Tajemné honičky, virus zabíjející lidstvo, střet islámského a západního světa, tajemní agenti a trocha historie, to je směs, ze které slepil Laurence O′Brien svou Istanbulskou mozaiku – detektivní román připomínající spíš akční honičku ve stylu Jamese Bonda.

Kniha je autorovou prvotinou, mohl ji vydat díky soutěžnímu spisovatelskému workshopu, jehož se zúčastnil. Následně byla přeložena do devíti jazyků. Nezdá se však, že to bylo nutné. Na rozdíl od jiných současných detektivních románů je poměrně nudná a nevěrohodná.

Hlavní hrdina Sean Ryan přilétá do Istanbulu, aby identifikoval mrtvolu svého zavražděného kolegy Aleka Zegliwského. Přitom se však zaplete do něčeho mnohem složitějšího…

Celý konstrukt je velmi podivný, oba muži jsou zaměstnanci nějaké záhadné organizace, jejíž pracovní náplň není v knize důsledně objasněna. Když začne Seanovi hrozit nebezpečí a zřejmě by i zemřel, objeví se tajemná agentka, jež mu pomůže. Pak už následují samé střihy – hop do Anglie, skok do Istanbulu a nebezpeční zabijáci neustále pasou po tom, aby Seana i Isabel sprovodili ze světa.

Dalo by se možná čekat, že Laurence O′Brien předvede vzrušivý text, který je plný napětí a akčních scén, ale vše je takové halabala, že je člověk spíš zmaten. Román připomíná Brownovu Šifru mistra Leonarda hlavně tím, jak snoubí historii se současností. Město, které bylo centrem byzantského světa, je najednou ztělesněním světa islámu. Záhada má být ukryta hluboko pod chrámem Hagia Sofia, kde bychom mohli čekat popisy prostorů, které v sobě tento istanbulský div skýtá. Neděje se tak. Popisy chybí i u dalších částí města – ať je to palác Topkapi či náměstí Taksim. Zřejmě proto, aby nebrzdily děj a Sean a Isabel mohli dál hrát o čas, i když je předem jasné, jak vše dopadne. Právě istanbulské scenérie mohl O′Brien využít, aby kniha nebyla obyčejnou detektivkou. Mám dojem, že více popsal město Karel May, který v něm ani nebyl, v románu Z Bahdádu do Cařihradu. Jeho muslimští zloduši byli věrohodnější.

Ani rozuzlení vraždy není nikterak působivé. Z textu čiší jedno slovo: nuda. Ještě strašnější jsou pasáže o tom, že Turecko je východ a nepatří do EU. Proč do literatury tohoto žánru plést politiku? Na knize asi nejkrásnější zůstává její obálka, ta vám dovolí snít. Kdyby nakladatel obohatil knihu o obrázky a autor honičky trochu rozmělnil, měl by možná text smysl. Takhle odsuzuje cokoli, co není evropské, všechny Turky vidí jako zločince a radikály (včetně úředníků) a varuje před tím, co může tento svět způsobit. Ano, je to jiná kultura, ale detektivka je také jiný žánr. Toto černobílé kulturní vymezení ani nepotřebuje.

Istanbulská mozaika

Laurence O´Bryan  ·  Vydavatelství: Knižní klub, 2013

Seana Ryana, jednoho ze zakladatelů britského Institutu aplikovaného výzkumu, vyděsí zpráva, že jeho kolegovi a příteli Aleku Zegliwskému, pracujícímu na archeologickém projektu v Istanbulu, někdo brutálně usekl hlavu. Ryan přilétá do Turecka identifikovat tělo a převzít Alekovy věci – včetně obálky s fotografiemi mozaik v posvátném chrámu Hagia Sofia, jež jeho přítel zkoumal – a brzy nato se sám ocitá ve smrtelném ohrožení. Ve spolupráci s pracovnicí ambasády (a tajnou agentkou) Isabel Sharpovou začíná Sean odhalovat tajemství mozaik i Alekova vraha. V Istanbulu se však dává do pohybu zlo. Poté co je do města vypuštěn smrtelný virus, po celé Evropě se rychle rozšíří panika. Sean a Isabel nemají času nazbyt. Musí chytit vraha, než bude pozdě…

KNIHU MŮŽETE ZAKOUPIT ZDE.