Šílenství v nás
Jaroslav Havlíček patří beze sporu mezi zajímavé autory prozaické tvorby první republiky, ovšem v dnešní době už začal být bohužel zapomínán. Proto považuji za velice dobrý počin, že nakladatelství XYZ vydalo první svazek jeho sebraných spisů, v němž je jedna z jeho stěžejních próz, román Neviditelný.
Román s hluboce psychologickými rysy podává na příběhu rozkladu jednoho významného podnikatelského rodu obraz rozkladu společnosti, v níž se střetávají chladní, ambiciózní a pragmatičtí jedinci s lidmi nepraktickými, přehnaně emotivními, ba neschopnými žít. Sledujeme prokalkulovanou cestu hlavního hrdiny Petra Švajcara za štěstím, bohatstvím a uznáním, ale zároveň za tragickým osudem a životním krachem.
Jeho bilance na počátku a na konci knihy, která rámuje samotné vyprávění, otevírá prostor pro posouzení, kde vlastně je v životě chyba, jakými cestami může a nemůže člověk chtít dosáhnout štěstí, co to je egoismus a jak ničí okolí člověka a kde končí a začíná zlo a dobro.
Hlavní hrdina Petr Švajcar rozhodně není kladný, od začátku se sám posuzuje jako chladný, egoistický, nesmlouvavý a nadmíru ctižádostivý, ovšem při poznání jeho dětství lze leccos z jeho života pochopit. Na druhou stranu jeho neustálé sebeobviňování vede k určité katarzi, čtenář si postupně uvědomuje, že „kladné“ postavy příběhu, které hrdina chce zneužít pro své cíle, hrdinou semelou a že nejsou o nic lepší než on. Rodové zatížení rodiny, do níž se Petr Švajcar přižení, tak vyznívá dvoustranně – jsou opravdu šílení ti, co v knize zešílí, nebo jsou šílení i ti „zdraví“? Kontrapól Petra Švajcara je zjevně bláznivý strýc Cyril, který představuje v knize prototyp šílenství, to iracionální, manipulátora manipulujícího jiným způsobem než Petr. Zatímco ten se snaží dosáhnout svého štěstí výhodným sňatkem s továrníkovou dcerou a usilovnou prací, Cyril svého štěstí dosáhl tím, že celá rodina Hajnů přistupuje pod nátlakem pratety, velké matky rodiny, na jeho hru, že je neviditelný.
Neviditelnost a šílenství představují iracionální rovinu knihy, která vede čtenáře k přemýšlení, kde je skutečně hranice šílenství. I když se zatížení projevuje pouze u některých členů rodiny, nesou si ho v sobě i ostatní členové, služebnictvo, ba v určité míře mu podléhá i samotný racionální Petr Švajcar.
Ne nadarmo se pradědeček smál, tam nahoře, na půdě, mezi veteší, když jsem si před svatbou zahorlil o budoucnosti. On dobře věděl, znal ponurého vozku. A přece ho přede mnou tajili. Jak se starý Hajn snažil, aby zčachroval rodinné tajemství, servírované na talíři seznamovací večeře! Biji se v prsa a tvrdím: Byl jsem varován špatně!
V touze po dosažení svého cíle Petr přehlíží varovné signály, sám se postupně oslabuje neschopností postavit se čelem hajnovským problémům a rodinným zvyklostem, ba postupně (přes několik důrazných činů) se jim vyhýbá a neřešená situace potom plodí další a další zlo. On sám je vmanipulován do určité role, je mu vsugerováno, že je původcem všeho zla – a stejně tak na něj začíná pohlížet celé maloměsto Jesenice, pro které je typickým přivandrovalcem.
Rod Hajnů je proklet a prokleta je i nástupnická švajcarovská generace – syn Peťa, naděje Petra Švajcara, končí po nemoci s mentálním postižením. Tím je završeno prokletí, které si Hajnové nesou po několik generací.
Ne nadarmo se i film, který byl podle knihy natočen koncem osmdesátých let a který je v současnosti rovněž pozapomenut, jmenuje Prokletí rodu Hajnů.
Neviditelný
Jaroslav Havlíček · Vydavatelství: XYZ, 2012