Psal se rok 2017, když v angličtině vyšel její první román. Ten druhý se na policích knihkupectví objevil dokonce o pouhý rok a čtvrt později – a dodnes se ho jen ve Velké Británii prodalo přes milion výtisků. Čím to je, že tvorba Sally Rooney promlouvá k tolika lidem najednou?

Bylo to před čtyřmi lety, když jsem dokončil studia a pořídil si domů dvě nové, velké domácí knihovny. Díval jsem se na ten prostor, na nové možnosti, které mi nabízel, a říkal si, že tolik místa knihami přece nikdy nezaplním. Ale stalo se. Aniž bych tušil, do jaké pasti se tím dostávám.

Knihy pro děti jsou dnes díky svým postavám i otázkám mnohdy stejně aktuální jako knihy pro dospělé. Ne-li aktuálnější. Co všechno lze v dětské literatuře poslední roky najít?

Sally Rooney, Ottessa Moshfegh nebo třeba Coco Mellors. Co mají tyhle spisovatelky společného? Podle některých se svou tvorbou podílejí na vzniku nového literárního trendu.

Ponurá atmosféra, akademické prostředí a touha po vědění. Tak by se dal zjednodušeně popsat nejen literární fenomén, kterému se na internetu začalo říkat dark academia.

Stejně jako ve filmovém světě najdeme i v tom literárním různá prestižní ocenění. A mezi ty nejoslnivější patří v zahraničí Bookerova cena, která za dobu své existence přivedla nejednoho spisovatele či spisovatelku ke statisícům nových čtenářů.

I ve 21. století můžete narazit na hromádky hořících knih. Obzvlášť v Americe, kde se už nějakou dobu odehrává boj o literaturu ve školách. Internetem tak kolují obrázky amerických politiků, jak s plamenometem v ruce zapalují sérii Harryho Pottera nebo třeba Stmívání. Jak k tomu došlo?

Okno do života ostatních. Tak by se dal popsat žánr, který už nějakou dobu hýbe zahraničním literárním světem – autofikce.

Začal Pride Month. Období průvodů a veřejných oslav queer lidí. A i když to s našimi právy v Česku nevypadá vůbec duhově, existuje svět, který nám už dlouhodobě nabízí pomocnou ruku: svět literatury.