráz po zádech, se Viktorínu Šulcovi rozvyprávěl policejní vyšetřovatel a šéf pražské mordparty Jiří Markovič. Kniha je o to děsivější, že víte, že se jedná o skutečné příběhy, nikoli o výplody talentovaného spisovatelstva a vsadíme se, že se vám u těchhle příběhů nebude usínat lehce – ale odložit se zkrátka nedají!

The post Nové detektivní příběhy, které vás nenechají vydechnout appeared first on Martinus.cz Blog.

Kdo jeho knihy zná, asi mi dá za pravdu, že v současnosti lepší autor detektivek neexistuje. A ti, kteří se s ním dosud neměli příležitost seznámit (předpokládám však, že jich není mnoho), budou po přečtení Pouštní hvězdy nadšení a určitě se poohlédnou po dalších titulech z jeho spisovatelské dílny. Michael Connelly je totiž ve svém oboru hvězdou první velikosti.

Harry Bosch je postarší vysloužilý policista. Jeho dlouholetá kariéra u LAPD (Los Angeles Police Department) by se dala charakterizovat jako nepřetržitý a mimořádně úspěšný boj se zločinci všeho druhu. Kolik jen vrahů, lupičů, sexuálních predátorů a jiných darebáků dostal za mříže! Na takového podřízeného by asi měl být každý šéf hrdý, ne? Chyba lávky! Harry už své oblíbené zaměstnání nevykonává, byl z něj (když to řekneme natvrdo) vyhozen… Důvod? Inu, jeho prořízlá pusa. Harry se nikdy nedíval na to, jaká šarže před ním zrovna stojí a každému hezky od plic řekl, co si myslí o dle jeho názoru zbytečných byrokratických procedurách, o nekonečném papírování, nudných školeních a vůbec o všem, co každého správného poldu zdržuje od skutečné práce. A co si budeme povídat – takovéto samorostlé jedince většinou nemají jejich nadřízení zrovna dvakrát rádi. Suma sumárum – Harry Bosch už u LAPD není…

Druhou hlavní postavou knihy je Renée Ballardová. Tato přemýšlivá policistka hispánského původu si velmi dobře uvědomuje, že lidé typu Harryho Bosche s jejich celoživotními zkušenostmi mají příliš velkou cenu, než aby se jich bylo možné zbavovat jen proto, že jsou poněkud svérázní a paličatí. A tak když je postavena před úkol vytvořit tým pro vyšetřování starých nevyřešených případů, má okamžitě jasno, kdo by v něm měl být…

Když jsem začal tuto recenzi psát, napadlo mne, že bych si mohl spočítat, kolik detektivek od Michaela Connellyho jsem už přečetl (mám je v knihovničce na čestném místě). Takže – Pouštní hvězda je dvanáctá v pořadí! A musím říct, že mne vždy znovu fascinuje, jak skvěle tento americký autor dokáže navázat kontakt se čtenářem, navodit atmosféru Los Angeles, gigantického velkoměsta s nablýskanou vnější fasádou, za níž se ovšem skrývá odvrácená strana v podobě zločineckých gangů, zkorumpovaných politických šíbrů, ztracených existencí, přežívajících ze dne na den v zastrčených koutech a utahaných policistů, snažících se udržovat jakés takés zdání normálnosti a zákonnosti. 

Harry a Renée se tedy dávají do práce a vy, milé čtenářky a milí čtenáři máte jedinečnou příležitost sledovat, jak probíhá pátrání po vrahovi, který uniká již tak dlouho, že spis k tomuto případu byl přesunut do složky s názvem Nevyřešené. Je ale vůbec možné po tolika letech objevit něco nového, když všechny stopy dávno vychladly a původní vyšetřovatelé jsou na penzi či dokonce již zemřeli? Budete se možná divit, ale pozorný pohled detektiva s vytrénovanou intuicí může spatřit i to, co jiným očím uniklo! Prozradím už jen tolik, že Harry Bosch jednu takovou jehlu v kupce sena nalezne a s vydatnou pomocí Renée Ballardové se začne odvíjet adrenalinové drama souboje dvou špičkových detektivů se zločincem, jehož nebezpečnost spočívá mimo jiné i v tom, že je mimořádně inteligentní…

Na závěr snad ještě jednu malou poznámku. Recenzní výtisk mi přišel před dvěma dny. Za tu dobu jsem Pouštní hvězdu přečetl a nyní dopisuji recenzi. I to je, myslím, jasný důkaz toho, že Michael Connelly vás chytí a nepustí, dokud nedojdete na poslední stránku…        

The post Pouštní hvězda: Detektivka, při jejíž četbě zapomenete na okolní svět! appeared first on Martinus.cz Blog.

