Noc literatury – 15 skvělých textů, 15 skvělých hlasů
Jan Budař, Jan Kačer, Bára Hrzánová, Daniela Kolářová a mnoho dalších budou již zítra předčítat na několika místech Prahy 5 ukázky ze světové literatury. V rámci Noci literatury představí 15 skvělých knih. Přijďte se podívat a zaposlouchat se do jejich přednesu a skvělých textů.
PŘÍBĚHY. Denně je prožíváme. Nebo míjíme. MĚSTO. Denně jím procházíme, a přesto ho míjíme. NOC LITERATURY. Setkání s příběhy a městem tak, jak ho neznáme. Šestý ročník literárního happeningu opět představí výběr ze současné evropské literární scény a poodhalí kouzlo velkých i malých literatur v přednesu hereckých osobností, které Vám představí ukázky z nových překladů děl evropských autorů na atraktivních či běžně nedostupných místech Prahy 5.
SLEDUJTE VŠECHNA MÍSTA DÍKY NAŠEMU 4SQ LISTU, KTERÝ JSME PRO VÁS VYTVOŘILI.
Projekt Noc literatury vychází z předpokladu, že literatura je jedinečným tvůrčím médiem zachycujícím zásadní dialog mezi hlasy jednotlivců a hodnotami společnosti, ve které žijí, je nástrojem vzájemného porozumění a kulturní výměny a napomáhá odstraňovat komunikační bariéry.
Přijďte se zítra podívat, zaposlouchat a užít si literaturu. Kde? Čtení budou probíhat na těchto místech:
České dráhy – přistavený vagón Na Knížecí
Aleš Procházka
Originální prostředí 35 let starého motorového vozu, který postupně mizí z našich kolejí nahrazován modernějšími vozidly, je jistě atraktivním místem pro poslech literatury. Umístění vagónu na poslední otevřené zastávce v Praze, kde pravidelně přijíždí další vlaky, je skvělou ukázkou symbiózy veřejné dopravy a kultury. Prostředí okolo zastávky je unikátní tím, že se téměř před očima mění jeho podoba, stejně tak jako celé okolí dříve průmyslového srdce Smíchova.
Foglarova věž VRV na Písečném ostrově
Vladimír Javorský
Smíchovská vodárenská věž je známá především jako sídlo klubovny Foglarovy Dvojky. Také proto může tato budova evokovat prostředí dobrodružných příběhů z Foglarových knih. Tato renesanční stavba postavena v letech 1581-1584 zásobovala, dle zpráv z roku 1686, 56 pražských kašen. Věž je nejnižší a nejmalebnější z pražských vodních věží a stojí na nejmenším ostrově v Praze, právě do těchto míst se chodíval koupat Franz Kafka.
SLEDUJTE VŠECHNA MÍSTA DÍKY NAŠEMU 4SQ LISTU, KTERÝ JSME PRO VÁS VYTVOŘILI.
Francouzské lyceum
Matěj a Kryštof Hádkovi
Svou podstatou Francouzské lyceum v Praze naplňuje poslání Českých center – neboť se zasluhuje o sdílení jak francouzské, tak české kultury. Jeho budova má bohatou historii: v 19. století v ní byl klášter a azylový dům Kongregace milosrdných sester svatého Karla Boromejského, v době komunismu byla bývalá kaple přestavěna na basketbalové hřiště a tím vážně poškozena. Budova v této době sloužila také jako policejní komisariát. Poslech úryvku díla Boualema Sansala jistě perfektně dokreslí atmosféra knihovny Francouzského lycea, která je umístěna v bývalé kapli.
