blog

Jana z Martinusu: Mám radši upřímné nadšení z knih než literární snobismus

Středa 3. července 2019 14:49
St 3.07. 2019 14:49

Zdárně pokračujeme v představování knihomolů a knihomolek, kteří dávají dohromady knihkupectví Martinus! Tentokrát Jana vyzpovídala Janu :) Tu naši slovenskou Janu možná znáte spíš jako Džejny, protože právě tak si říká na svém Instagramu. Její práce se týká jak onlinového, tak offlinového světa a pro spoustu čtenářů a čtenářek by to byl určitě dreamjob. 

Zdárně pokračujeme v představování knihomolů a knihomolek, kteří dávají dohromady knihkupectví Martinus! Tentokrát Jana vyzpovídala Janu 🙂 Tu naši slovenskou Janu možná znáte spíš jako Džejny, protože právě tak si říká na svém Instagramu. Její práce se týká jak onlinového, tak offlinového světa a pro spoustu čtenářů a čtenářek by to byl určitě dreamjob. 

Co právě teď čteš?

Právě jsem dočetla nového Juraje Červenáka, což je jeden z mála slovenských autorů, kterého čtu 😊 Mám rozečtenou knihu Chlapec, ktorý patril moru a začínám s novinkou od Inaque.sk – Zbohom prízraky a u toho mám takový pocit, že se mi bude opravdu líbit. Jinak jsem měla v poslední době takovou jemnou čtenářskou krizi, četla jsem víc průměrných věcí za sebou a čekám na něco, co mě fakt uchvátí. Mám naději, že to budou právě ty prízraky 😊 Ještě na mě na nočním stolku čeká nový Zusak – Clayův most.

Kde jsi posbírala tipy na všechny tyhle knihy?

Bude hloupé, když odpovím, že nikde? Jelikož denně pracuji s knihami, dostanou se ke mně přirozeně úplně samy 😊 Většinou už mám vyhlédnuté, co má nejoblíbenější nakladatelství vydávají a čekám na to. Ale například Zusaka mi doporučila kamarádka z nakladatelství Slovart, navzdory tomu, že knihu vydalo nakladatelství Ikar 😊

V Martinusu se staráš o knižní eventy a sociální sítě. Asi se nedá říct, co je důležitější, ale zkus mi povědět, s čím trávíš víc času.

Do nynějška to byly spíš eventy, mám ale pocit, že postupně se to překlápí do marketingu. Záleží i na sezóně, například během léta máme od knižních událostí pauzu, ale zase od září do Vánoc je asi nejsilnější eventové a vůbec knižní období. Co se týká sociálních sítí, tak tam mám pocit, že je pořád hodně práce.

Sama jsi velmi aktivní na sociálních sítích, hlavně na Instagramu. Existuje podle tebe něco jako bookstagramová scéna? Jaké jsou tvé oblíbené bookstagramy?

Určitě existuje, alespoň já ji vnímám. Mám pocit, že já sama v ní nejsem úplně aktivní, ve smyslu – většinou nekomentuji ostatním jejich příspěvky a nezapojuji se nijak do různých instagramových aktivit, taktéž knihy si vybírám podle sebe a málokdy dám na rady ostatních. Pokud dám na doporučení, tak to musí být člověk, který buď zná můj vkus a řekne „tohle by se ti líbilo“ nebo naopak, já důvěřuji jeho vkusu. A takových je málo 😊

Můj oblíbený Instagram je tvůj, protože mě baví, jak máš vyladěný feed, jak fotíš, i to, jaké knihy si vybíráš. Asi nikoho nepřekvapí, že zmíním mého přítele Ivana, který má Instagram jako @knizna_fetka – on umí o knihách perfektně psát a když se mu něco zalíbí, tak to skrz ten příspěvek umí hned „prodat“. Sleduji hodně různých bookstagram účtů a je skvělé, že vznikají a pomáhají lidem při výběru knih.

Asi sis všimla, že v souvislosti s bookstagramem se občas objevuje kritika, že posty nemají dostatečnou hodnotu, že by měly být víc odosobněné, na úrovni, hodnotnější. Děje se to i na Slovensku? Jak to vnímáš ty?