Autorem je švýcarský spisovatel a novinář Joachim Beat Schmidt žijící s rodinou od roku 2007 v Reykjavíku. Island si zamiloval tak, že si založil cestovatelský blog a dělá po Islandu turistického průvodce. Napsal několik románů a povídek odehrávajících se na Islandu, které jsou plné černého humoru. Mezi ně patří například U pobřeží, U stolu sedí voják nebo Šepot mechu. Jeho dosud posledním románem je Tell o legendárním švýcarském hrdinovi Vilémovi Tellovi. Do povědomí českých čtenářů se ale dostal až románem Kalmann. Ten vyšel v letošním roce u nakladatelství Prostor a Schmidt ho osobně představil na Světě knihy.

Kalmann Óðinsson je dobrosrdečný šerif ze zapadlé vesnice Raufarhöfn v nejsevernějším cípu Islandu, kde pomáhá policii vyřešit případ vraždy. A vůbec nevadí, že to je jen samozvaný šerif a klobouk, odznak i (snad) nefunkční zbraň pouze zdědil po svém dědečkovi z otcovy strany, kterého nikdy neviděl. Je totiž trochu pomalejší, někteří se mu dokonce posmívají a tvrdí o něm, že se mu kolečka v hlavě točí pozpátku. Nemá proto moc kamarádů, vlastně jen jednoho – internetového, trochu namachrovaného, ale schopného dohledat v hlubinách internetu jakoukoliv informaci. Nejvíce si rozumí s dědečkem z matčiny strany, který ho vychovával. Ten ale už žije v domově pro seniory, kam Kalmanna každý týden vozí někdo z vesnice autem.

Ale zpátky na začátek. S Kalmannem se seznámíme v momentě, kdy při lovu polární lišky objeví na sněhu čerstvou kaluž krve. A vzhledem k tomu, že zmizela i místní celebrita, majitel hotelu, iniciátor stavby arktického monumentu a milionář Róbert McKenzie, dají se věci rychle do pohybu. Bývalá rybářská vesnice, kam běžně jen tak nezabloudíte, se dostane do hlavních zpráv a na Kalmanna číhají novináři s žádostmi o rozhovor. Do Raufarhöfnu přijíždí komisařka Birna (víc lidí policie poskytnout bohužel nemůže, protože jsou zrovna všichni potřeba v Reykjavíku) a rozjíždí se vyšetřování, které Kalmannovi občas přerůstá přes hlavu. Na pomoc naštěstí také přijíždí jeho maminka, „takže klid”.

Román je to vskutku zábavný, při vzpomínkách na společné chvilky s dědečkem dojemný, při komunikaci s jeho nejlepším kamarádem poněkud zvláštní a na konci dokonce velmi napínavý! A protože hlavní hrdina má rád zvířata a přírodu, je román nenásilným způsobem i dost poučný. Věděli jste, že se žraloci mohou chytat na koňské maso? A že lední medvěd může uplavat až 300 kilometrů a doplava tak z Grónska až na Island? Díky blíže nespecifikovanému mentálnímu postižení si Kalmann sice pamatuje spoustu detailů z encyklopedií a televizních reality show a chrlí jedo moudro za druhým, je ale také impulsivní a škodolibý. Má nízkou emoční inteligenci a občas se chová nepředvídatelně. Ale přesně díky tomu si ho zamilujete.

Nečekejte ale drsnou detektivku plnou mrtvol a poctivého detektivního vyšetřování. Celé zařazení knihy Kalmann pod sekci krimi je velká nadsázka. V anotaci je román dokonce přirovnáván k islandskému Fargu, což v internetových debatách nebylo zrovna shledáno se souhlasem. Ale já musím říct, že Fargo si pamatuji jako sled nepravděpodobných až absurdních událostí, takže ano, za mě to je “korrektomundo”: příběh Kalmanna je islandské Fargo!

The post Kalmann: Forrest Gump z Islandu appeared first on Martinus.cz Blog.

Nedávno jsem slyšela s Michaelou Klevisovou rozhovor, kde zmiňovala, že neměla v plánu psát detektivní sérii. Ale její literární prvotina, detektivka Kroky vraha, kterou vydala v roce 2007, se tak dobře prodávala a získala natolik velký úspěch nejen u čtenářů, ale i literárních kritiků, že se rozhodla pokračovat. Zaplaťpánbůh! 

Pokud jste od Michaely Klevisové ještě nic nečetli, můžete začít Vraním okem. Je to sice osmý díl série, ale kniha skvěle funguje i samostatně, bez znalosti předchozích dílů. Na druhou stranu nás hlavní postava, kterou je vyšetřovatel Josef Bergman, provází už osmou knihou, jeho život se vyvíjí a je fajn znát veškeré souvislosti. Mimochodem, v mojí hlavě vypadá Josef Bergman jako herec Martin Hofmann, akorát trochu postarší (Josef Bergman je ve Vraním oku šedesátníkem). Autorka má o Bergmanovi ale jinou představu, při psaní prý vycházela z postavy Toma Barnabyho z Vražd v Midsomeru. Na tenhle seriál se jako malá dívala s babičkou čili dávno dávno předtím, než se do psaní detektivek pustila. Svého detektiva vidí jako vyrovnaného chlapa, který nemá žádné vnitřní démony, vyzařuje z něj klidná síla, není to slušňák, ale ani prototyp ranaře. Jak říkám – jasný Martin Hofmann.

