blog

Někde mezi literaturou a temnotou. Co je to dark academia?

Ponurá atmosféra, akademické prostředí a touha po vědění. Tak by se dal zjednodušeně popsat nejen literární fenomén, kterému se na internetu začalo říkat dark academia.

Stačí mít po ruce ty správné šaty a můžete si dark academii i oblíct. Vlněné svetry, dlouhé kabáty, skládané sukně nebo třeba kostkované kalhoty – tohle všechno tvoří módní styl, který se poslední roky šíří sociálními sítěmi. Lidé se převlékají do tlumených, podzimních barev, ve videích jim k tomu hraje vážná hudba a obrazem sem tam problikne citát o umění nebo filozofii.

Dark academia je totiž především estetika. Pochmutná, elegantní a někdy trochu snobská. Za pozornost ale stojí už jen proto, že vznikla díky literatuře. Přiznejme si… jak často se stává, že knihy ovlivní módu?

Všechno to začalo Donnou Tartt

Psal se rok 1992, když americké spisovatelce Donně Tartt vyšel debutový román Tajná historie. Vypráví o skupince studentů řečtiny, kteří zabíjí jednoho ze svých kamarádů, a následně se s tímto incidentem vyrovnávají. Nejde ale o thriller ani detektivní příběh. Tajná historie svým tempem totiž připomíná spíš bildungsroman — román o dospívání a formování vlastního já.

Hlavní hrdinové chodí na přednášky řecké gramatiky a filozofie, debatují o literatuře či umění a po večerech popíjejí nejkvalitnější alkohol v okolí. Jsou bohatí, privilegovaní a svým způsobem otravní, přesto i 30 let po vydání promlouvá román Donny Tartt ke stále větší skupině čtenářů. Krátká videa na TikToku, v nichž čtenáři sdílejí své dojmy ze čtení, mívají i přes milion zhlédnutí.

Odvrácená strana studií

Román z univerzitního prostředí přitom není nic nového. Už v 50. letech minulého století vznikl žánr kampusových románů, mezi jehož nejznámější představitele patří například britský autor Kingsley Amis.

Estetika dark academia na tento žánr svým způsobem navazuje. Vypůjčuje si z nich motivy studentského, případně profesorského života a přidává k nim nové prvky: mystiku a melancholii. Hrdinové se navíc často chovají v rozporu s morálkou a my sledujeme temné stránky jejich osobnosti. Univerzitní prostředí se najednou stává kulisami pro zločin, násilí i lidskou zhýralost.

Čtěte také  5 důvodů, proč se pustit do knih Jodi Picoultové

Kde dark academia začíná a končí?

Na to, jestli se dá dark academia považovat za literární žánr, se názory liší. Jisté ale je, že podobně jako je tomu u „opravdových“ literárních žánrů, i dark academia je tvárná.

Pohlcuje literární trendy, hraje si se svou formou, reaguje na jiné literární texty a nebojí se reagovat na společenská témata. Na knižním trhu tak za poslední roky přibyla dark academia díla, která se dotýkají například feminismu nebo kolonialismu.

Z první skupiny by se dal zmínit třeba román Bunny od kanadské spisovatelky Mony Awad. Ta v příběhu situovaném na prestižních studiích tvůrčího psaní zobrazuje toxické vztahy v ženských kolektivech. Hlavní hrdinka Samantha se potýká s tvůrčím blokem a později se kvůli němu a vlastní nejistotě stává součástí zvráceného kultu čtyř dalších žen, které se vzájemně oslovují „Bunny“. Román je bláznivý, chvílemi surreální, ale ve všech ohledech nesmírně zábavný.

Jako další výrazný titul se pak nabízí hlavně Babylon od americké spisovatelky s čínskými kořeny Rebeccy F. Kuang, kterou někteří z nás znají hlavně jako autorku úspěšné fantasy série Maková válka nebo díky nedávnému zahraničnímu bestselleru Yellowface.

Román Babylon, který letos vychází v češtině pod nakladatelstvím Host, se odehrává v alternativní historii v roce 1828 a zobrazuje hrdinu Robina, který se ocitá v magickém ústavu překladatelství Oxfordské univerzity. V příběhu sledujeme, jak se Británii jakýmsi záhadným způsobem daří zhmotňovat význam ztracený v překladu knih – a tvořit z něj speciální stříbrné svitky, které impérium využívá k udržení nadvlády nad zbytkem zemí.

Právě Babylon se podobně jako Tajná historie Donny Tartt stal zahraniční hvězdou sociálních sítí a bude zajímavé sledovat, jestli zaujme i české čtenářstvo. Několik dekád poté, co estetika dark academia vznikla, by bylo příhodné, kdyby se jí v Česku podařila důležitá věc: přinést do tuzemského mainstreamu postkoloniální otázky, které jsou u nás zatím spíš na okraji čtenářského zájmu.

Čtěte také  Milan Kundera a jeho nezapomenutelný odkaz

Jakub Stanjura

Jakub je copywriter a spisovatel. Čte i píše, kdy může, a když zrovna nemůže, těší se, až zase bude moct. Nejraději má anglicky psanou beletrii a cokoliv od Margaret Atwood. Napsal psychologický román Srpny, ve kterém se věnuje úzkostem a manipulaci ve vztazích.

Příspěvky autora