Ano, děje se to i u nás, fascinuje mě, že v roce 2019 je tu stále skupina lidí, která absolutně nepochopila, o co na Instagramu jde. I já sama jsem si zažila různé poznámky, lidi dost irituje slovo „influencer“, kterým mě jednou nazval jeden náš deník v rozhovoru. Lidé kritizují, že na Instagramu nejsou recenze knížek, že je to povrchní… Jsou různé typy instagramových účtu, některé možná jsou povrchní, někteří si knihy jen vyfotí a nečtou je, někteří si fotí jen to, co jim pošlou nakladatelství a někteří jsou absolutně bez názoru. Ale je na každém, aby si vybral, koho chce sledovat a jaký styl a způsob prezentace mu vyhovuje. A to se netýká jen knih, ale Instagramu všeobecně. Něco se mi nelíbí – nesleduju to. Easy. Osobně si myslím, že někdy pár upřímných řádků o knize a k tomu pěkná fotka udělají daleko víc než sálodlouhá recenze v literárním časopise, který čte 6 lidí a z toho čtyři do něj přispívají. A mám radši upřímné nadšení z knih než literární snobismus, kterého je na Slovensku celkem dost.

Už si zmínila svého přítele Ivana, který též pracuje v Martinusu a já se k němu ještě vrátím. Respektive k vaší obří knihovně. Někde jsem se dočetla, že si dokonce knížky evidujete… kolik jich tam vlastně je?

Momentálně máme doma okolo 3 000 knih, bylo by jich ještě víc, ale postupně je třídíme a zbavujeme se jich, aby bylo místo na další 😊 Už jsme se jednou stěhovali i kvůli knihám do většího bytu a nechceme to dělat za pár let znovu, proto třídíme. Ivan má excelovou tabulku, kde má zaznamenané všechny knihy, které doma máme a k nim i nějaké další údaje, kdy byly koupeny, kolik stály a tak, sama nevím, co v té tabulce je 😊 Knihovna je jeho doména, i to, jak vypadá, je jeho zásluha.

Co si představíš, když se řekne knihomolství?

Láska ke knihám, sbírání různých vydání nebo edicí knih, čtení v každé volné chvíli, velká knihovna.

Byla jsi knihomolkou odjakživa, nebo se tvůj vztah ke knihám proměňoval?

Myslím, že jsem k tomu vždycky měla blízko, ale takovou větší knihomolkou jsem se stala asi během vysoké školy, kdy jsem na to měla čas a prostor 😊 Studovala jsem žurnalistiku, což nebylo nijak náročné a kromě toho nejsem příliš společenský typ, takže jsem spoustu času trávila u knih. Jako malá jsem četla věci z knihovny mého táty, Simmela, Grishama, potom přišel Harry Potter a všem nám změnil život 😊 Během vysoké jsem začala brigádničit v Martinusu jako knihkupkyně, takže jsem měla zajištěný příjem nových knih, přehled, co vychází a kolem sebe další podobně smýšlející lidi, takže už nebylo cesty zpět. Pak uběhlo pár let a potkala jsem Ivana – největšího knihomola, jakého znám, takže to mé knihomolství bylo ještě znásobeno. A tak je tomu dodnes 😊

Našla sis za ty roky nějaké knihomolské libůstky? Mně třeba nevadí ušpinit knihu nebo jí ohnout stránku, ale moc takových lidí neznám 😊

Já jsem v tomhle hrozná! Podtrhuji si v knihách věty, které se mi líbí, většinou jen obyčejnou tužkou, ale někdy i perem. Například Osamělost prvočísel jsem četla tolikrát, že tam je té tužky strašně moc a když už jsem nevěděla, jak víc zvýraznit nějakou super myšlenku, tak jsem vzala pero. Pokud nemám po ruce nic, tak ohýbám rohy, abych věděla, která strana se mi líbila. Moje knihy vypadají všelijak, zejména ty, které jsem četla víckrát. Nevadí mi knihu ničit, jen ať je vidět, že byla čtená. Čeho se ale dost držím je to, že knihy nepůjčuji. Nemám ráda, když je nemám doma, když nemám přehled o tom, kde jsou.