Všechny detektivky Michaely Klevisové mají společnou jednu věc, díky které její knihy tak miluju. Nazvala bych je elegantní krimi, psané po anglicku. Strach, napětí a zlo, bez kterých by detektivky nebyly detektivkami, nejsou vykresleny pomocí brutality ani krve, čtenář se nedočká exaktního popisu surové vraždy, ale jedná se spíš o psychologické sondy do vnitřního života jednotlivých postav. V knihách je popsáno především to, co člověka může dohnat ke zločinu a že zločin může číhat ve vašem sousedství, aniž by vás kdy vůbec napadlo, že soused je nějakého zákeřného činu schopen.

Ale teď už k tomu nejdůležitějšímu: o čem vlastně Vraní oko je? Název v sobě šikovně skrývá symboliku nejen ptáků a ornitologie, ale také jedovaté byliny a tajů bylinkářství. V malé chatové osadě na jižní Moravě, kde lišky dávají dobrou noc, vzniká v okolních mokřadech ptačí rezervace, kterou ale místní nechtějí. Lidé tak mají spoustu důvodů vzájemně se nenávidět. Nebo je to celé ještě složitější? Jasně, že je.

Prvních sto stran nás autorka seznamuje s chatovou osadou a všemi jejími obyvateli a kniha je spíš románem než detektivkou. To je za mě naprosto geniální tah. Čtenář si vytvoří k jednotlivým postavám vztah, ať už se jedná o sympatie nebo nesympatie. O to větší je pak šok, když zčistajasna někdo zemře. A samozřejmě se vám v hlavě začnou rozbíhat teorie, jak to celé mohlo být a kdo je vrahem. Nemám ráda, když detektivka začíná vraždou, protože o tohle všechno prožívání a přemýšlení jsem pak připravená.

Celý příběh je dokonale vymyšlený, podstatnou roli v něm hrají propletené mezilidské vztahy, ten nenávidí toho a ten zas tamtoho. A když už si budete myslet, že vše směřuje k rozuzlení a že tušíte, jak to celé bylo, třicet stran před koncem vás naprosto překvapí twist, který byste nečekali a na povrch vyplývají dávné skutečnosti, které měly být zapomenuty.

Ze zmiňovaného rozhovoru mě zaujala ještě jedna věc. Michaela Klevisová má na začátku psaní rozpracovaných několik verzí, jak se příběh bude vyvíjet, včetně toho, kdo by mohl být vrahem a jaký by mohl mít motiv. Když začíná psát, sama prý ještě neví, která verze bude nejlepší a nejpřesvědčivější. A až po napsání tří čtyř kapitol se rozhodne, kterou linku použije, z koho udělá oběť vraždy a kdo ji bude mít na svědomí. Nepoužité verze jsou v tu chvíli na nic, ale stávají se z nich návrhy na slepé stopy.

Knížku doporučuji všem, kteří si chtějí užít skvělé čtení na pomezí románu a detektivky. Vraní oko je za mě víc románové než předešlé knihy z detektivní série, ale přesně to mě bavilo. Zároveň je to detektivní krimi s veškerou agendou, která k vyšetřování vraždy patří. Během čtení postupně odhalujete povahy, příběhy i problémy všech z osady a blízkého okolí, autorka vás navede na několik slepých stop, a konec si přečtete jedním dechem. A tak to má přesně být. Vranímu oku dávám deset bodů z deseti.

Není jisté, zda bude mít série pokračování, autorka prý spíše uvažuje o nové sérii s novým detektivním hrdinou. Josef Bergman by jako vyšetřovatel po šedesátce práci v terénu už dělat neměl, a proto přichází čas na novou mladší krev. Tak jako tak se těším moc na všechno, co Klevisová napíše.

The post Vraní oko: Nový případ pro Josefa Bergmana appeared first on Martinus.cz Blog.

Miluju detektivky. Když mi z Martinusu poslali seznam několika knižních novinek, ať si vyberu, kterou bych ráda přečetla a recenzovala, bez váhání jsem zvolila detektivní příběh od Kristýny Trpkové. Přiznám se, že jsem mladou českou spisovatelku, která má ve svých sedmaadvaceti letech na kontě už čtyři knížky, neznala. Začala jsem hledat a pročítat recenze, všechny byly víc než pochvalné, a o to víc jsem se na čtení těšila. Mimo jiné jsem se taky dozvěděla, že Kristýna Trpková získala za svou prvotinu Stvůra Cenu Jiřího Marka za nejlepší detektivku roku 2021. Porazila i spisovatelku Michaelu Klevisovou a ve 26 letech se stala nejmladší držitelkou tohoto ocenění. Michaela Klevisová je jednou z mých nejoblíbenějších českých autorek, takže moje očekávání ještě stouplo.

