Příběhy, které nerozrušují, ale uklidňují. Cozy literatura, tedy literatura zaměřující se na útulno a příjemno, má dnes mnoho podob, dokonce i takové, které by se leckomu mohly zdát absurdní. Proč je tak úspěšná?

Některé romány napsané před desítkami let dnes působí, jako by jejich autorstvo už tehdy dokázalo vystihnout to, co mělo teprve přijít. Tady je pět knih, které podle mě ukazují, že budoucnost bývá někdy napsaná dávno předtím, než ji začneme žít.

Ještě před několika lety jsme hledali čtenářskou inspiraci v literárních časopisech nebo u přátel. Dnes stačí otevřít Instagram či TikTok a během chvíle víme, po jakých titulech sahají statisíce dalších lidí. Sociální sítě změnily, jak literaturu čteme a taky jak o ní přemýšlíme.

Anglický termín misery porn se v posledních letech používá pro literární díla, která se detailně zabývají utrpením. Často jsou to příběhy o zneužívání, násilí, psychických potížích, traumatu nebo smrti. Nejde však o to, že v nich utrpení je, ale o to, s jakou intenzitou s ním dílo pracuje.

Když stojím před regálem s knihami, často si vybírám nejen podle názvu, anotace nebo obálky, ale také podle formátu. Mnohem raději než pevnou vazbu mám totiž tu měkkou. A tak mě zajímalo, odkud se paperback vzal a jak to s ním mají ostatní.

Se začátkem roku kolem sebe vídám další čtenářské výzvy. Moje oblíbená knižní aplikace se mě ptá, jestli toho zvládnu přečíst tolik jako loni, a dokonce mě nabádá k tomu, abych se pokusil o osobní rekord. Co takhle přečíst o deset knih víc? Tenhle román je prý přesně pro mě. Jenže já jsem unavený a domácí knihovna mi praská ve švech.

Když jsem Hunger Games četl poprvé, bylo mi zhruba patnáct. Výtisk prvního dílu jsem si pořídil, aniž bych věděl, o co jde, a přečetl ho během pár hodin. Pamatuju si to dodnes – tu tmu v pokoji, která s každou další stránkou řídla, dokud nebylo ráno. Tenkrát jsem poprvé nešel kvůli čtení spát.

Často panuje představa, že si pro své knihy vybírají autoři a autorky „módní témata“ spjatá s aktuálními literárními trendy. A i když je to samozřejmě možné, podobné vnímání zjednodušuje, jak knižní svět funguje. Trendy totiž mohou vznikat až poté, co je dopsáno, a autorstvu u toho vůbec nemusí být.

Psal se rok 2017, když v angličtině vyšel její první román. Ten druhý se na policích knihkupectví objevil dokonce o pouhý rok a čtvrt později – a dodnes se ho jen ve Velké Británii prodalo přes milion výtisků. Čím to je, že tvorba Sally Rooney promlouvá k tolika lidem najednou?

Bylo to před čtyřmi lety, když jsem dokončil studia a pořídil si domů dvě nové, velké domácí knihovny. Díval jsem se na ten prostor, na nové možnosti, které mi nabízel, a říkal si, že tolik místa knihami přece nikdy nezaplním. Ale stalo se. Aniž bych tušil, do jaké pasti se tím dostávám.

Knihy pro děti jsou dnes díky svým postavám i otázkám mnohdy stejně aktuální jako knihy pro dospělé. Ne-li aktuálnější. Co všechno lze v dětské literatuře poslední roky najít?

Sally Rooney, Ottessa Moshfegh nebo třeba Coco Mellors. Co mají tyhle spisovatelky společného? Podle některých se svou tvorbou podílejí na vzniku nového literárního trendu.

Ponurá atmosféra, akademické prostředí a touha po vědění. Tak by se dal zjednodušeně popsat nejen literární fenomén, kterému se na internetu začalo říkat dark academia.

Stejně jako ve filmovém světě najdeme i v tom literárním různá prestižní ocenění. A mezi ty nejoslnivější patří v zahraničí Bookerova cena, která za dobu své existence přivedla nejednoho spisovatele či spisovatelku ke statisícům nových čtenářů.