blog

Víte, co je suomikumma?

1.07. 2016

Když se řekne severská literatura, většině čtenářů se automaticky vybaví detektivky. Nabízí toho však mnohem víc. Kupříkladu povídky s přívlastkem suomikumma.

Tohle finské slůvko znamená „finské podivno“ a „podivno“ skutečně Lesní lišky a další znepokojivé příběhy skvěle vystihuje. V povídkové antologii se seznámíte se sedmi příběhy od předních finských spisovatelů, které dělají svému prapodivnému žánru čest. Pod něžnou a tajemnou obálkou se ukrývá například Pasi Ilmari Jääskeläinen, který už se českému čtenářstvu představil románem Literární spolek Laury Sněžné; dále pak v ní najdete povídku od Leeny Krohn, Anne Leinonen, Johanny Sinisalo nebo Jyrkiho Vainonena.

Hned v úvodu vás dojme působivá povídka Transit od Johanny Sinisalo, která vymyslela výraz suomikumma neboli finish weird. Je netradičně vyprávěna pomocí policejního záznamu, hlavní roli hraje autistka a několik delfínů. Ústřední povídka Lesní lišky, podle níž je kniha pojmenována, ve výsledku nepatří mezi mé favority, ačkoliv má jistě něco do sebe, jako ostatně každý z příběhů, ale je zbytečně zdlouhavá. Na druhou stranu stojí za to si na pointu počkat. Jako nejzdařilejší hodnotím povídku Kéž bychom tu byli taky od Jääskeläinena – jeho vypodobnění budoucnosti, ve které se kvůli přelidnění všichni s radostí vzdávají svých těl, aby mohli žít dál v elektronickém ráji, je kontroverzní a skutečně znepokojivé, zároveň také čtivé, napínavé a dechberoucí.

Z povídky Motýl jsem měla nepříjemné svírání žaludku a z poslední povídky s názvem Temná zhouba, uzda smrti, která čerpá z původní finské mytologie a je to naturalistický příběh o dívce a jejím vlkodlačím bratrovi, jsem byla smutná a dojatá. Povídky jsou vyvážené a troufám si tvrdit, že každý čtenář si najde tu svou, každému nějaká z nich padne do noty. Ačkoliv nejste zrovna milovníky podivna a magického realismu, doporučuji Lesní lišky vyzkoušet. I kdyby to mělo být jen proto, abyste si vychutnali tenhle netradiční žánr a objevili na poli literatury něco nového. Pevně věřím, že každý čtenář, jenž si rád užije kvalitní literární zážitek, nemůže být liškami zklamaný.

Čtěte také  Dny v knihkupectví Morisaki: Tichý příběh v japonských kulisách

Na závěr každé povídky vás čeká stručné představení jejího autora a úplně na konci pak ještě doslov s názvem Podoby finského podivna od Violy Parente-Čapkové, Jana Dlaska a Lenky Fárové. Domnívám se, že kniha jistojistě dostojí vašim (i náročným) očekáváním. Po něčem takovém jsem jako milovník magického realismu a „divných“ knih typu Zvláštní smutek citronového koláče, Pěna dní, Podivuhodné a krásné soužení Avy Lavender či Sundej mi měsíc prahla už dlouhou dobu. V Lesních liškách se snoubí jednoduchost, čtivost, podivno, napětí, smutek a dojímavost, všechny přísady jsou zcela vyvážené a vzniká z nich výjimečná kniha. Druhou takovou byste na knižním trhu momentálně hledali marně.