Narušení děje: Život se stává příběhem, jen pokud jej máme komu vyprávět
Do nadpisu jsem si vypůjčila citaci z debutového románu Emmy Kausc, který je na českém literárním poli velmi neotřelým přírůstkem. Může vyprávění příběhů fungovat jako nástroj k vyrovnávání se s tragickými událostmi?
Narušení děje je debutový román české autorky Emmy Kausc, vlastním jménem Michaely Kašparové. Ta se ale dlouhé roky věnuje poezii. V devatenácti letech vydala básnickou sbírku Cykly, za kterou byla v roce 2018 nominována na Cenu Jiřího Ortena. Hlavní hrdinka jejího prvního románu se jmenuje Emma stejně jako autorka, což ve čtenáři správně vyvolává pocit, že se jedná o autofikční román. A jméno nebo nový účes není to jediné, co mají obě ženy společné.
O čem Narušení děje vlastně je? Emma se snaží vyrovnat se smrtí své matky Zuzany, která se nikdy nesmířila s přestěhováním do Londýna a nikdy se tam necítila jako doma. Emma tak hledá cestu, jak porozumět svým českým kořenům. Hledá také odpovědi na otázky ohledně její přítelkyně Alyony, která jednoho dne bez rozloučení zmizela. Románem prostupují témata odcizení, mizení, mezilidských vztahů či feminismu. Kausc ale dává do pozornosti ničení životního prostředí a s tím související klimatické změny – v jedné dějové lince tu například slavná americká herečka letí na Island na pohřeb ledovce Okjökull, ale dějovou linkou prostupují i požáry.
Knihu otevírá prolog, ve kterém autorka popisuje příběh Williama „Mole Mana“ Lyttla, který v sedmdesátých letech minulého století na londýnském předměstí Hackney kopal pod svým domem tunely. Později se ukázalo, že tunely kopal pod celou čtvrtí přes čtyřicet let. „Naše životy už nám nepřipadají jako příběhy,“ bylo Lyttlovým poselstvím. Jaké poselství má ale tento příběh přinést čtenáři? Proč knihu rámuje zrovna tato událost?
A není to jediná popsaná událost, u které jsem si pokládala otázku, jakou to má s knihou a příběhem Emmy souvislost. Ale čím hlouběji se knižní Emma dostává do svých vzpomínek, čím podrobněji zkoumá svou paměť, tím tyto příběhy dávají čtenáři větší smysl. Emma se ve svých vzpomínkách vrtá stejně jako William – zkoumá možnosti jazyka a vyprávění používá jako nástroj k vyrovnávání se s tragickými a bolestnými událostmi.
„Život se stává příběhem, jen pokud jej máme komu vyprávět.“
Narušení děje nepřipomíná nic, co jsem kdy četla. Plně mi to narušilo moje představy o české literatuře, je to velmi originální. Emma Kausc umí o příbězích přemýšlet, jednotlivé vzpomínky podrobně zkoumá, dává do souvislostí a hledá sama sebe uvnitř sebe i ve světě. Určitě to nebude ideální kniha pro všechny čtenáře. Je třeba se hodně soustředit a hledat v textu spojitosti. Navíc tu chybí nějaký výraznější děj, což mně osobně nevadilo, ale zato mi nesedly některé dialogy, které na mě působily přehnaně, neuvěřitelně. V poetice textu je však znát, že je autorka uznávanou básnířkou, promítá se zde i její láska ke knihám a psaní.
Tipem na podobné čtení je (taktéž debutový) román Rozložíš paměť Marka Torčíka, který stejně jako Emma Kausc nejdříve vydával básně. V této knize hlavní hrdina rozkládá svou paměť, ve vzpomínkách i starých fotografiích hledá fragmenty a drobné detaily tehdejších událostí, které možná nebyly tak, jak si je sám pamatuje. A při čtení Narušení děje jsem si na ni nejednou vzpomněla. Co se týče dalších silných českých debutů letošního roku, zkuste Letnice Miroslava Hlauča s prvky magického realismu. Nedávno jsme na blogu také upozorňovali na český debut z ženské perspektivy Poslední léto Doroty Ambrožové.