Za jiných okolností bych jako první v knihkupectví sáhla po prvním díle a nezačínala trilogii od konce. Doufala jsem proto, že středobodem knihy bude případ, ne hlavní hrdinka, a tenhle vabank naštěstí vyšel. Kniha skvěle funguje i samostatně, bez znalosti prvních dvou dílů. Když se na scéně objeví postavy nebo situace, které se vyskytovaly už v předchozích dílech, autorka vždycky dokreslí kontext a nastíní vztahovou linku. Na druhou stranu mě samozřejmě mrzelo, že jsem o vztahu hlavní hrdinky, vyšetřovatelky Laury, a jejího bývalého parťáka Adama, nevěděla víc. Postavy procházejí nějakým vývojem a já bych ho chtěla znát.

Kniha začíná vraždou. V domě na okraji vesnice jsou nalezena tři mrtvá těla – otec, matka a jejich tříletá dcerka. Na první pohled se zdá, že chladnokrevnou vraždu má na svědomí matka. Brzy ovšem na povrch vyplouvají různá tajemství, rodinná dramata, lži a propletené vztahy, o kterých neměl nikdo vědět. Přiznám se, že nemám ráda zbytečné krváky. Abych si během čtení detektivky užila atmosféru strachu a napětí, nemusí být v příběhu prolity hektolitry krve a popsány skutečnosti, které mi způsobí noční můry na několik dní. Pokud to máte podobně, Vetřelec se vám bude líbit stejně jako mně. 

Kristýna Trpková rozhodně umí psát a musela si dát spoustu práce s poznáváním policejního prostředí i vyšetřovacích postupů. V knížce nebyla žádná hluchá místa, vyšetřování mělo spád, na můj vkus ale možná až příliš rychlý. Nevadilo by mi, kdyby výslechům svědků věnovala víc prostoru.

Knihu jsem měla přečtenou za tři večery, od čtení jsem se nemohla odtrhnout, musela jsem pokračovat dál a dál, abych se dozvěděla, jak se příběh vyvine. Případ, motiv i rozuzlení, všechno bylo dobře vymyšleno, bavilo mě postupné objevování vztahů a dramat kolem zavražděné rodiny a vykreslování jejich charakteru. Trochu mě mrzelo, že jsem sama neměla žádného podezřelého. Bylo zřejmé, že nikdo z vyslýchaných nebude vrahem, že na vraha ještě čekáme.

Ocenila jsem, že trilogii autorka ukončila poměrně nezvykle, a myslím, že mnohé čtenáře nemile překvapila. Rozhodně se těším na další knihu nebo možná sérii, kterou Kristýna Trpková napíše. A dočtu si Stvůru i Vesnici.

The post Vetřelec: Rodinná idylka se nekoná appeared first on Martinus.cz Blog.

Možná si čas od času všimnete nové knihy a odradí vás, že se jedná o několikátý díl v knižní sérii. Mám to podobně, většinou je to pro mě jasné znamení, že tuhle knihu si nepřečtu, pokud se nechci celé sérii věnovat od začátku. A přiznejme si, že při té spoustě knih, které vychází, jen málokdy se vrátíme do minulosti, abychom si kvůli příběhu, co vyjde letos, přečetli celou sérii, která sahá i pět nebo více let zpátky.

Měla jsem zrovna chuť na detektivku – nikoliv na adrenalinovou a krvavou jízdu, ale na poctivou detektivní práci ve stylu Agathy Christie a Rowlingové Cormorana Strika, možná s trochou thrillerového napětí a čtivosti a’la thrillery Shari Lapeny. Tichý pláč od Lisy Regan mi v anotaci naznačil, že něco podobného bych mohla získat, její detektivky navíc od čtenářů a čtenářek získávají samou chválu a navíc slibují, že není třeba číst je postupně za sebou, abych si příběh užila. Dala jsem tedy na doporučení a pustila se do čtení.

Protože se v detektivní literární sféře nijak zvlášť neorientuju, neměla jsem tušení, že v originále už vyšlo 15 knih s detektivkou Josie Quinn v hlavní roli. Její autorka, spisovatelka Lisa Regan, žije ve Philadelphii a na kontě má i pár dalších knih, nicméně proslavila již až tato série. Po přečtení Tichého pláče se tomu nedivím, možná se jen krapet divím tomu, že zatím není na spadnutí filmová nebo alespoň televizní seriálová adaptace. A hned vám povím proč.

