Křivý pluh: Realita brazilského venkova s magickými prvky

Brazilský spisovatel Itamar Vieira Junior těží ve svých textech ze svých vědeckých poznatků, ke kterým došel při získávání doktorátu z etnických a afrických studií. Pracoval také v brazilském Národním institutu pro studium kolonizace a agrární reformy, kde mohl zblízka pozorovat brazilský venkov a dát tak druhý život románu, který původně napsal jako náctiletý, a který se časem ztratil.

V románu Křivý pluh sledujeme osud dvou dívek, Bibiany a Belonísie, které v Černé vodě žijí se svou matkou Salustianou, otcem, duchovním vůdcem a léčitelem Zekou Širákem, sourozenci a babičkou Donanou. Ještě jako malé se zvědavé dívky podívají do babiččina kufru, který si schovává pod postelí a nikdo na něj nesmí sahat. Objeví v něm záhadný a krásný nůž, který jim ale díky dětské nerozvážnosti nebo možná nevysvětlitelnému kouzlu způsobí zranění. Belonísia tak přijde o řeč a Bibiana se stane její mluvčí.

Román je prostoupený realistickými popisy prostředí: odehrává v brazilském státě Bahia, kde se narodil i sám autor, na území Chapady Diamantiny, která proslula nalezišti diamantů a zlata. Fiktivní statek Černá voda je sice situován do vnitrozemí, ale leží na břehu řeky a jeho půda je tak bohatá na plodiny. Obyvatelé statku ale i desítky let po zrušení otrokářství Afričanů tuto půdu nevlastní, mohou na ní jen přežívat a stavět si hliněné domky, které mohou být kdykoliv ze statkářovy vůle srovnány se zemí. Brazilské vnitrozemí a jeho obyvatele nesužuje jen nelidské chování statkářů a úmorná práce, ale také horko, sucho nebo naopak období dešťů a povodně.

Smysl života tato afrobrazilská komunita Křivého pluhu hledá nejen v rodině, ale také v afrobrazilském náboženství candomblé, které je zde přetavené do rituálů jarê (čtěte jako žaré), které má na starosti právě Zeka Širák. Díky tomu se knihou linou příběhy tradiční spirituality s melodickým až pohádkovým vyprávěním.

Při čtení jsem měla problém si příběh časově zařadit, obyvatelé Černé vody žijí v hliněných domcích, nevyužívají žádné moderní nástroje a lidé se řídí koloběhem  přírody. Fáze Měsíce jim ukáže, kdy mají co zasít nebo sklidit, ale dívky po zranění nožem byly do městské nemocnice odvezeny autem. Občas si tak při čtení plujete někde v mezičase, v nevědomí a najednou si někdo koupí televizi. Kniha je rozdělena na tři části, první vypráví Bibiana, druhou Belonísie a v třetí se střídají různí vypravěči i vyprávění v první, druhé a třetí osobě, ale zážitku ze čtení to nic neubírá, naopak!

P.S.: Román  se také dostal na shortlist mezinárodní Bookerovy ceny a díky tomu, že patří mezi největší úspěchy brazilské literatury posledních desetiletí, se tak můžeme dokonce těšit na jeho seriálovou adaptaci na streamovací platformě HBO.

P.P.S.: V Křivém pluhu mě ještě zaujalo, že se svobodné nebo ovdovělé africké ženy hlásily k indiánům, aby s nimi bylo zacházeno lépe. Sice tak úplně nevypadaly, ale nikdo neměl hmatatelné důkazy, aby jim to vyvrátil, tak ostatním nezbývalo než jim věřit.