Futurum Music bar
Igor Bareš
Zrekonstruovaný legendární klub je součástí historické budovy Národního domu na Smíchově. Novému výtvarnému pojetí klubu vévodí zaoblené tvary, se kterými se setkáte jak na masivních sloupech v sále, tak v samotném logu – největší raritou staronového hudebního stánku je však velkoryse pojednaný třicetimetrový barový pult, který se jako had vine podél celého sálu. Pozornost upoutá také originální světelný parket tvořený broušeným sklem se zalitými kabely ve tvaru písmene F. V roce 1969 se zde konal 1. Beat Salon, který byl zajímavý tím, že zde debutovala tehdy nová skupina Plastic People of the Universe. V současné době se program orientuje na stálice i nové kapely rockového žánrového zařazení a to především z české, ale i světové klubové scény.
HUB – coworking
Bára Hrzánová
Při poslechu literatury možná napomůže atmosféra pražského HUBu ke vzniku inovativních či kreativních myšlenek – vždyť právě v prostorech HUBu se setkávají a pracují nezávislí profesionálové, začínající podnikatelé, zástupci firemní i neziskové sféry, zkrátka všichni lidé podílející se na rozvoji společensky prospěšných aktivit.
Jazz Dock
Daniela Kolářová a Emil Viklický
Velmi stylové prostředí pro poslech literatury také tvoří moderní budova pražského hudebního klubu Jazz Dock. Výjimečná je nejen variabilitou vnitřního prostoru ale také hudebním zaměřením na špičkový jazz a blues, podporu autorského hraní a nově vznikajících hudebních seskupení. Poloha budovy na náplavce Vltavy, s výheldem na funkcionalistický Mánes, neoklasicistické Národní divadlo a kolem proplouvající lodě, slibuje nevšední zážitek.
Libertas – tiskárna
Karel Dobrý
Tiskárna Libertas, pyšnící se stotřicetiletou historií, zahrnující i etapy své existence jako Litografický ústav zabývající se tiskem svatých poutních obrázků či fúzi s nakladatelstvím Melantrich, nabízí návštěvníkům možnost poslechu portugalské literatury.
SLEDUJTE VŠECHNA MÍSTA DÍKY NAŠEMU 4SQ LISTU, KTERÝ JSME PRO VÁS VYTVOŘILI.
Literární kavárna Symbiosa
Lenka Krobotová a Miloslav König
Kavárna a vinárna Symbiosa na Smíchově, kousek od stanice metra Anděl, spojuje příjemné posezení u šálku kávy nebo sklenky dobrého vína s literárním zážitkem, který Symbiosa nabízí prostřednictvím různých literárních a kulturních pořadů nebo jen klidným posezením u malé knihovničky. Je zde možné si zapůjčit nebo zakoupit díla zajímavých, známých nebo začínajících literárních autorů. Tento prostor je tedy přímo stvořen k poslechu anglické literatury.
Lokál blok
Jan Bidlas
Díky zajímavým a bohatě vybaveným prostorám, vynikající moderní kuchyni a domácímu přístupu personálu, je již sedm let restaurace LOKAL BLOK vyhlášeným místem pro setkávání v centru Prahy. Aktivní sportovci objevili toto místo jako první – stačí jim totiž sejít několik málo schodů a z restaurace se ocitnou v prostoru s největší boulderovou stěnou v Evropě. Sportovní fanoušci a zapálení cestovatelé sem přicházejí kvůli velkoplošné projekci. Na dvou velkých obrazovkách si mohou vychutnat zajímavá sportovní utkání nebo videa či fotky z netradičních cest po světě.
Městská knihovna – tržnice
Jan Potměšil
Kde jinde zasednout k poslechu literatury než přímo v knihovně? Pobočka Smíchov Městské knihovny v Praze se nalézá v prvním patře budovy bývalé smíchovské tržnice. Tato nádherná secesní budova byla postavena mezi léty 1906 a 1909 architektem Aloisem Čenským.