Zmiňuješ zrovna Osamělost prvočísel a nedávno ses při knižním eventu v Martinusu setkala – už podruhé – s Paolem Giordanem. Jaký je?

Ach! Vzpomínám si, jak mi před pár lety napsal šéf českého Odeonu, pan Jůzl, že Giordana k nám nikdy nedostanu. Well… Paolo byl u nás už podruhé, zejména díky skvělé spolupráci s nakladatelstvím Slovart a Italským kulturním institutem a myslím, že se mu u nás celkem líbí. Byl velmi nadšený z našeho knihkupectví v Bratislavě a taktéž z toho, kolik lidí přišlo na besedu a autogramiádu. Oba eventy měly velký úspěch. Měla jsem možnost strávit s ním i trochu neformálního času a Paolo jako člověk je neskutečně milý, přirozený a vtipný. Díky práci jsem potkala už hodně různých zahraničních spisovatelů a u některých je cítit, že je to pro ně práce – jsou milí, ale tak profesionálně. Paolo je víc lidský a skutečně skvělý člověk.

Jak vlastně probíhá taková organizace eventů?

Záleží na tom, jak velký je to event. Jinak se připravuje Nesbo, jinak Giordano a jinak besedy se slovenskými autory a autorkami. Ve všeobecnosti a velmi v zkratce – dohodne se termín, podmínky, připraví se promo, v den eventu se připraví prostor, čeknu, jestli všechno funguje, jestli všichni vědí, co mají dělat a celý event sleduji, zda je všechno v pořádku 😊 Zní to jednoduše, ale každý event je jiný, je to práce s lidmi, neustálá kontrola a jemný stres, zda všechno vyjde tak, jak má. Za těch 9 let v Martinusu jsem zažila na eventech všelicos, ale pořád mě něco dokáže překvapit a během těch největších událostí se zahraničními autory jsem stále ještě nervózní a myslím, že pořád budu 😊

Máš nějaký wishlist osobností, které bys v následujících letech chtěla vidět v Martinusu?

Elenu Ferrante? 😊 Samozřejmě, byla bych ráda, pokud bychom mohli zprostředkovat setkání s různými autory, je to vždycky velká věc, když k nám přijede někdo takový. Osobně bych asi ráda potkala autorku mé nej knihy Malý život, velice by mě zajímalo, jaká je v reálném životě a jak knihu psala.

Co ty a více času na čtení? Jak si ho hledáš?

Momentálně velmi těžko. Čtu spíš přes víkendy, nejradši jsem, když mám například celé dopoledne nebo odpoledne na knihu a nemusím čtení přerušovat. Teď v létě je to náročnější, jelikož jsme s přítelem častěji v přírodě, na kolech nebo jiných výletech, takže čtu mnohem méně než například na podzim a v zimě. V létě ale jezdíme s kamarádkou už pravidelně na tzv. „čtecí dovolenku“ – prodloužený víkend na Balatonu, kdy neděláme nic, jen ležíme na lehátku u bazénu a občas se přesuneme na kávu 😊 Tam doháním letní čtení 😊

Co bys na léto doporučila k přečtení?

Všeobecně doporučuji Malý život, je to kniha, která mě opravdu silně zasáhla a je to to nejlepší, co jsem za poslední roky přečetla. Kromě toho určitě Proti všetkým pravidlám od Ariel Levy a nového Giordana, který u nás vyšel pod názvem Požierači neba. Líbilo se mi i Doufejme v to nejlepší od Caroliny Setterwall, Tiché roky od Mornštajnové nebo cokoliv od Celeste Ng.

Jana Benešová

Community Specialist

Janka v Martinusu píše a fotí na sociální sítě, dává do kupy newslettery a stará se o zákazníky. Nejčastěji ji najdete schovanou v nějaké kavárně a všechny kolem sebe v jednom kuse nutí, aby si přečetli Malý život a neapolskou tetralogii.

Příspěvky autora