Nikdy, nikdy, nikdy: Když mateřský pud není součástí balení
Norská autorka Linn Strømsborg není v literárním světě nováčkem. Svou první knihu vydala už v roce 2009 a Nikdy, nikdy, nikdy je jejím v pořadí čtvrtým románem. Právě ten jí nicméně vynesl mezinárodní pozornost, byl nominován na Cenu norských knihkupců, přeložen do několika jazyků a… teď vychází i u nás. Jaké to je jít svou vlastní cestou a nechtít mít děti?
Když se norská autorka Linn Strømsborg rozhodla napsat román o bezdětnosti, vypravila se do nezávislého knihkupectví Tronsmo. Poprosila o všechny romány o ženách, které nechtějí děti – ale nikde nic. „Hrdinka nechci-děti prostě v našem knižním rejstříku chyběla,“ uvedla spisovatelka v rozhovoru pro Storytel.no. I to byl důvod, proč se rozhodla do tématu vložit veškeré úsilí.
Hlavní hrdince je kolem pětatřiceti. Žije běžný městský život, chodí do kanceláře, tráví čas s přáteli a pozoruje, jak se její vrstevníci jeden po druhém stahují do reality rodinného života. A zatímco se ostatní usazují a „staví hnízda“, v ní tahle potřeba prostě nikdy nevyklíčila. Ne že by děti neměla ráda, nemohla otěhotnět nebo by k sobě nenašla toho pravého. Jen to zkrátka necítí. Nemá v sobě onen známý „mateřský pud“ – a to úplně stačí k tomu, aby byla okolím vnímána jako… zvláštní. Divná. Neúplná…?
Autorka si v tomhle románu klade otázku, jak naše společnost vnímá ženy bez dětí – a co všechno si do nich projektuje. Ukazuje, že i když si člověk zvolí bezdětnost svobodně a vědomě, nemusí to znamenat, že ho občas nepřepadnou pochybnosti. Třeba když všude slýchá, že „o něco přichází“. Nebo když se sociální bublina nenápadně uzavírá, protože všichni kamarádi a kamarádky znenadání mizí v kolotoči plenek, školek a dětských narozeninových oslav.
Ale pozor – Nikdy, nikdy, nikdy není žádná „agitka“. Rozhodně nejde o manifest proti rodičovství. Spíš o citlivé zachycení určitého duševního prostoru, který si spousta lidí (hlavně žen) nedovoluje připustit. Autorka záměrně nebuduje klasický děj – žádná hrdinka, která k něčemu směřuje, žádný velký zlom. Jen každodenní život. A v něm ticho, pozorování, přemítání a nepatrné změny v dynamice vztahů.
Styl téhle knížky je syrový a úsporný, ale přitom trefný. Do popisných vět se občas nenápadně vklíní tichá reflexe. Emoce se Linn Strømsborg nesnaží tlačit do popředí, jen je nechává tiše plynout – a je na nás, jak s nimi naložíme. Někdo by možná řekl: „Vlastně se tam nic neděje.“ A měl by pravdu. Ale právě v tom zdánlivém nic se odehrává to nejdůležitější.
Chcete zjistit, jak se cítí žena, kterou neláká rodičovský život (ale vlastně vůbec neví proč)? Tahle knížka by mohla být vaším šálkem kávy. Hořké norské kávy. Bez cukru.
TIP: Pokud byste měli chuť přečíst si příběh z českého prostředí na téma bezdětnost, doporučujeme mrknout také na román Petry Soukupové Marta děti nechce.