Palác Křižík
Miroslav Táborský
Křižíkův palác se nachází na Smíchově, tradiční a přitom neustále se rozvíjející pražské čtvrti. Smíchov je též znám jako místo žijící kulturou a čilými obchodními aktivitami. V Křižíkově paláci jsou historické detaily skloubeny s vysokými standardy současnosti a technickým zázemím budoucnosti, tradice se zde pojí s pokrokem. Křižíkův palác je nejmodernější „inteligentní budovou“ v Praze. Má plně integrovaný centrální systém, který kontroluje přístup do budovy, ovládá bezpečnostní prvky a řídí osvětlení i energetický provoz.
Portheimka
Jan Budař
Jeden z nejvýznamnějších barokních architektů Kilián Ignác Dientzenhofer započal stavbu tohoto malebného smíchovského letohrádku již v první polovině 18. století. Stavba je významná nejen svou italizující barokní architekturou ale i unikátní výzdobou, včetně stropní fresky v kopuli mramorového sálu, představující Bakchovy slavnosti autora Vavřince Reinera. V přízemí letohrádku se nachází výstavní prostory, které budou jednou ze zastávek letošní Noci literatury.
Staropramen – návštěvnické centrum
Jiří Ornest
Ve snaze podpořit mezinárodní reputaci značky Staropramen bylo roku 2011 založeno návštěvnické centrum, které se nachází přímo v prostoru současného pivovaru. Staropramen, jakožto generální partner Českých center, poskytuje tyto prostory nacházející se přímo u břehu Vltavy na Smíchově.
Studio Švandova divadla
Jan Kačer
Švandovo divadlo, jakožto moderní evropské kulturní centrum živých umění, skýtá možnost shlédnout nejen inscenace stálého činoherního souboru, ale také dává prostor alternativním skupinám či nejrozmanitějších projektům. Díky své stotřicetileté existenci nese titul třetí nejstarší divadelní budovy v Praze.
Wine Food Market
Ladislav Frej
Stylová atmosféra italské tržnice ve zrekonstruovaných prostorách bývalých garáží Radlické parní mlékárny. Místo, kam si rádi odskočíte na rychlý oběd, pracovní schůzku nebo skleničku dobrého vína s přáteli.
SLEDUJTE VŠECHNA MÍSTA DÍKY NAŠEMU 4SQ LISTU, KTERÝ JSME PRO VÁS VYTVOŘILI.
Autoři a díla
Melinda Nadj Abonjiová: Holubi vzlétají
Překlad: Lucy Topoľská, Jota 2011
Švýcarská prozaička, zpěvačka a houslistka srbsko-maďarského původu. Literárně debutovalal v roce 2004 knihou Im Schaufenster im Frühling (Na jaře ve výkladní skříni), za niž získala četná ocenění. Za svůj druhý autobiograficky román Holubi vzlétají autorka obdržela v loňském roce Německou knižní cenu se zdůvodněním, že kniha nabízí mnohovrstevný obraz současné Evropy plné změn, která svou minulost ještě neuzavřela. Vůbec poprvé získává toto literární ocenění kniha vydaná ve Švýcarsku, navíc napsaná autorkou pocházející z někdejší Jugoslávie.
José Saramago: Kain
Překlad: Lada Weissová, Plus 2011
Portugalský prozaik, novinář a dramatik, od roku 1998 nositel Nobelovy ceny za literaturu. Z finančních důvodů nemohl dokončit studia na střední škole, ale vyučil se strojním zámečníkem. Přesto se sám i nadále vzdělával, volný čas trávil v knihovně a později působil jako literární kritik a překladatel z francouzštiny. Literárně získal uznání až poměrně pozdě, po pádu diktatury generála Salazara a s ní spojené cenzury, v roce 1982 románem Memorial do Convento, který česky vyšel pod názvem Baltasar a Blimunda (Odeon, 2002). Českého překladu se dočkal rovněž román Slepota (Plus, 2010). Pro autorovy prozaické texty je typický alegorické ladění příběhů, jež se často odehrávají na pozadí portugalských dějin. Saramago proslul rovněž ostře ateistickými a antiklerikálními názory, stejně jako kritikou izraelské politiky a svým anarcho-komunistickým přesvědčením. V 90. letech se usídlil na ostrově Lanzarote, kde také zemřel.
