Pokud milujete knižní prostředí, tak vám jistojistě bleskla do oka obálka titulu Dny v knihkupectví Morisaki od Satošiho Jagisawy, která je odshora dolu vytapetovaná hřbety japonských knih. Taky vás láká nahlédnout dovnitř? V tom případě na nic nečekejte a pojďte dál!

Nezapomenutelný literární zážitek, který zacloumá emocemi. Přesně tak si představuji dokonalé čtení. A že si trochu popláču? To vůbec nevadí. Naopak ráda vyhledávám tituly, které se mi zavrtají do srdce a trochu ho rozcupujou.

Ponurá atmosféra, akademické prostředí a touha po vědění. Tak by se dal zjednodušeně popsat nejen literární fenomén, kterému se na internetu začalo říkat dark academia.

Holandský venkov, kde k sobě lidé mají blízko. Bohužel někteří blíž než by bylo vhodné. Odvážná reinterpretace Lolity v podobě veterináře a dcery místního statkáře. Proč byste o tom měli vůbec chtít číst?

Román Shuggie Bain nás zavede do Skotska 80. let do rodiny zasažené chudobou, ztrátou, ale i odolností a svého druhu láskou. Čtěte dál a nechte se nalákat na empatickou a vrcholně obohacující knihu, která vám nedá spát.

Jednou z nejočekávanějších knih letošního roku je bezesporu Carrie Soto se vrací od Taylor Jenkins Reid – svižná a čtivá knížka, která se od začátku do konce točí kolem profesionálního tenisu. Pozor ale! Možná, že vás tenisové prostředí až tak nepřitahuje, a ptáte se, jestli vás takový příběh bude bavit… Takže rovnou odpovídám: BUDE. Taylor totiž píše způsobem, který má potenciál zaujmout nejen tenisové fandy, ale právě i čtenáře a čtenářky, které tenhle sport totálně míjí.

Radka Denemarková nás v novém románu Čokoládová krev bere na cestu vlakem skrz devatenácté století. Z okénka můžeme zahlédnout Boženu Němcovou, George Sandovou nebo Johna D. Rockefellera. Co mají tito tři společného? A co máme společného s devatenáctým stoletím my?

V únorovém Čtenářském klubu Martinusu jsme četli knihu, která nás opravdu zasáhla a zůstane v nás velmi dlouho - je jí Barva nachu od americké spisovatelky Alice Walker.

Trápení všeho druhu má někdy každý z nás a Mariana Leky o nich umí díky svému pozorovatelskému umu psát poutavě a s humorem. Ať už vás trápí různé úzkosti, nemoci, nespavost či puberta, je dost možné, že se ve sloupcích psaných pro německý časopis Psychologie Heute poznáte a třeba se zasmějete i sami sobě.

Empusion je nejnovější román polské autorky Olgy Tokarczuk, která v roce 2018 získala Nobelovu cenu za literaturu. Je Empusion opravdu přírodně-léčivý horor nebo jenom tlachání opilých a znuděných pacientů léčících se z tuberkulózy v německém Görbersdorfu?

Mezi knihomoly a knihomolkami jsou tací, kteří si říkají mood readers - čtení si vybírají podle nálady, která se často odvíjí například od ročního období nebo počasí, které je obklopuje. Nás tahle tendence tak úplně nemíjí a v zimních zasněžených (i nezasněžených) dnech se taky rádi zachumláme do deky s příběhem, ve kterém taky padají sněhové vločky :)

Jsou knížky, které zhltnete na jeden zátah. A pak jsou ty, u kterých se naopak musíte zastavit a pomalu si je vychutnat. Novinka Nesčetně hvězd od francouzské autorky Muriel Barbery rozhodně patří do té druhé skupiny. Je to čtení, které si nejlépe užijete v tichu, klidu a se šálkem čaje v ruce.

Okno do života ostatních. Tak by se dal popsat žánr, který už nějakou dobu hýbe zahraničním literárním světem – autofikce.

Koronavirová pandemie je rozhodně obdobím, které si naše generace bude pamatovat. Není divu, že už se na pultech objevily knížky, které k ní odkazují. V českém literárním rybníčku jste mohli narazit například na Zážitky z karantény od Haliny Pawlovské nebo na Karanténu s moderním fotrem Dominika Landsmana. A co se týče zahraničních titulů – tam bychom do sekce „koronavirová literatura“ mohli zařadit třeba právě i novinku od Jodi Picoultové Kéž bys tu byl, o níž dneska bude řeč.