Návrat: Modlitba jako rutina, láska jako hřích
V co vlastně věříme? A co se stane, když se naše víra začne drolit pod tíhou reality? Petra Dvořáková se k těmto otázkám vrací znovu a znovu – a pokaždé s přesností chirurgického řezu. V její nejnovější knize Návrat nás zavádí do kláštera v 90. letech, kde se mladá dívka Jana rozhodne zasvětit svůj život Bohu – jenže místo duchovní harmonie přichází něco docela jiného. Ponořte se do světa, kde víra není jen světlem, ale i stínem…
Petra Dvořáková má k otázce víry blízko. A kdo se s její tvorbou už někdy setkal, ví, že je to téma, které se v jejích textech objevuje dlouhodobě. Stačí si vzpomenout na povídku Ještě jednou letět z knihy Sítě nebo na její reportážní titul Proměněné sny, za nějž (zaslouženě!) získala cenu Magnesia Litera. No a teď přichází s románem, který nás zavádí do 90. let – přímo za klášterní zdi.
Hlavní hrdinkou je Jana – slečna, která se rozhodla zasvětit život Kristu. Jenže v klášteře brzy zažívá hořkou deziluzi. Namísto klidu a duchovní harmonie ji provází rozčarování, což mimochodem skvěle vyjadřuje následující úryvek z knihy:
„Modlitba připomínala pravidelnou práci, kterou bylo potřeba odvést, odpracovat úplně stejně, jako se prováděly jiné činnosti. Nic z toho nepřipomínalo chvíle, kdy jsem doma sedávala v pokoji u rozžaté svíčky, zírala do plamínku a snažila se Bohu nastavit srdce.“
Klášterní svět se čím dál víc ukazuje jako místo, ve kterém věci ne vždy dávají smysl. Ani řádové sestry nejsou až tak svaté, jak by se mohlo zdát. Janina cesta je plná pocitů, které ji matou. A když se pak setká se skutečnou lidskou láskou – začne pochybovat o to víc a snaží se ve všem tom emocionálním chaosu najít směr.
Návrat sice není autobiografií, ale jedno je jisté: Petra Dvořáková ví, o čem píše. Sama kdysi v klášteře pobývala, a právě to jejímu vyprávění propůjčuje působivou autenticitu. Řád, přísná rutina, odříkání, ale i skryté napětí a lidská selhání – všechno tu působí syrově a zcela uvěřitelně. A přestože zdejší postavy nemají reálný předobraz, svět kolem nich se od reality klášterů v devadesátkách nevzdaluje ani o píď.
A proč byste si měli Návrat přečíst? Protože otevírá dveře, které zůstávají většině z nás zavřené. Žijeme ve světě, který se od klášterního života propastně liší – a právě díky tomu je to tak zajímavé. A v neposlední řadě vás tohle čtení přiměje přemýšlet. O víře. O lidské povaze. O tom, jaké to je, když člověk hledá Boha… a místo toho začne pochybovat.