Boualem Sansal: Němcova vesnice aneb Deníky bratrů Schillerů
Překlad: Kateřina Vinšová, Pistorius a Olšanská 2012
Francouzsky píšící alžírský prozaik. Literárně debutoval v roce 1999 románem Le serment des barbares (Kázání barbarů), v němž otevřeně kritizuje politickou situaci v Alžírsku. Pařížské nakladatelství Gallimard, kde kniha vyšla, autorovi navrhlo, aby ji vydal pod pseudonymem, ale Sansal to odmítl. Když pak román vyšel v Alžírsku, musel se autor vzdát své vysoké funkce na ministerstvu průmyslu, kterou do té doby zastával. V roce 2006 publikoval otevřený dopis Poste restante: Algier: Lettre de col?re et d’espoir ? mes compatriots (Poste restarte: Alžírsko: Dopis hněvu a naděje mým spoluobčanům), v němž volá po skutečné demokracii, v níž by se mohla zformovat osvícená společnost. Po jeho zveřejnění byly všechny autorovy knihy v Alžírsku zakázány a jsou zakázány dodnes. Navzdory politickému pronásledování se Sansal rozhodl zůstat ve své vlasti a v současné době žije v pobřežním městě Bourmerd?s poblíž hlavního města Alžíru.
Krisztián Grecsó: Taneční škola
Překlad: Ana Okrouhlá, Kniha Zlín 2011
Maďarský básník, scenárista a prozaik. V letech 2001–2006 byl odpovědným redaktorem časopisu Bárka ve východomaďarské Békéscsabě, v současné době žije v Budapešti a je šéfredaktorem Nők Lapja (List žen) a viceprezidentem Szépírók Társasága (Společnost beletristů). První velký úspěch zaznamenala už jeho kniha povídek Pletykaanyu (Matka-pletichářka), která vyšla v roce 2001. Příznivých kritik se o čtyři roky později dočkal rovněž román Buď vítán (Kniha Zlín, 2008), který byl přeložen do češtiny, němčiny a několika dalších jazyků.
Josef Haslinger: Jáchymov
Překlad: Libuše Čižmárová, Jota 2012
Literární vědec, prozaik a esejista, který se etabloval v rakouské literatuře i mimo ni v průběhu 90. let díky svým románům Opernball (Ples v opeře, 1995) a později Das Vaterspiel (Otcovská hra, 2000). To již ovšem měl za sebou dlouholeté působení v literárním časopise Wespennest a byl autorem několika prozaických knih. Od roku 1996 působí jako profesor literární estetiky na Ústavu pro německou literaturu (Deutsches Literaturinstitut) v Lipsku. Žije ve Vídni a v Lipsku.
Anna Enquistová: Kontrapunkt
Překlad: Magda de Bruin Hüblová, Mladá fronta 2011
Nizozemská spisovatelka,která vystudovala hru na klavír a mnoho let pracovala jako psychoanalytička. Od roku 1991 vydává básně, romány a povídky. Za své dílo, jež je překládáno do patnácti jazyků, byla mnohokrát oceněna. V posledních letech se věnuje výlučně psaní. V překladu do češtiny zatím vyšel pouze román o Jamesi Cookovi Návrat (Mladá fronta, 2008). Žije v Amsterdamu.
Peter Terrin: Hlídač
Překlad: Jitka Růžičková, Dauphin 2012
Vlámský prozaik, laureát ceny EU za literaturu, kterou obdržel za román Hlídač. Literárně debutoval v roce 1998 povídkovou sbírkou De code (Kód) a jeho následující romány Blanco (2003) a Vrouwen en kinderen eerst (Ženy a děti první, 2004) se ve Flandrech i Nizozemsku dočkaly velmi vřelého přijetí. Terrin, jemuž se se přezdívá „mistr zlověstného detailu“, je kritikou považován za vynikajícího stylistu a zároveň za výstředního autora, který se vymyká hlavním literárním trendům.