I když se jednalo o šestý díl rozjeté série, zaplula jsem do příběhu úplně hladce. Je to proto, že Lisa Regan nedělá ze své hlavní hrdinky středobod příběhu – tím vždycky a za každé okolnosti zůstává případ, který musí Josie vyřešit. To jsem pochopitelně jako nováček velmi ocenila; a pokud se během příběhu potkáte s postavami, které se objevily už v předchozích knihách, dostanete vždycky odstavec navrch, který vám vysvětlí, kdo jsou a co s nimi má Josie společného. Pochopitelně si hlavní hrdinka během série prochází nějakým vývojem (což kvituju s povděkem), ale pokud si chcete dopřát “jen” odpočinkovou detektivku, nemusí vás to nijak rušit a rozhodně kvůli tomu nemusíte číst předchozích pět knih.

Příběh není nijak objevný, řeší se tu únos malé holčičky a skrze poctivou detektivní práci postupně pronikáte k člověku, který se neštítí nejen únosu, ale i vražd. Hned od začátku je jasné, že lidé zainteresovaní do únosu nemluví vždycky pravdu a že spisovatelka nehraje na jednoduchý formát dobro versus zlo a že tu jsou tak nějak podezřelí úplně všichni. Osobně se ráda nechávám vodit za nos, nesnažím se rozklíčovat případ ještě před tím, než se mi vyjeví únosce, takže nedovedu posoudit, jestli je zápletka silná a dostatečně “tajemná”, ale daleko víc jsem si v konečném důsledku užívala postupné objevování rodinných dramat a kompletního charakteru jednotlivých postav než to, kdo vlastně malou Lucy unesl.

Nemusíte být nutně velkým fanouškem či fanynkou detektivek, pokud si chcete Tichý pláč užít, kdepak – bude to ideální čtení pro každého, kdo si chce dopřát knižní oddychovku, která se opravdu snadno a příjemně čte a zároveň obsahuje jistou dávku napětí. Nebylo to pro mě tak silné, abych se pustila do čtení předchozích knih ze série (však to znáte, příliš nepřečtených knih na wishlistu), ale určitě to bylo natolik dobré, že si pohlídám, abych v příštích letech měla v knihovně všechny budoucí knihy s Josie Quinn v hlavní roli.

The post Tichý pláč: Můžete začít s detektivní sérií až od 6. dílu? appeared first on Martinus.cz Blog.

Příběh se točí kolem hlavního hrdiny Björna Diemela, který je právníkem a je dobrý v obcházení zákonů. A jako takový dělá právního rádce mandantům, kteří by si spíše zasloužili na hodně dlouhou dobu pobyt ve vězení. Björn je velmi vytížený, pro mandanty musí být k dispozici téměř nepřetržitě. To se samozřejmě nelíbí jeho manželce, protože se Björn nestíhá věnovat ani vlastní malé dceři. Proto Björn absolvuje kurz všímavosti. A ten mu tak trochu obrátí život o 180 stupňů.

Je libo trochu černého humoru se špetkou bizarnosti?

Vůbec jsem nečekala, že se mi do rukou dostane tak skvělá kniha. Zaujala mě už v edičním plánu nakladatelství Host, což mi mohlo trochu napovědět. Kombinace pasáží, které osvětlují principy všímavosti a kriminální zápletka do sebe zapadly jako puzzle.

Každou kapitolu uvádí právě oblast všímavosti, která Björnovi pomůže k řešení nastalé situace. Neskutečná dávka černého humoru, nadhledu a skoro až bizarnosti působí jako velmi dobře promyšlený a fungující celek. Ono koneckonců řešit rodinné záležitosti a zároveň být tak trochu součástí mafie, to už chce spoustu umu.

Styl humoru a celkové ladění atmosféry mi hodně připomínalo knihy Jonase Jonassona (Stoletý stařík a další). Celé mi to ale ještě přišlo šmrncnuté motivem seriálu Dexter (pozn. pro nezasvěcené – Dexter vraždí zločince, kteří unikli vězení). A protože obojí je moje krevní skupina, tak jsem se neskutečně bavila. A věřím, že vy se budete bavit taky.

Buďte mistrem všímavosti!

Musím ještě vyzdvihnout zakomponování seberozvojových pasáží všímavosti. Nenásilně jsou nám popsané různé techniky a na praktických příkladech v rámci příběhu ukázané v běžném životě (dobře, přiznávám, že ne každý asi díky všímavosti zavraždí mafiánského bosse a přinese mu to užitek). Tahle část knihy čtenáře vůbec neruší, naopak poskytuje kontext pro Björnovi činy.

Autor knihy, Karsten Dusse, se mimo jiné věnoval také televizní tvorbě. Nyní se plně soustředí na svou krimi sérii (ano, tohle je první díl), která je v Německu velmi populární. A to až tak, že se podle ní natáčí seriál na Netflix. Tak může to být ještě lepší? ANO! Druhý díl této série má vyjít na Slovensku již 15. 11. 2022, tak doufejme, že se brzo dočkáme druhého dílu i u nás.

