Jídla s chutí vzpomínek: Japonské pochoutky, magické bistro a jeden kocourek
Japonsko, kočky, lákavé chutě a trocha magického realismu – to je kombinace, která teď v knižním feelgood světě jede jako sushi pás v tokijské restauraci. A přesně na téhle čtveřici ingrediencí je postavena i knížka Jídla s chutí vzpomínek Juty Takahašiho. Je to ten typ čtení, které by si zasloužilo nálepku „pro milovníky titulu Než vystydne káva“ – a byla by to trefa. I tady se zastavuje čas a řeší se věci, které už nejdou vzít zpět. A i tady najdete příběhy, které jsou sice jednoduché, ale zároveň stojí za zamyšlení.
Pokud se k nám dostane knížka z Japonska, bývá to většinou znamení, že doma už má její autor za sebou pěknou řádku úspěchů. To ostatně platí i pro Jutu Takahašiho, který zazářil už svou prvotinou, která se nejen zařadila mezi bestsellery, ale byla také nominována na japonskou literární cenu Kono Mystery ga Sugoi! Takahašiho příběhy se pohybují napříč historickými i současnými kulisami a nedávno vyšel v českém překladu první díl z jeho osmidílné série, na který se dneska podíváme.
Titul Jídla s chutí vzpomínek je souborem čtyř navzájem propojených povídek. V každé z nich si hlavní postava nechá v bistru Zastávka u Kocourka naservírovat „vzpomínkové jídlo“, o kterém se říká, že vám umožní promluvit si s někým, kdo už není mezi živými. Není to ale laciný sentiment – každé takové setkání postavu někam posune, pomůže jí uzavřít nedořešené vztahy nebo se smířit s něčím, co bolí.
Každému z příběhů předchází krátký odstavec popisující konkrétní surovinu, která v něm hraje hlavní roli – někdy je to známější pochutina, jindy něco, co vás donutí googlit (např. ainame nebo hovězí Wagyu). A protože jídlo tu není jen kulisou, ale klíčovou součástí příběhu, najdete na konci každé z kapitol příslušný recept. Klidně si tedy můžete dopřát „full experience“ – číst, vařit a pak snít o vlastních vzpomínkových pochoutkách.
Dále podotkněme, že příběhy titulu Jídla s chutí vzpomínek sice stojí každý zvlášť, ale přesto v nich vídáme stejné tváře – někdy jen jako „kolemjdoucí“ postavy, které už známe z jiného vyprávění, jindy jsou jejich role daleko významnější. A právě tyhle jemné propletence z knížky vytvářejí elegantně propojený celek.
Děj plyne pomalu, bez velkých dramat, ale s moudrostí mezi řádky. Přesně tak, jak to japonské příběhy umí – laskavě, tiše, s decentní porcí sentimentu. Magický realismus je tu nenápadný, ale působivý: vzpomínkové jídlo funguje jako most mezi nebem a zemí. A třešničkou na dortu – nebo spíš kouskem tuňáka na nigiri – je chlupatý kocourek, který se hostům sem tam otře o nohy a vnáší do knížky roztomilý tón.
TIP: Pokud máte slabost na čtení prošpikované Japonskem, jídlem a kočičími společníky, mrkněte také na Tajné recepty restaurace Kamogawa nebo na knížku Hvězdopravci z kavárny Úplněk.