Janusz Rudnicki: Mein Kampf a moje jiné boje
Překlad: Věra Vytřísalová, Dauphin 2012
Polský novinář, spisovatel a esejista. Jako aktivista hnutí Solidarita byl po zavedení výjimečného stavu v roce 1981 internován. V roce 1983 emigroval do Německa, kde vystudoval slavistiku a germanistiku. Je stálým spolupracovníkem polského literárního měsíčníku Twórczość (Tvorba), v němž publikuje cyklus Listy z Hamburga (Dopisy z Hamburku), a alternativního popkulturního magazínu Machina. Za svůj román Chodźcie, idziemy (Pojďte, jdeme, 2007) byl nominován na prestižní polskou literární cenu NIKE 2008. Žije v Hamburku.
Michael Kumpfmüller: Nádhera života
Překlad: Věra Koubová, Mladá fronta 2012
Německý romanopisec. Jeho autorské začátky jsou spojeny s novinářskou dráhou. Literárně debutoval v roce 2000 románem Hampels Fluchten (Hampelovy útěky) , o tři roky později následoval titul Durst (Žízeň), inspirovaný skutečným tragickým případem zanedbání péče o děti. Za román Nachricht an alle (Zpráva všem) ze současného politického zákulisí obdržel v roce 2008 Cenu Alfreda Döblina. V prózách Michaela Kumpfmüllera se vždy odráží vztah minulosti a současnosti, faktů a fikce, kdy skutečná událost většinou představuje prvotní impuls k příběhu, který autor dále rozvíjí v literární rovině. Žije v Berlíně.
SLEDUJTE VŠECHNA MÍSTA DÍKY NAŠEMU 4SQ LISTU, KTERÝ JSME PRO VÁS VYTVOŘILI.
Marianne Sluszny: Bratr oběšence
Překlad: Jovanka Šotolová
Belgická prozaička. Víc než 20 let pracuje v RTBF (Belgické frankofonní rádio a televize) jako producentka vysílání kulturních a dokumentárních pořadů. Dříve vyučovala na INSAS (Vysoká škola scénických umění), nyní je profesorkou filozofie na Vysoké škole vizuálních umění La Cambre. V roce 2005 vydala svůj první román Toi, Cécile Kovalsky (Ty, Cécile Kovalsky), který získal několik ocenění. Žije v Bruselu.
Claudio Magris: Poslepu
Překlad: Kateřina Vinšová, Mladá fronta
Italský literární vědec, překladatel, esejista, novinář a prozaik. Je autorem řady odborně zaměřených esejistických knih, z nichž česky vyšel Habsburský mýtus v moderní rakouské literatuře (Barrister & Principal/Triáda, 2002), Daleko odkud – Joseph Roth a tradice východních Židů (Sefer, 2010) a především fenomenální kulturně-historický „Životopis řeky“ Dunaj (Odeon, 1992; Mladá fronta, 2010), který je vedle Ecova Jména růže nejpřekládanějším dílem italské literatury 20. století, a také románový esej Mikrokosmy (Mladá fronta, 2000). Z posledních autorových textů je třeba kromě románu Poslepu zmínit i prózy Lei dunque capir? (Nechápejte to špatně, 2006) nebo Alfabeti (Gramotní, 2008). Žije v Terstu.
Roy Jacobsen : Zázračné dítě
Překlad: Jarka Vrbová, Pistorius a Olšanská, 2011
Norský prozaik. Literárně debutoval na počátku 80. let a mezinárodní pozornost si získal již v roce 1991 románem Seireherrene (Vítězové), za nějž byl poprvé nominován na Cenu Severské rady za literaturu. Ve dvougeneračním rodinném příběhu zde zachycuje, jak se chudé agrární Norsko ve 20. století proměnilo v postindustriální společnost blahobytu, v níž však jedinci musejí čelit nebývalým tlakům na osobní identitu. Druhou nominaci na Cenu Severské rady mu vynesl historický román Frost (Mráz, 2003). Jeho desátý román Dřevaři (Pistorius & Olšanská, 2010) se v roce 2009 dostal do nejužšího výběru prestižní ceny International IMPAC Dublin Literary Award.
