Harper Lee: Naše nejoblíbenější citáty

Jednou z velmi smutných zpráv, které zasáhly svět literatury tento víkend, byla ta o úmrtí spisovatelky Harper Lee. Autorka knih Jako zabít ptáčka (1960) a Postav hlídku (2015) odešla ve věku 89 let a zanechala za sebou jeden z velkých amerických románů a také jeho pokračování, které však napsala ještě dříve. Jako zabít ptáčka je kniha plná úžasných myšlenek, přístupných dospělým i dětem. Čím učarovala Harper Lee nám a jaké myšlenky z její slavné knihy máme nejradši?

Harper Lee byla až do loňského roku „spisovatelkou jedné knihy“, a přesto ji znal celý svět. I ti, kdo Jako zabít ptáčka nikdy nečetli, její knihu znali z bezpočtu odkazů v dalších knihách, článcích, filmech i v popkultuře. „Na četbu jsem zanevřel, když jsem se v Jako zabít ptáčka nedozvěděl, jak zabít ptáčka,“ říká například v jednom z dílů slavného kresleného seriálu Homer Simpson. Přestože Homerovo očekávání kniha nenaplnila, 🙂 nás (a další miliony čtenářů a čtenářek) nadchla.

Autorka knihy, která se stala okamžitým hitem a získala Pulitzerovu cenu, se narodila v roce 1926. Přátelé ji znali jako Nelle, v dětství se kamarádila s Trumanem Capotem – ten inspiroval postavu Dilla. Vyrůstala v Monroeville v Alabamě, toto město se stalo předlohou pro Maycomb, dějiště Jako zabít ptáčka. Alabama třicátých let budoucí spisovatelku ovlivnila – rasová segregace a postupně vznikající hnutí za lidská práva se zásadně odrazily právě v ději její slavné knihy. Právník Atticus Finch v ní obhajuje muže černé pleti, Toma Robinsona, který je obviněn ze znásilnění bílé ženy a vystaven rasistickému davu. Kniha byla oceňována čtenáři, kritiky i představiteli občanské společnosti proto, že pevné etické hodnoty mimo jiné popisuje a vysvětluje i skrze dialogy dětí, což je činí nejen snadno pochopitelnými, ale také je prezentuje jako něco naprosto přirozeného a autentického. Navíc zobrazuje obyvatele tehdejšího amerického jihu jako mnohem pestřejší směs osobností, než jen jako často stereotypizované rasisty a zpátečníky.

Kniha Jako zabít ptáčka už v roce 2009 porazila v prodejnosti i Bibli – prodalo se jí skoro 40 milionů, Bible se prodalo „jen“ 5 milionů. Její autorka si však ze všeho nejvíc přála klid a soukromí. Harper Lee žila celý život bez pračky, klimatizace, počítače a mobilu. Pro všechnu svou korespondenci a psaní používala starý psací stroj. Nerada poskytovala rozhovory a nerada se fotila. Její sousedé a přátelé si jí ale vážili pro její skromnost, inteligenci a humor.

Jacqueline Trimble, prezidentka alabamského Fóra spisovatelů, které uděluje každoroční literární cenu Harper Lee, ocenila to, jaký vliv měla kniha na bílé obyvatele státu. „Dokázala vzít politiku období boje za lidská práva a polidštit ji. Ukázala lidem, že jde o jejich sousedy, přátele, o lidi, které znají, ne jen o velké politické otázky.“

Českého překladu pokračování Jako zabít ptáčka se dočkáme již zanedlouho. Kniha Postav hlídku představuje postavy, které se vyvinuly, dospěly, změnily spolu se společností. A protože jde o příběh, který je „rodičem“ Jako zabít ptáčka (šlo o první verzi knihy, kterou vydavatelé odmítli), jejich charaktery dokresluje a je ještě ucelenějším obrazem doby, boje za lidská práva i osobní integrity. My se na ni moc těšíme!

A tohle jsou naše nejoblíbenější citáty z pera Harper Lee:

„Předně si pamatuj, Čipero, že s nejrůznějšími lidmi mnohem lépe vyjdeš, když si osvojíš jednoduchý trik. Jakživa nikoho opravdu nepochopíš, dokud neuvážíš věc z jeho úhlu pohledu – dokud si nevlezeš do jeho kůže a neprojdeš se v ní.“

„Jediná věc, která se neřídí pravidlem většiny, je lidské svědomí.“

„Kdepak, Jeme, já myslím, že je jenom jeden druh lidí. Lidi.“

„Lidé, kteří mají všech pět pohromadě, se nikdy nepyšní svými schopnostmi.“

„Není čas dělat si starosti.“

„Statečnost začíná tehdy, když víš, že jsi poražen, ještě než se do něčeho dáš, a přesto se do toho dáš a dovedeš to až do konce, ať se děje co se děje.“

„Přátelé tě potřebují, když se mýlí, Jean Louise. Nepotřebují tě, když mají pravdu.“

„Předsudky, tedy špatná věc, a víra, věc ušlechtilá, mají něco společného; obojí začíná tam, kde končí rozum.“

„Někdy musíme trošičku zabíjet, abychom mohli žít.“

„Dokud jsem nedostala strach, že o tohle všechno přijdu, čtení mě nijak zvlášť nebavilo. Jako člověka nebaví dýchat.“

K soše v Monroeville, která zobrazuje dívku, čtoucí Jako zabít ptáčka, někdo donesl květiny.

(Zdroj: Guardian Books)