The post Vraždi všímavě – tak trochu jinak pojaté mindfulness appeared first on Martinus.cz Blog.

V malé vesnici na Pardubicku bylo objeveno tělo chlapce. Vyšetřovatelka Laura Linhartová a její parťák Adam Beneš tak stojí před dalším vyšetřováním, které otevírá nejednu starou ránu. Z vyšetřování vyjde najevo, že nález těla má spojitost se zmizením třech chlapců před několika lety. Podaří se Linhartové a Benešovi přijít na kloub nevyřešeným případům, na kterých ztroskotali i jejich starší a zkušenější kolegové?

Známé prostředí? Sázka na jistotu.

Vesnice je součástí trilogie o vyšetřovatelské dvojici Linhartová – Beneš. Jedná se o samostatný příběh, a co se týče hlavní dějové linky, nijak nenavazuje na předchozí díl Stvůra. Ten i přesto doporučím k přečtení, abyste pochopili pozadí vztahu mezi hlavními vyšetřovateli. Navíc, kdo zasadí příběh o rozřezané dívce do vesnice, ze které pochází? Já teda nemůžu usnout, ani když se dívám na Netlixu na příběhy odehrávající se tisíce kilometrů daleko.

Každopádně zasazení děje do českého prostředí, do míst, která si reálně dokážeme představit nebo kde jsme dokonce byli, je neskutečným plusem při posílení autenticity knihy. Jasně, každý si dokážeme představit, jak to vypadá v Norsku a že tam je zima. Ale když je místo děje vzdálené třeba jen hodinu autem od vás, to už je jiné kafe. I proto mám knihy z českého prostředí ráda, působí velmi věrohodně.

Linhartová a Beneš jsou klasickou dvojicí – oheň a voda. Naprosto rozdílné povahy, jejich společná minulost a z toho vyplývající neshody a trapné chvilky. Tak tuhle jejich osobní linku zbožňuju, o to víc mi láme srdce závěr Vesnice. Ale to předbíhám… Na své si tak přijdou i ti, kteří mají rádi propojení hlavní detektivní linky s linkou tak trochu romantickou. Autorka jde v tomto díle rozhodně více do hloubky samotných postav.

Spokojení budou i fanoušci B. A. Paris

Hodně mě bavilo, jak autorka pracuje s napětím. Lehce naznačí, že se něco bude dít. Pak vás nechá vyčkávat, protahuje chvíli finálního odhalení. Vy si mezitím okoušete všechny nehty, tak trošku tušíte a nenápadně nakukujete o několik odstavců dál, jestli máte pravdu. Tím mi rozhodně připomínala třeba Terapii od B. A. Paris nebo knihy od Shari Lapeny.

Pokud jste četli Stvůru, pak vám jistě neunikne tak trochu stejný vzorec v postavení hlavního děje a jeho vyústění. Záměrně nechci prozrazovat více, ale při čtení to určitě poznáte. Autorka zkrátka, možná i nevědomky, drží podobnou linku a směr plot twistů. Nutno ale dodat, že jsem si této podobnosti všimla až po do čtení. Příběh Vesnice mě tak strhl, že jsem si toho ani nevšimla a opravdu do poslední chvíle netušila, kdo za tím vším stojí.

Přiznávám, že závěr byl poněkud křečovitý a možná zbytečně uspěchaný. Já osobně bych preferovala jít trošku víc do detailu. Rozhodně ale nejde upřít, že Kristýna Trpková, které není ani třicet let a knihy píše, když její tři děti spí (!!!), napsala velmi čtivou a uvěřitelnou detektivku. Pustíte se do čtení taky?

The post Detektivka z prostředí, které dobře znáte appeared first on Martinus.cz Blog.

Pravé zlo nezničí ani čas, říká anotace pátého dílu série Cormoran Strike, na který netrpělivě čekal každý, kdo zbožňuje kvalitní detektivky a zejména kvalitní britské detektivky. Stejně jako filmovým Fantastickým zvířatům i Cormoranovi nesporně uškodila pověst, která J.K. Rowling v posledních letech provází, ale hned na úvod můžeme slíbit, že série neztratila nic z toho, proč jsme milovali předchozí čtyři díly.

Cormoran Strike se stal doslova přes noc jedním z nejznámějších knižních hrdinů proto, že si pro jeho vznik J.K. Rowling zvolila pseudonym Robert Galbraith, který se pochopitelně velmi rychle prozradil. I tak nadále vydává sérii pod tímhle jménem. Cormoran se stal milovaným nejen kvůli tomu; je to přesně ten typ dobráckého, neohrabaného týpka, se kterým zkrátka musíte sympatizovat. A ještě víc sympatizujete s jeho kolegyní, kterou se během posledních čtyř dílů stala Robin Ellacott, jíž se přezdívá “mudlovská Hermiona”.