Mario Vargas Llosa : Keltův sen
Překlad: Jana Novotná, Garamond, 2011
Španělský prozaik, dramatik a esejista peruánského původu, od roku 2010 nositel Nobelovy ceny za literaturu. V Limě studoval práva, v Madridu obdržel doktorát filozofie. Pobýval také v Paříži, kde pracoval v nejrůznějších zaměstnáních a přitom se věnoval psaní. Patří mezi představitele boomu latinskoamerického románu. Slávu mu získal hned jeho první román Město a psi z roku 1963 (česky Odeon, 1966; Mladá fronta, 2004). Ještě větší uznání mu přinesl román z roku 1966 Zelený dům (Odeon, 1981; Mladá fronta, 2005), který je z hlediska stylu a kompozice velice originální, kde se pokusil o zachycení mnohotvárnosti a pestrobarevnosti peruánské i obecně lidské skutečnosti. Česky dále vyšlo: Tetička Julie a zneuznaný génius (Odeon, 1984; Mladá fronta, 2004), Válka na konci světa (Odeon, 1989), Smrt v Andách (Volvox Globator, 1997), Kozlova slavnost (Mladá fronta, 2006), Vypravěč (Mladá fronta, 2006), Ráj je až za rohem (Mladá fronta, 2007), Zlobivá holka (Mladá fronta, 2007) a Pantaleón a jeho ženská rota (ERM, 1994; Garamond, 2011). Roku 1993 obdržel španělské občanství.
John Ajvide Lindqvist: Jak zacházet s nemrtvými
Překlad: Jana Holá, Argo 2012
Švédský prozaik. Než se prosadil jako spisovatel, dvanáct let se živil jako kouzelník a sólový komik. Debutoval románem Ať vejde ten pravý (Argo, 200), „upířím hororem“ o trochu neobvyklé první lásce ze stockholmského předměstí. Stejnojmenný film Tomase Alfredsona podle Lindqvistova vlastního scénáře byl do českých kin uveden na podzim 2009. Po úspěšném debutu vydal Lindqvist čtyři další knihy: romány Jak zacházet s nemrtvými, Människohamn (Lidský přístav, 2008), strašidelný příběh s nadpřirozenými prvky odehrávající se na fiktivním ostrově ve stockholmských šérách, a Lilla stjärna (Hvězdička, 2010) o holčičce nalezené v lese, která je obdařena podivuhodnými schopnostmi; a sbírku povídek Pappersväggar (Papírové stěny, 2006).
David Nicholls: Jeden den
Překlad: Dominika Křesťanová, Argo 2011
Britský herec, prozaik a scenárista. Od roku 1986 vystupoval pod jevištním jménem David Holdaway, zprvu v různých regionálních divadlech, později strávil tři sezóny v londýnském Královském národním divadle. Literárně debutoval v roce 2003 románem Starter for Ten, který se dočkal filmové adaptace a v českých kinech byl uváděn pod názvem Zahřívací kolo (režie Tom Vaughan, 2006). Jeden den je autorovým třetím románem a druhým, který se dočkal divácky úspěšné filmové podoby (režie Lone Scherfigová, 2011). Jako oceňovaný scenárista televizních seriálů a filmů Nicholls často spolupracuje s BBC a dalšími televizními stanicemi.
Těšíme se, že se na některých místech s vámi uvidíme! 🙂
SLEDUJTE VŠECHNA MÍSTA DÍKY NAŠEMU 4SQ LISTU, KTERÝ JSME PRO VÁS VYTVOŘILI.
