5 knižních novinek, které byste neměli minout

Dnešní knižní novinky nás zavedou na opuštěný ostrůvek ve Finském zálivu, který si hnedka budete chtít také pořídit a nerušeně tam trávit (nejen) letní prázdniny. Někdo by možná prázdniny raději trávil v Kolumbii, ale rozhodně ne v devadesátých letech, nebo ve Francii, ale rozhodně ne v hlavě jedné z nejvýznamnějších současných francouzských autorek. A co odpočinek v medovém hávu česko-německého pohraničí? Nebo máte raději drsné irské podnebí? I pro vás tu něco máme!

Kniha léta + Domeček pro panenky | Tove Jansson

Finská spisovatelka, ilustrátorka a malířka Tove Jansson je moje srdcovka, takže si nemůžu dovolit nezmínit na prvním místě dvojknihu Kniha léta, Domeček pro panenky. Autorce mumínků u nás Kniha léta již jednou vyšla, ale byla u nakladatele rozebraná, takže se můžeme těšit z nového překladu a ze spojení se sbírkou povídek Domeček pro panenky.

V Knize léta najdeme spoustu příhod malé Sofie a její babičky, které tráví letní měsíce na opuštěném ostrůvku ve Finském zálivu. Obě jsou tvrdohlavé, hádají se a prochází si obdobím vzdoru, o zábavu tak při čtení máme postaráno. Navíc autorčina neteř v předmluvě zmiňuje, že některé historky se v jejich rodině opravdu staly a Jansson vycházela z jedné třetiny z dětství své neteře, ze třetiny ze svého dětství a třetina je literární fikce. Domeček pro panenky je 12 příběhů o posedlosti a ctižádosti zkoumajících lidskou povahu a odhalujících, že ze špatných věcí a nejistoty mohou někdy vzniknou ty dobré věci.

Antarktida | Claire Keegan

Irská spisovatelka Claire Keegan si české čtenáře získala útlou novelou Takové maličkosti nenápadně upozorňující na problém tzv. Magdaleniných prádelen. Kniha se dočkala i filmového zpracování, stejně tak jako některé její další povídky. Nyní jí v češtině vyšla její debutová sbírka povídek Antarktida z roku 1999.

Sbírka v době svého vydání získala globální ohlas a není divu, protože odkrývá hlubiny lidské duše i její posedlosti a snoubí se v ní lyrický styl s tvrdou realitou. Na působivosti jí dodávají nečekaná rozuzlení příběhů. V těch nalezneme pro autorku typický strohý styl psaní a předávání informací, ať už se jedná o náznaky nebo rovnou o obnaženou pravdu vykreslenou úplným minimem vět.

Ovoce opilého stromu | Ingrid Rojas Contreras

Kniha Ovoce opilého stromu kolumbijské autorky Ingrid Rojas Contreras je vyprávěna z pohledu malé dívky Chuly a odehrává se v Kolumbii v divokých devadesátých letech Pabla Escobara. Všechny ty události jako jsou válka drogových kartelů nebo bombové útoky sleduje Chula spolu s matkou a sestrou v televizi z bezpečí domova ve čtvrti, která je obezděna a hlídána. Největším nebezpečím tam je především pro pověrčivé sousedy u jejich domu Chulinou matkou vysazený strom, jehož květy mají omamné účinky.

Žádné nebezpečí jim tak nehrozí. Nebo si to alespoň myslí, dokud se nedostanou do kontaktu s plachou služkou Petrunou a jejími blízkými. A my čtenáři tak získáme velmi kontrastní pohled na dva příběhy  o dospívání. Už tohle na mne zapůsobilo. Sama autorka však v doslovu ještě přiznává, že některé věci v knize (včetně únosů, které v Kolumbii byly běžné i po roce 2000) vycházejí z jejího života, o to větší naléhavosti to knize přidává.

Hanba + Zamrzlá žena + Mám kolem sebe pořád tmu | Annie Ernaux

Francouzská spisovatelka Annie Ernaux a její útlé autofikční prózy inspirované různými obdobími jejího života možná nejsou pro každého, ale rozhodně jsou silné a na čtenáře zapůsobí tak, že v něm ty příběhy zůstanou ještě dlouho po dočtení. Nejinak tomu bude u těchto tří próz, jež mají jednu společnou silnou postavu: matku Annie Ernaux. Ženu dělnického původu, která se vždy snažila o to, aby její dcera získala to, co ona mít nemohla.

Nejstarší prózou je Zamrzlá žena, v níž se Ernaux snaží zjistit, proč se navzdory skutečnosti, že ji matka celé dětství vedla k tomu, aby se nevdala a věnovala se kariéře, podvolila společenským konvencím a vzala na sebe veškerou péči o domácnost. V Hanbě Ernaux zpracovává vzpomínky na situaci, kdy se její otec pokusil zabít její matku. Poslední próza Mám kolem sebe pořád tmu jsou pak autorčiny deníkové zápisky o návštěvách u matky v léčebně, kam byla umístěna kvůli Alzheimerově chorobě a kde pomalu chátrá tělesně i duševně.

Úlice | Jakuba Katalpa

Jakuba Katalpa se i ve své nové knize vrací do období druhé světové války stejně jako například v Zuzanině dechu. Úlice si žijí svým životem, který se točí kolem včel a medu, však i jméno městečko získalo po úlech. Úlice jsou tak ponořeny do výroby medu, který tu slouží nejen jako sladkost nebo lék, ale využívá se i na výrobu likérů a kosmetiky. Obec na česko-německém pohraničí dokonce chybí i na některých mapách.

Němci Úlice a jejich dvoukolejnou trať stejně objeví a rozhodnou se využít její potenciál. Vyroste tu tak muniční továrna i ženský koncentrační tábor. Katalpa ve svém mnohovrstevnatém románu zkoumá otázky svobody, morální zodpovědnosti a osobních hranic a my sledujeme osudy Anežky, Běly a Heleny, které se v Úlicích narodily a znají se od dětství. Jaký vliv bude mít na jejich vztah přítomnost nových obyvatel?