Helena Sováková: Pojďte dobýt neprozkoumaná území s plukovnicí a psycholožkou
Martin Moravec umí klást otázky. A co víc – dokáže z rozhovorů vytvořit tak poutavé texty, že se od nich prostě nedá odtrhnout. Už pětkrát nám zprostředkoval příběhy mužů, kteří svůj život zasvětili náročné profesi – a tentokrát přichází s knihou, na jejíž obálce se usmívá žena.
Nejnovější knižní rozhovor vedl Martin Moravec s Helenou Sovákovou – psycholožkou, plukovnicí Armády České republiky a válečnou veteránkou. To všechno jsou role, které vyžadují odolnost a obrovskou vnitřní sílu – a této ženě ani jedno z toho rozhodně nechybí. Máte rádi tituly plné inspirace a vhledů? Pak by vás Plukovnice lidských duší neměla minout.
Už samotný fakt, že se Helena Sováková pohybovala jako vojenská psycholožka v Iráku a v Afghánistánu, zaručuje čtení plné napětí, zajímavých informací a silných příběhů. Ale nenechte se mýlit – tohle není válečné čtení v klasickém slova smyslu. Je to kniha, která nabízí neobyčejný pohled do hlubin lidské psychiky, především pak do té, která se musí vyrovnávat s extrémními podmínkami.
Zpověď Heleny Sovákové je cenná i proto, že o svých zkušenostech dokáže zasvěceně mluvit. Díky svému povolání umí věci výborně pojmenovat a vysvětlit – a to i laikům. Pokud si tedy říkáte, že je vojenská psychologie něčím, co se vás úplně netýká… možná budete překvapeni, kolik věcí z této knihy se dá vztáhnout na běžný život. Třeba když přijde řeč na „batoh psychického zatížení“, který si každý z nás v životě nese – a který občas potřebujeme odlehčit, přezkoumat jeho obsah nebo ho aspoň přerovnat.
Na řadě míst se dokonce kniha přelévá až do polohy osobního rozvoje. A ne toho otravně křečovitého – je to spíše nenásilné pošťouchnutí, které vás donutí se zastavit a zamyslet. Jak pracujeme se stresem? Co s námi dělá dlouhodobé napětí? A kdy si vlastně uvědomíme, že jsme přetížení?
Obecně se kniha Plukovnice lidských duší povahou nejvíce blíží loňskému autorovu rozhovoru s vyjednavačem Adamem Dolníkem. Opět se dostáváme do prostředí, o kterém toho většina z nás moc neví. A opět zjišťujeme, že když se otevře správná osoba tomu správnému tazateli, vznikne z toho něco výjimečného.
Takže Martine – opět klobouk dolů. A Heleno – děkujeme za váš přínos. Ať už na misích, nebo mezi řádky této knihy.
