Rozhovor: 10 otázek pro Douglase Stuarta ✨

Věříme, že tohohle úspěšného a brilantního spisovatele nemusíme dlouho představovat. Douglas Stuart je mimo jiné držitelem Booker Prize za svůj první román Shuggie Bain a stejně tak skvělý je i jeho Mladej Mungo, který je v češtině novinkou. Tyto silné queer příběhy byste si neměli nechat ujít – jsou nesmírně kvalitní, ale taky čtivé jako málo co. 

Z tohohle nesmírně milého povídání vzniklo i video, které najdete tu. Jeho delší odpovědi, které se do videa nevešly, najdete právě v tomto článku. 

Kdy poprvé nastal moment, kdy jste něco napsal a řekl si: „Z tohohle by fakt mohlo něco být!“

Nemyslím, že jsem zatím tenhle pocit dostal. Víte, já myslím, že spisovatel musí neustále usilovat o to, aby byl čím dál lepší. A tak nezastavuju, když píšu, abych si řekl: „Jé, tohle by mohlo být super,“ ale pořád si říkám: „Co ještě můžu udělat, aby to bylo lepší?“

Je nějaká kniha, kterou byste si přál, abyste býval napsal vy sám?

Hm, to je dobrá otázka! Jaká by to mohla být? Myslím, že jsem napsal tu nejlepší knihu! (smích) Ne, teď vážně. Jsou to vlastně tři knihy, které mě napadají, respektive Hraniční trilogie od Cormaca McCarthyho. Já jsem obrovský fanoušek McCarthyho. Myslím si, že tenhle autor má naprosto brilantní práci s jazykem a já bych si přál, abych býval napsal tyhle knihy.

Čím byste byl, kdybyste nebyl spisovatelem?

Kdybych nebyl spisovatelem, pracoval bych v módním designu. V něm jsem pracoval předtím, než jsem se vydal na spisovatelskou dráhu. Strávil jsem 25 let v New Yorku, kde jsem se živil módním designem pro velké americké značky.

Móda nebo beletrie: který svět je tvrdší?

Obě tato odvětví mají v sobě trochu snobismu a často se v nich dělají malé skupinky, které mezi sebe nováčky moc nepřijímají. Sem tam se tam najdou i tzv. mean girls! Ale když o tom tak přemýšlím, vlastně si myslím, že svět literatury je možná tvrdší.

Shuggie Bain jedním slovem?

Matka.

A co Mladej Mungo?

První láska. Já vím, jsou to dvě slova!

Co je nejvíc speciální na městě Glasgow, které je častým dějištěm vašich románů?

Nejvíc speciální na Glasgow jsou lidi, stoprocentně! Je to jedno z nejhřejivějších a nejempatičtějších míst. Myslím, že kdokoli, kdo Glasgow navštíví, se bude díky místním cítit okamžitě jako doma. Můžete tam zažít spoustu zábavy, ale především se tam budete cítit vítaní.

Plakal jste u psaní nějaké scény vašich románů?

Ano! Je to tak trochu mým cílem, plakat u psaní, což je možná zvláštní. Občas pláču frustrací! (smích) Ale ano, pláču, když píšu něco, co je opravdu smutné a hluboce se mně to dotýká, a tak si myslím, že se to může dotknout i čtenářstva. Při psaní Shuggieho Baina jsem občas byl tak smutný, že jsem knihu musel na několik týdnů odložit a vrátit se k ní až v momentě, kdy mi bude trochu líp.

A pláčete při čtení?

Moc často ne. Přál bych si, abych plakal víc. Přál bych si, aby se mně víc knih dotklo tímhle způsobem. Potom s jistotou vím, že je kniha výjimečná a dlouho po dočtení se mnou její příběh zůstane.

Se kterou ze svých postav byste nejradši zašel na pintu nebo kávu?

Je jedna postava v mojí nejnovější knize Mladej Mungo, která se jmenuje Charles Cohoon, který bydlí v přízemí domu, ve kterém bydlí i Mungo Hamilton, protagonista knihy. Děti v knize se ho na začátku příběhu bojí, myslí si, že je to zlý muž a dospělí je nabádají, aby se mu vyhýbali. Jak se ale jeho linka postupem času vykresluje, dochází nám, že je to vlastně anděl.