V každém dílu pořádně tlustých příběhů se řeší jedna zásadní vražda, na jejíž vyšetřování se Cormoran a Robin nechávají najímat jako soukromí detektivové. Základní recept úspěšnosti každého příběhu je jasný: brutální čtivost, která vás přiměje zhltnout osmisetstránkovou knihu za víkend, uvěřitelní a sympatičtí hrdinové, o nichž se chcete dozvědět co nejvíc, lákavé nahlédnutí pod pokličku různých londýnských prostředí – podíváme se do pozlátkového světa celebrit, spisovatelských zákoutí i do proradného světa politiky. Rowling mistrně sestrojuje jednu zápletku za druhou a pátá v pořadí není výjimkou.

Čím dál tím důležitější vztah dvou hrdinů

Tentokrát osloví Cormorana Strika s prosbou o pomoc žena, jejíž matka zmizela před čtyřiceti lety za podivných okolností. I přestože po takové době je šance na objasnění případu mizivá, Cormoran a Robin se do něj s vervou pouštějí a zjišťují, že i případy staré desítky let mohou být smrtící. A opět tu funguje Rowlingové osvědčený recept, směsice čtivosti, napínavých cliffhangerů a skvěle budovaných vztahů. Vzhledem k tomu, že se čím dál tím víc stává v knihách ústředním vztah dvou hlavních hrdinů (a neprozradíme ani o píď víc, abychom vám nepokazili zážitek ze čtení), vsadíme se, že série bude pokračovat minimálně dalším dílem – a spíš jich bude víc, protože jak víme, sedmička je kouzelné číslo. A ano, vsadíme i na to, že to čtenáře a čtenářky bude pořád bavit; když ne kvůli napínavým detektivním zápletkám, tak kvůli vztahu dvou hlavních hrdinů rozhodně ano.

Jsme rádi, že k nám český překlad Neklidné krve přišel právě teď, na začátku léta, kdy je ideální čas na to najít to pravé čtení, které si s sebou vezmete někam na dovolenou nebo na prázdniny. Neumíme si totiž představit lepšího společníka, než je právě Neklidná krev a klidně bychom doporučili dát si rereading všech předchozích dílů. Sice vám to pravděpodobně zabere celé léto, ale rozhodně pak bude stát za to!

The post Cormoran a Robin jsou zpátky. Čtivost a napětí nabídne i Neklidná krev appeared first on Martinus.cz Blog.

Vybrat jen několik knih, které byste si letos na jaře neměli nechat ujít, byl setsakramentsky náročný úkol, ale nakonec jsme se s tím popasovali a přinášíme vám 5 ultimátně skvělých knih z různých žánrů, které vás nezklamou svou kvalitou ani zpracováním. Samozřejmě je toho daleko víc, na co se právě teď těšíme, až si přečteme – pro rychlejší a širší inspiraci zamiřte do naší jarní kolekce. Pokud se chcete mrknout na pár zaručených knižních lahůdek podrobněji, pohodlně se usaďte a pusťte se do čtení!

Bílá Voda // Kateřina Tučková

Kniha, na kterou se těšíme už víc než dva roky, má konečně své datum vydání. Těšíme se na dvacátého dubna jako na smilování! My už dokonce aktuálně čteme recenzní výtisk a samozřejmě, že vás nemine podrobnější recenze téhle velmi očekávané knihy. Už teď můžeme slíbit, že to bude stát za to a že si knihu pyšně vystavíte do knihovny ke svým Žítkovským bohyním.

Kateřina Tučková se v příběhu Bílé Vody, pusté vesnice skryté ve stínu pohraničních hor, pouští do vyprávění osudů Leny Lagnerové, která do Bílé Vody přijíždí, aby se tu skryla před svou minulostí, která ji přivedla na pokraj sebevraždy. Očekává, že tu najde klášter s početnou řeholní komunitou, místo toho tu však zbylo jen několik řádových sester, které vede svérázná Evarista. Lena si vyslechne Evaristin dramatický životní příběh a zjišťuje, že tím neuvěřitelné životní peripetie nekončí; démoni obcházející minulost bělovodských řeholnic totiž nezmizeli, a navíc jsou součástí Lenina osudu.

Vydání Bílé Vody je nepochybně jednou z největších událostí letošního literárního roku a my moc doufáme, že jste na něj jaksepatří navnazení. Knížku si samosebou můžete ulovit v našem knihkupectví v předprodeji 😉

Novinářky // Linda Bartošová

Růžová kniha rozhovorů se známými novinářkami vyšla jako by nic, skoro by se dalo říct potichu, ale okamžitě spustila obrovský zájem a za chviličku se po ní slehla zem. Naštěstí už je ale ohlášen dotisk – na polovinu května – tudíž vám připomínáme, že tohle si rozhodně nechcete nechat ujít a že velmi doporučujeme pořídit si dotisk v předprodeji, abyste měli jistotu, že na vás zbude 😊

V poutavých, hutných a inspirativních rozhovorech se Linda Bartošová, která je jednou z hlavních tváří zpravodajské ČT24, ptá například na to, jaké překážky musely novinářky překonávat a zdolávat ve své kariéře, odkud berou inspiraci, ptá se na jejich začátky i těžké chvíle. Zpovídá například Danielu Drtinovou, Světlanu Witowskou, Lenku Kabrhelovou, Apolenu Rychlíkovou, Petru Procházkovou a další výrazné osobnosti české mediální scény.

