Norská autorka Linn Strømsborg není v literárním světě nováčkem. Svou první knihu vydala už v roce 2009 a Nikdy, nikdy, nikdy je jejím v pořadí čtvrtým románem. Právě ten jí nicméně vynesl mezinárodní pozornost, byl nominován na Cenu norských knihkupců, přeložen do několika jazyků a… teď vychází i u nás. Jaké to je jít svou vlastní cestou a nechtít mít děti?

Pokud jste četli debut Sáry Zeithammerové Stehy, připravte se na lehký literární obrat. V jejím druhém románu nenajdete žádné milenecké trojúhelníky, psychologické hry ani současné vztahové problémy. Svatá je něco úplně jiného. Tentokrát se autorka vydala hluboko do české historie – konkrétně na Broumovsko 19. století – a výsledkem je poutavý příběh o časech, kdy se i obyčejná zvěst mohla stát událostí roku.

Neuvěřitelná krása modré planety při pohledu z vesmíru, bělost ledovců, nekonečné oceány, oranžové pouště, zeleň deštných pralesů nebo nádherně osvětlená města v noci. Ale také děsivá a zároveň přitahující temnota nekonečného vesmíru. Jaký je den na kosmické lodi obíhající kolem Země?

Když básník napíše román, bývá to znát - v dobrém! Ne ve smyslu přezdobenosti, ale v tom, jak pracuje s jazykem – každé slovo nese váhu a ticho mezi větami má vždycky svůj význam. Martyr od Kaveha Akbara je právě taková kniha: hledající, roztěkaná, místy hořká, ale nikdy prázdná.

Já, která nikdy nepoznala muže přináší jedinečný a možná zvláštní čtenářský zážitek. Patří do žánru dystopie, ale nenechte se zmást – místo rychlého děje, drastických režimů a rebelských výprav tu najdete stroze vyprávěný příběh, který klade otázky, ale nedává odpovědi. A právě tím je tak podmanivý. Harpman napsala knihu, která bude pro mnohé čtenáře frustrující, ale pro jiné může představovat fascinující ponor do prázdna – doslova i obrazně.

Pronikavý román psaný v e-mailech, komiks o touze po dokonalém životě, nekonečné kolem Země v kosmické lodi, rané mateřství bez příkras a debut laureátky Nobelovy ceny za literaturu.

V polovině května navštívil Prahu Douglas Stuart a my jsme měli to štěstí se s ním potkat a zeptat se ho na 10 zvídavých otázek - o jeho životě, psaní i čtení.

Každý knihomol a knihomolka to jistojistě zná – někdy nesáhneme po knize pro její žánr, autorstvo, obálku nebo anotaci, ale čistě podle momentální nálady. Ten neviditelný impuls, kdy vnitřní knihomolský kompas velí: „Teď potřebuju něco temného,“ nebo „Dnes to chce něco, co mě rozpláče.“ Je to intuitivní a neplánovaný způsob, jak objevovat knihy, které by vás v jiné náladě možná nezaujaly.

Francouzská nobelistka Annie Ernaux je známá tím, že ve svých knihách neuhýbá ani předtím, co je v životě nepříjemné. Píše o hanbě, těle, stárnutí, ženské roli i třídní příslušnosti. V její nové knize, která v českém překladu vychází pod hlavičkou Hostu a kterou jsme vybrali jako květnovou knihu Čtenářského klubu Martinus, se setkáváme hned se třemi texty. Všechny jsou poměrně krátké, ale o to intenzivnější. Taky je to moje veliká oblíbenkyně a kdykoli si přečtu jakýkoli její text!

Květen je měsícem duševního zdraví – a právě v tomto období si ještě víc připomínáme, jak důležité je starat se nejen o tělo, ale i o mysl. Čtení může být víc než jen volnočasová aktivita – pro spoustu knihomolů a knihomolek je to útočiště, tiché místo, kde se můžeme na chvíli schovat, uklidnit se nebo si urovnat myšlenky. Otevřená kniha někdy poslouží jako zrcadlo, jindy jako ruka, která nás tiše vede ven z chaosu. Ne proto, že by uměla vyřešit naše problémy – ale protože dokáže vytvořit prostor, kde je možné se zastavit a dýchat.

Édouard Louis, mladý francouzský spisovatel známý svou autofikční tvorbou, se ve své nejnovější knize Monique na útěku opět vrací k příběhu své matky. Tento text navazuje na jeho předchozí dílo Boje a proměny jedné ženy, kde popisuje matčin odchod od násilnického partnera. V nové knize se Monique ocitá v další toxické situaci, tentokrát s novým partnerem, a Louis líčí její úsilí o osvobození a hledání vlastní identity. A opět je to čtení, ze kterého odcházíte s celým balíčkem emocí.

Opuštěný ostrůvek a hašteření malé Sofie s babičkou, Kolumbie a divoké devadesátky Pabla Escobara, období druhé světové války v medových Úlicích, povídky irské autorky i tři autofikční prózy.

Včely, rodinné vztahy, LGBTQ tématika a soudní prostředí – to jsou základní ingredience románu Omamný med. Už to zní slibně. A když k tomu připočtete morální dilema, psychologicky prokreslené postavy a napínavý příběh… máte dokonale umíchaný koktejl, který jen tak neodložíte.

V románu Neloučím se navždy korejská spisovatelka a laureátka Nobelovy ceny za literaturu Han Kang odkrývá krvavý masakr, který předcházel vzniku Korejské republiky, skrz vyprávění přítelkyně Inson o její rodinné historii.