Paperback, nebo hardback? Důvodů, proč existují různé formáty knih, je hned několik

Hardback jako první, paperback až po něm

Pevné desky, často doplněné přebalem nebo látkovým potahem, chrání obsah, a zvládnou tak opakované čtení i časté půjčování. Paperback je oproti tomu náchylnější k poškození  – ve srovnání s hardbackem je ale lehčí a většinou podstatně levnější.

Zajímavé je, že vydání knihy, nejen na angloamerickém knižním trhu, často začíná právě hardbackem a paperback následuje až s odstupem. Aby si člověk v zahraničí mohl koupit paperback nového románu, musí si počkat několik měsíců až rok. 

Hlavním důvodem, proč se knihy tímto způsobem vydávají, je především zisk: kniha v pevné vazbě je sice na výrobu o něco dražší, ale nese s sebou prestiž, za níž si čtenářstvo mnohdy rádo připlatí – a obchodní cena za výtisk se tak může navýšit. 

Tenhle model je běžný zejména v zahraničí, dokonce s ním pracují i marketingová oddělení nakladatelství. Ve chvíli, kdy opadne větší vlna nákupů knihy v pevní vazbě, začne se plánovat vydání ve vazbě měkké – a to prodeje znovu rozpohybuje. Běžnou součástí literárních besed je pak taky takzvaná paperback tour, kdy se nový formát představuje novému publiku.

Zrod paperbacku

S nápadem vydávat knihy v měkké vazbě si v první polovině 20. století pohrávalo více lidí, ale opravdový průlom přišel až ve 30. letech. V roce 1935 britské nakladatelství Penguin Books, které tehdy vedl Allen Lane, přišlo s první sérií paperbacků. Jeho cílem bylo zpřístupnit kvalitní literaturu co nejvíce lidem – za cenu, kterou si mohl dovolit téměř každý. 

První tituly zahrnovaly jak klasické autory či autorky, tak tehdejší současnou literaturu, a místo toho, aby se prodávaly jen v knihkupectvích, objevily se i v běžných obchodech, na nádražích nebo v trafikách. 

Úspěch Penguin Books se brzy rozšířil i za hranice. V USA začalo podobně fungovat nakladatelství Pocket Books, které v roce 1939 vydalo první americké paperbacky ve větším nákladu. Ty se prodávaly mimo jiné taky v obchodech se smíšeným zbožím, takže se k nim mohli dostat i lidé, kteří by jinak po knize možná ani nesáhli. 

Co mají čtenáři a čtenářky raději?

Právě snadná dostupnost paperbacků však přispěla k tomu, že postupně začaly být vnímány jako méně hodnotná literatura. Tahle představa se ještě víc upevnila s nástupem takzvané pulp fiction – žánrových příběhů (detektivky, horory, western nebo erotika), které se tiskly na hrubý, nažloutlý papír z dřevité drti a lákaly čtenáře křiklavými obálkami. 

A přestože přesvědčení, že v měkké vazbě vychází především něco „podřadnějšího“, v jisté míře panuje dodnes, začíná být čím dál více těch, kteří měkkou vazbu preferují.  

Podle ankety mezi více než 21 000 uživateli a uživatelkami platformy Goodreads má přibližně 57 % čtenářů a čtenářek raději paperbacky, zatímco 43 % dává přednost hardbackům. Podobné výsledky přinesl i průzkum BookNet Canada, kde 41 % respondentů označilo paperback za svůj oblíbený formát především kvůli nižší ceně. Hardbacky preferovalo 31 % dotázaných, a to hlavně kvůli vyšší odolnosti a kvalitnímu zpracování. 

Výzkum společnosti Kantar pak ukázal, že mezi tzv. intenzivními čtenáři, tedy těmi, kteří přečtou velké množství knih ročně, je paperback ještě oblíbenější – až 74 % z nich jej uvedlo jako svou preferovanou volbu, především proto, že se snadno přenáší.

Když se rozdíly stírají

Dnes už hranice mezi formáty nejsou tak ostré. Na trhu se objevují kvalitní paperbacky s tvrdším papírem, atraktivním designem a někdy i v podobě sběratelských edic. Nejde tak už jen o „levnější alternativu“, ale plnohodnotný formát, který dokáže zaujmout i náročnější čtenářstvo. Vznikl také nový hybridní typ – takzvaná flexovazba – tedy měkká vazba s pevnějšími prvky, která spojuje praktičnost paperbacku s odolností hardbacku. Měkké vazby tak už dávno nejsou podřadné – vyvíjejí se a právem vyvracejí stereotypy. Poslední léta se dokonce objevují i v soutěžích, jako je Nejkrásnější česká kniha roku.