Zlá babička. Nebo jen nepochopená?
V každé rodině se najde někdo, o kom se vyprávějí historky. Někdy hrdinné, jindy vtipné a občas i poměrně nepříjemné. A právě takovou stopu po sobě zanechala prababička manžela Ditty Kůtové – žena, kterou si příbuzní pamatují hlavně jako „tu zlou“. Jaká ale byla Marie doopravdy…? Máme právo ji soudit? To je otázka, kterou autorka reflektuje ve své nejnovější knize Zlá babička.
Román nás seznamuje s Marií. Dávno zesnulou babičkou, která se do rodinné historie vepsala jako nevlídný, zahořklý a mrzutý člověk, který rezignoval na všechny lidské vztahy. Autorka se nicméně s představou bezdůvodně kruté ježibaby nespokojila. Ve své předmluvě píše: „Přece se ta paní nenarodila jako zlé miminko.“ A pak vypráví Mariin příběh z jiné perspektivy – od malička až po poslední vydechnutí.
Ditta Kůtová výborně trefila dobový tón. Nedotýká se jen osudu jedné ženy, ale připomíná i to, jak neskutečně těžký byl život před sto lety, kdy se trpělo potichu a svět byl veskrze patriarchální. Kdy bylo běžné smířit se s tím, že věci „jsou, jak jsou“, a role žen byla tak znevažovaná, až hrůza. Zvlášť, když dotyčná skončila se samolibým egomaniakem.
Marie si navíc neprošla jen tím, co v té době potkávalo každou druhou ženu. Nesla si s sebou ještě něco navrch – dědičné stigma. Rodinný stín. Něco, co se kdysi stalo a už se to nikdy nepodařilo očistit. A i když za to ani trochu nemohla – špína se nalepila i na ni a když se pak snažila prokousávat životem, byl to neustálý boj s ocelovým řetězem na kotnících.
Ditta Kůtová příběh vypráví tak, že cítíte každou křivdu. Každou nespravedlnost. Každé nepochopení, kterému Marie musí čelit, prožíváte s ní. Začnete ji litovat a chcete, aby byla aspoň jednou v životě pochopená. A pak vás napadne: co když ani ta skutečná Marie nakonec nebyla až tak zlá…?
Román má dynamický rytmus, silnou emoční gradaci a navíc je to nádherně zpracovaná publikace. Kniha je doplněna ilustracemi, za nimiž stojí sama autorka, a některé pasáže jsou dokonce vytištěny na hnědém pozadí, aby lépe vynikly. A výsledek? Povedené dílko, které se nebojíme doporučit ani jako dárek (i když z pochopitelných důvodů ne zrovna pro babičku).
Zlá babička je každopádně výborný vesnický román, který ukazuje, jak snadné je někoho odsoudit… a jak těžké může být odpuštění.
