Julie Caplin: Romantika je univerzální, všichni ji známe a všichni jí rozumíme

V knihkupectví u našich slovenských martinusáckých kolegů představila Julie Caplin svou novou knihu Vila v Itálii a potkala se se svými slovenskými fanoušky. V rozhovoru jsme si s ní popovídali o jejích dojmech z první návštěvy Slovenska a taktéž o jejích rituálech spojených s psaním. A nechybí ani její tipy na knihy!

Inspirujte se při psaní knih vlastním životem a zážitky?

Z části ano. Když jsem pracovala v médiích a PR, hodně jsem cestovala po světě s novináři. Na své první cestě, když jsem letěla do Amsterdamu, jsem ztratila novináře ještě předtím, než jsme se dostali z letiště. Při psaní Pekárny v Brooklynu jsem se například inspirovala životem jedné z mých kamarádek. Podobně jako její přítel, i přítel hlavní hrdinky Sophie měl ve svém životě jinou ženu. Při psaní si vybírám i útržky z toho, co jsem zaslechla nebo četla v novinách, a vkládám je do příběhů. Většinu si ale vymýšlím.

Knihy ze série Romantické útěky jsou vždy spojené s nějakou zemí. Navštěvujete tato místa předtím, než se pustíte do psaní?

Najde se pár zemí, kde jsem nebyla, ale nepovím vám, které to jsou. Když jsem začala psát Kavárnu v Kodani, navštívila jsem město, abych si udělala průzkum. Podobně to bylo i s Chorvatskem; tam jsem jela na začátku psaní, abych si ho nacítila. Je pro mě samozřejmě mnohem lepší navštívit místa, o kterých píšu, protože si z cest a zážitků můžu vzít malé kousky informací, ke kterým bych se jinak nedostala.

Pro Česko už vznikla povídka a chystá se román odehrávají se v Praze, který vyjde pravděpodobně už letos na podzim. Máte v plánu napsat i romantický útěk na Slovensko?

Momentálně nemám žádné konkrétní plány, ale dnes jsem v Bratislavě měla skutečně krásný den. Skutečně uvažuji o tom, že jednou napíšu povídku, která by se odehrávala na Slovensku. Avšak na mém seznamu je tolik míst, že to potrvá ještě dlouho, než se k tomu dostanu.

Uvažovala jste někdy nad napsáním knihy, která by nebyla romantická?

Ne, nikdy jsem nad tím nepřemýšlela. Přemýšlela jsem ale nad tím, že bych napsala thriller, který by ovšem stále obsahoval prvky romantiky. Mám taky nápad na scénář, ale i v něm by byla romantika, protože láska je přítomná ve všech příbězích a ve všech životech. Kolik sériových vrahů nebo zabijáků znáte? A kolik lidí, kteří jsou zamilovaní? Zjistila jsem, že romantika je univerzální, všichni ji známe a všichni jí rozumíme.

Co máte na psaní nejradši?

Na psaní mám nejradši, že můžu být svou vlastní šéfkou a můžu žít ve své hlavě s imaginárními postavami, které dělají to, co jim řeknu. I když to není vždycky tak docela pravda 🙂

Máte během dne oblíbené rituály spojené s prací?

Na stole mám obvykle nepořádek, takže ho musím uklidit, než se pustím do psaní. Často to znamená jen nacpat všechno, co je na stole, do šuplíku. A vždycky začínám psát ráno o deváté, takže v této době už musím sedět u stolu. Když mám deadline, nasadím si sluchátka a poslouchám hudbu pro lepší koncentraci, abych „zablokovala” zbytek světa.

A jsem ráda sama. Vím, že spoustu mých přátel píše v kavárnách a na podobných místech, ale já ne. Při psaní musím být sama.

Jaký je to pocit, když víte, že se vaše knihy čtou po celém světě?

Je to velká pokora. Když se potkávám se svými čtenářkami a čtenáři, jsou ke mně milí a já jsem vlastně úplně obyčejný člověk. Dostávám zprávy z celého světa, zejména od lidí, kteří se necítili dobře, prožili ztrátu blízkého nebo mají problémy s duševním zdravím a píšou mi, jak moc jim moje knihy pomohly. Takové zprávy mě skutečně dojímají.

Na závěr se s námi prosím podělte o své tři oblíbené knihy 🙂

Jenom tři? 🙂 První je Pýcha a přemlouvání od Jane Austen, druhá Stopařův průvodce galaxií od Douglase Adamse a třetí velmi britské sci-fi The Midwich Cuckoos od Johna Wyndhama.