Čtení jako sebepéče: Kniha jako terapie
Květen je měsícem duševního zdraví – a právě v tomto období si ještě víc připomínáme, jak důležité je starat se nejen o tělo, ale i o mysl. Čtení může být víc než jen volnočasová aktivita – pro spoustu knihomolů a knihomolek je to útočiště, tiché místo, kde se můžeme na chvíli schovat, uklidnit se nebo si urovnat myšlenky. Otevřená kniha někdy poslouží jako zrcadlo, jindy jako ruka, která nás tiše vede ven z chaosu. Ne proto, že by uměla vyřešit naše problémy – ale protože dokáže vytvořit prostor, kde je možné se zastavit a dýchat.
Je ale nesmírně důležité dodat, že pokud se necítíte psychicky dobře, určitě byste měli zvážit terapii nebo jinou pomoc odborníků. Kniha vám může být průvodcem, útěchou nebo společníkem, ale není náhradou za skutečnou profesionální péči. O to cennější je, když ji dokáže podpořit.
Knihy, které hladí
Každý čtenář zná tu chvíli, kdy mu nějaký příběh podal pomocnou ruku ve správný čas. Nemuselo jít o nic dramatického – třeba jen o laskavý román, který nenápadně připomněl, že v obyčejnosti je krása. Nebo o memoár, v němž někdo jiný formuloval přesně to, co jsme sami nedokázali pojmenovat. Právě tyhle tiché příběhy často působí nejsilněji.
Jednou z knih, které k sobě čtenáře a čtenářky přitahují právě pro svůj klid a hloubku, je Klára a Slunce od Kazua Ishigura – jemně dystopický, ale silně lidský román o lásce, víře a touze po přijetí, vyprávěný očima umělé bytosti. Podobnou schopnost dotýkat se lidské samoty i naděje má i kniha Kde zpívají raci od Delie Owens – atmosférický příběh o dívce vyrůstající v bažinách, o potřebě blízkosti, přijetí a návratech do vlastního ticha, kde hraje důležitou roli příroda. A pokud hledáte něco pomalejšího, příběh, který se rozvíjí na pomezí snu a paměti, nenechte si ujít Pravěk a jiné časy od Olgy Tokarczuk – magicko-realistické vyprávění o jednom místě na mapě i v lidském srdci.
Malé rituály, které udávají řád
Sebepéče není jen o tom, co čteme, ale i jak čteme. Malinké rituály kolem knih mohou být stejně uklidňující jako samotné příběhy. Hrnek oblíbeného čaje, měkká deka, tlumené světlo a pár minut ticha – to všechno jsou drobnosti, které v rychlém světě působí jako kotva.
V knihkupectví Martinus věříme, že čtení si zaslouží svůj prostor. Ať už si ho vytvoříte sami doma, nebo si k němu přizvete doplňky – voňavou svíčku, novou záložku (přibalujeme ke každé objednávce!), knihohrnek s nápisem, který vám zvedne náladu – důležité je, že to bude jen vaše chvíle. Ne pro výkon, ne pro záznam na sociální sítě, ale pro vás samotné.
Příběhy, které pomáhají
Ne všechny knihy musí být nutně odpočinkové i tématem, aby nám pomohly. Někdy je léčivé i to, když čteme o bolesti – protože v ní poznáváme sami sebe, a tak se ve svých problémech necítíme sami.
Taková je třeba kniha Na Zemi jsme na okamžik nádherní od Oceana Vuonga, intimní dopis syna matce plný poezie, bolesti, něhy a hledání vlastního místa v nepřehledném světě. Podobně tiché, ale nesmírně silné čtení je i Obrys od Rachel Cusk – mozaika rozhovorů, vzpomínek a postřehů, která skládá portrét ženy beze jména, v jejímž příběhu se můžeme lehce zrcadlit. Pokud si nejste jistí, po čem sáhnout, moc rádi vám poradíme – přímo v knihkupectví nebo přes našeho Knihomolského pomocníka.
Není ostuda chtít se cítit líp
Čtení nenahradí terapii. Ale může být jejím parádním společníkem. Může být způsobem, jak se zklidnit, jak si připomenout, že nejsme sami – že někdo jiný už podobnou cestu šel a napsal o ní. A to je někdy víc, než bychom čekali.
Tak až se příště budete cítit ztracení nebo unavení, zkuste sáhnout po knize. Ne proto, abyste „dočetli další titul“, ale proto, že si zasloužíte chvíli jen pro sebe. Takovou, ve které vám bude líp – třeba jen o pár stránek ❤️
