Hrobaříci a Hrobaři
Když napsal Umberto Eco román Foucaultovo kyvadlo, jednoho dne mu přistál ve schránce dopis – jak se dozvídáme z výboru jeho esejů Šest procházek literárními lesy. Čtenář se výtečného italského filosofa, sémiologa a spisovatele ptal, jak je možné, že hrdina jeho knihy nezaznamenal obrovský požár, který vypukl v noci 24. června 1984 na rohu pařížské ulice Réaumur, když jí zrovna v době neštěstí procházel. Je zřejmé, k čemu došlo. Ecova precizní práce s detailem vyvolala ve čtenáři domněnku, že román – byť protkaný konspiračními teoriemi – se v jistém ohledu může zakládat na pravdě.
Podobně kvalitní práci se zdroji a interpretací symbolů – samozřejmě v přátelské, nenabubřelé a nementorující podobě – odvádí Pavla Horáková v trilogii Hrobaříci – v posledním díle s názvem Hrobaříci a Hrobaři pak nejmarkantněji. Zdroje a výklady uzpůsobuje dětskému či dospívajícímu čtenáři, avšak tak, aby se do románů s chutí začetl i dospělý.
Zatímco první díl trilogie Tajemství hrobaříků vypovídá o zinscenovaném setkání pěti žižkovských dětí na Olšanských hřbitovech a jejich detektivním pátrání, ke kterému využívají prázdné hrobky, a druhý díl Hrobaříci v podzámčí nás zavádí do městečka Ostrožná, kde se již o pár let starší Hrobaříci podílejí na prázdninovém archeologickém výzkumu a pátrají po ukradené relikvii, třetí díl Hrobaříci a Hrobaři vystavuje zajímavou konspirační teorii. Ta spočívá v intepretaci symboliky světla. Vojta, jeden z Hrobaříků, nyní student architektury, dostane pozvání podílet se na výstavbě největší pražské márnice.
Mezitím se zbylí Hrobaříci pokoušejí rozluštit historické schéma propojení dávných morových hřbitovů, aby došli ke zcela nečekanému zjištění – žižkovské hřbitovy a kostely jsou doslova obklopeny vysílači, které se možná napojují na jas a energii vycházející ze živých i mrtvých bytostí.
Pavla Horáková podporuje konspiraci odkazy na knihy – ať už skutečné spisy Komenského Via lucis nebo fiktivní katalogy funerální architektury – jejichž obsah se pokouší konfrontovat s poznatky, které získá každý pozornější návštěvník při procházce Prahou. Odkazů na světlo, energie, zář, osvícení, hvězdy, jas… je totiž v Praze na každém kroku tucet. Jen precizní spisovatelskou prací z nich lze však sestavit smysluplnou a především funkční mapu, která tvoří základ pro dějovou práci s postavami.
A právě díky zmíněným symbolům vypozorovaným v Praze si lze knížku užít dvakrát. Poprvé při čtení pohlcen do boje dobrých Hrobařů a zákeřných Světlonošů, podruhé opravdu, kdy si člověk vyšlápne na Vítkov nebo se postaví pod Žižkovskou rozhlednu, potažmo se posadí na lavičku na Olšanských hřbitovech a pod vlivem mystické Prahy popustí uzdu své fantazie.
Hrobaříci a Hrobaři
Pavla Horáková · Vydavatelství: Apostrof, 2012
Proč mají světci svatozář a slavným lidem se říká jasnost nebo hvězda? Proč se v okolí pražských Olšanských hřbitovů nachází tolik vysílačů? Co se děje s člověkem bezprostředně po smrti? Jak to, že lidé na různých místech světa odpradávna budují okázalé kamenné hrobky? A jak s tím vším souvisí osvícenství? Tyto a mnohé jiné otázky vyvstanou před mladými Hrobaříky, zatímco se snaží odhalit, kdo jsou záhadní Hrobaři, kteří se jim připletli do života.
Knihou Hrobaříci a Hrobaři, která volně navazuje na detektivky pro mladé čtenáře Tajemství Hrobaříků a Hrobaříci v podzámčí, se uzavírá románová trilogie, v níž pětičlenné bratrstvo pátrá po zločinech a záhadách sahajících hluboko do minulosti.
Román Hrobaříci a Hrobaři je jednou z prvních knih, jež u nás vyšly díky příspěvkům fanoušků-investorů, kteří projekt podpořili prostřednictvím tzv. crowdfundingu ještě před jeho dokončením