Tyhle rozhovory mají opravdu neobvyklou hloubku, emoce a i když jsou, jak v doslovu píše Linda Bartošová, určené zejména mladým začínajícím novinářkám a novinářům a studentkám a studentům žurnalistiky, nepochybujeme o tom, že v nich může inspiraci k tvorbě načerpat v podstatě kdokoliv. Doufáme, že si knihu přečtete taky!

Lov // Bernard Minier

Je libo skvělou detektivku? Tumáte, je tu nejnovější případ detektiva Martina Servaze, v pořadí už sedmý díl ze série. Na té je ovšem výborné to, že ji můžete číst komplet celou a užít si tak komplexní zážitek z příběhu, ale úplně klidně si můžete dát díly samostatně a začít třeba zrovna s Lovem, jde to a ničemu to nevadí 😊

Kriminalistu Servaze tentokrát přivolají na místo nehody, kde auto srazilo nahého muže s jelení hlavou. Může, který má na hrudi vypáleno slovo „spravedlnost“. Ať už to znamená cokoli, jedno je jasné – v lesích francouzského Ariege se stal lovnou zvěří člověk. A je to pouze začátek děsivých událostí, které se najednou daly do pohybu.

Knihy Bernarda Miniera, výtečného francouzského spisovatele, slibují vždy intenzivní čtivost, nikdy nepostrádají kvalitu a skvěle vypointované závěry, nutí vás přemýšlet, nedají vám spát a při čtení vám krapítek půjde mráz po zádech. Necháte se zlákat touhle parádní detektivkou?

Poslední stanice // Casey McQuiston

Na odlehčenou přidáváme i jednu young adult novinku od autorky populárního románu Červená, bílá a královsky modrá. Tahle její nová romance nás dostala: krapet nám zlomila srdce, trošičku dojala a vůbec, chceme ji doporučovat všem čtenářům a čtenářkám okolo nás!

O co v příběhu jde? Hlavní hrdinkou je třiadvacetiletá August, která se stěhuje do New Yorku, aby sama sobě dokázala, že její cynický životní postoj je ten jediný správný – nevěří na osudové lásky a už vůbec nevěří v nic, co by jen vzdáleně zavánělo nadpřirozenem. Kdo by to byl řekl, že právě tyhle věci se jí přihodí 😉 August potká v metru Jane, okouzlující a tajemnou punkerku, která má zázračnou schopnost zlepšit August den vždycky, když to nejvíc potřebuje. Má jen takový maličkatý problém… je doslova zakletá v čase. August tedy bude muset udělat nemyslitelné, aby ji z pasti času zachránila.

Romantika říznutá špetkou fantasy? Jasně, bereme! Poslední stanice je báječně odpočinkovým čtením, u kterého si skvěle zarelaxujete doma i na jarní dovolené a pokud vám tohle fantasy / romance kombíčko vyhovuje, utíkejte pro ni 😉

Životice // Karin Lednická

A na závěr přihodíme ještě jednu literaturu faktu! Na třetí díl Šikmého kostela si asi ještě nějakou tu chvíli počkáme, prozatím se aspoň můžeme radovat z toho, že se oblíbená autorka pustila do zpracování tragické životické události. A je bezesporu jasné, že v jejím podání to bude něco, co si zkrátka budete chtít přečíst.

Tentokrát si Karin Lednická vybrala dokumentární formu, nikoliv beletrii. Kombinuje v knize přepisy vyprávění pamětníků s bohatou obrazovou přílohou a částí, ve které najdete spoustu působivých informací z pečlivých rešerší. Zkrátka a dobře, pokud vás zajímají moderní dějiny a historie naší země, určitě si tuhle výbornou novinku nenechte ujít a pořiďte si ji do své knihovny.

Jak už jsme zmínili hned na začátku, skvělých knih se objevuje čím dál tím víc! Pro milovníky thrillerů se objevila Terapie a brzy vyjde i nová Shari Lapena, dlouho očekávaný dotisk Vzdělané, těšíme se na další díl detektivky s Cormoranem Strikem a oblíbený odpočinek nabídne nová kniha ze série Romantických útěků od Julie Caplin. Tak se pusťte do čtení, přátelé!

The post 5 jarních novinek do vaší knihovny appeared first on Martinus.cz Blog.