blog

Klub nenapravitelných optimistů

15.01. 2013

Jean-Michel Guenassia (*1950) je francouzský spisovatel alžírského původu. Většinu svého života pracoval jako advokát, ale po celou tu dobu ve vzduchu stále visela touha napsat román, kterou už po čase nedokázal déle ignorovat. Jako první napsal detektivku Za sto milionů, podle které byl později natočen i film. V roce 2002 se ovšem rozhodl napsat román svého života, Klub nenapravitelných optimistů, o dětství a dospívání v kulisách Paříže, zahalené do podivné atmosféry padesátých a šedesátých let minulého století.

Své veledílo (v českém vydání dosáhlo rovných 567 stran) dokončil o sedm let později a zdlouhavá práce se očividně vyplatila, protože velký ohlas na sebe nenechal dlouho čekat. Spokojená kritika, nadšení čtenáři a navrch řádka literárních ocenění, z nichž nejvýznamnějším byla zřejmě cena Prix Concourt des Lycéens z roku 2009, kterou se na speciální papírové stužce chlubí i české vydání. Letos vydal Guenassia další román, Vysněný život Ernesta G., jehož hlavní postavou je český lékař a z velké části se odehrává právě u nás v socialistickém Československu. Inu, čeští čtenáři se rozhodně mají na co těšit.

Hlavní postavou Klubu nenapravitelných optimistů je dospívající mladík Michel, který miluje knihy (nejlépe v co největším množství), objevuje své nadání pro fotografování, ale i naprostou neschopnost porozumět matematice. Jeho rodina z matčiny strany pochází z Alžírska a z otcovy strany z Itálie, on ale vyrůstá už jako Pařížan, který neví, ke které straně svého rozhádaného příbuzenstva se vlastně přiklonit. Nejraději by nepatřil ani k jedné. Rodinný život včetně všech radostí i strastí je jednou z hlavních dějových linek této knihy.

Druhou dějovou linkou, ve které Michel působí spíš jako průvodce než skutečný aktér, jsou pasáže, které se odehrávají v Klubu nenapravitelných optimistů. V šachovém klubu, příhodně zakrytém v tajném salonku za oponou jedné oblíbené hospody nedaleko Lucemburských zahrad. Michela jednoho dne přemůže zvědavost a vydá se prozkoumat, co se za oponou vlastně děje.

Na šachové partičky se tam schází skupinka emigrantů, kteří převážně z politických důvodů uprchli ze svých rodných zemí. Několik Rusů, Polák, Čechoslovák, Maďaři… A navíc i Jean-Paul Sartre a Joseph Kessel, tedy lékaři, piloti, bývalí vojáci i spisovatelé. Dospívajícího Michela taková společnost pochopitelně uchvátí. Poslouchá příběhy ze životů svých nových přátel a zároveň se zamotává do spletité pavučinky jejich vztahů, které ale v sobě nesou i špetky hořkosti dávných zrad. A opět nastává moment, kdy se má postavit na jednu ze dvou stran, aniž by o to stál.

Čtěte také  Vinice ve Francii: Ideální čtení ke skleničce šampaňského!

Třetí dějovou linkou jsou ženy, které Michela provázejí jeho životem. Neměl to s nimi zrovna snadné. Veškeré ženské postavy jsou velmi výrazné osobnosti, které ale Michela vždy nějak zklamou. Ať už je to matka, která pro něj nemá absolutně žádné pochopení, jeho mladší sestra, blízká kamarádka, nebo jeho první přítelkyně – vždy se přihodí něco, kvůli čemu je Michel z „něžnějšího“ pohlaví nakonec rozčarován. Nejzajímavější vztah celého románu je podle mě ten, který se odehrává mezi Michelem a přítelkyní jeho staršího bratra. Jejich příběh ale vyšumí do prázdna, a zajímavá zápletka tak vlastně nedostane žádné závěrečné rozhřešení. Jako slibně se rozjíždějící vtip, ovšem bez pointy.

A právě takto na mě působí celý román. Je to tlustá „bichle“, kterou sice nebudete mít problém přelouskat, protože se čte víc než dobře, jenže jsou v ní ukryté příběhy, které navždy zůstanou nedořešené. A mrzí to o to víc, že všechno předcházející je napsáno tak slibně. Do značné míry se ale jedná o autobiografický román, a ne každá životní etapa se ve skutečném životě dočká té správné pointy.

Knihu doporučuji milovníkům literatury, fotografování, Paříže a dějin minulého století. Nenechte se ovšem zmást optimismem v názvu knihy. Optimismus pro členy tohoto podivného šachového klubu je pouhé přesvědčení, že vždy může být hůř, než je teď.

 

Klub nenapravitelných optimistů

Jean-Michel Guenassia  ·  Vydavatelství: Argo, 2012

Bohatý, mnohovrstevnatý román dosáhl ve Francii prodeje přes 180 tisíc kusů, obdržel nadšené kritiky i několik literárních cen – např. Prix Goncourt des Lycéens 2010. Píše se rok 1959 a dvanáctiletý Michel Marini prožívá první krizi v rodině. Rodiče se nemohou na ničem shodnout a bratr Franck přes jejich odpor narukuje do války v Alžírsku. Michelovým jediným útočištěm se stávají knihy a utajený šachový klub ve čtvrti Montparnasse, kde se scházejí uprchlíci z východního bloku a vyprávějí si jen stěží uvěřitelné osobní příběhy. Během několika let přichází Michel o přítelkyni i o iluze a předčasně dospívá, přesto se však stává právoplatným členem šachového klubu a jedním z nemnoha nenapravitelných optimistů.

Čtěte také  Máte chuť na ujetou sci-fi knížku? Zkuste Šňůraře!

 

KNIHU SI MŮŽETE ZAKOUPIT ZDE.

 

Autorka je knižní blogerka. Článek byl původně publikován na jejím blogu.