blog

Společně s Laskonkami si kupujete eleganci, půvab a nonšalanci

24.11. 2016

Dnešní recenze bude zase z úplně jiného soudku. Jubilejní desátá kniha Barbary Nesvadbové nese název Laskonky a je to sbírka krátkých povídek, fejetonů a úvah, která reflektuje celou řadu témat z běžného života moderní ženy a od ostatních knih Nesvadbové se na první pohled liší zejména netradičním grafickým zpracováním. Stojí to za to? 🙂

U jejích knih, které – byť to o sobě nikdy netvrdí a primárně tak propagované nejsou – mi vždycky připadaly nesmírně autobiografické, máte tak trochu pocit, že si společně s nimi kupujete v jednom balíčku i špetku Bářiny elegance, půvabu a jakési starosvětské nonšalance. Její knihy mi vždy připadaly právě takové – elegantní, půvabné a nonšalantní, ale postrádala jsem u nich hloubku, vždy to pro mě byly jen takové povrchní řečičky, které doopravdy nic neznamenají a žádné hlubší pocity ve vás nezanechají. To se změnilo s příchodem Laskonek.

Hned jak knihu otevřete a těsně předtím, než ji zavřete, dostanete od Nesvadbové celou kupu otázek útočících přímo na vaši duši. Kolik váží vaše slovo? Jak často lžete? Jíte ještě maso? Opravdu? Proč? Kdo opravdu zná vaše obavy? Umíte mlčet? Tímhle si mě autorka okamžitě získala. Jsou to přesně ty otázky, na které se vás zeptá jen málokdo, ale znát na ně odpověď je podle mě opravdu důležité. Takže ještě předtím, než jsem vůbec začala číst, hodně jsem přemýšlela. A přemýšlela jsem hodně i později, při čtení příběhů, které jsou ponejvíc inspirované ženami, jenž má Nesvadbová kolem sebe. Témata jsou velmi podobná těm v předchozích knihách – komplikované vztahy moderní doby, nevěra, lži, citové vydírání, emancipace, strach ze závazků, vystupování z komfortní zóny, mateřství.

Nečetla jsem všechny její knihy, ale i tak mám pocit, že čím déle píše, tím je to lepší. Vyzrálejší, věrohodnější, upřímnější a hlavně konečně to na vás zanechá hlubší dojem. Stále řadím Laskonky mezi oddechovky a i když u téhle knihy nebudete zrovna slzet, nejspíš nedostanete záchvat smíchu a nezanechá vám ten pocit, který mívám u těch nejlepších knih, že po jejím dočtení najednou nevíte, co s vlastním životem, stejně je to opravdu dobré. Není to jen spotřební zboží, kterým zabijete čas, příběhy sesumírované v knize se vás skutečně dotknou. Navíc se odehrávají v realitě, kterou všichni známe, v českém jedenadvacátém století a mají přesně ten nahořklý podtón, který je pro česká vyprávění tak typický. Ještě nikdy mi Barbara Nesvadbová nebyla tak blízká jako právě v Laskonkách.

Čtěte také  Víra, naděje a masakr: Přímo do srdce Nicka Cavea a všech čtenářů téhle knihy

Přešlapem je podle mě design celé knihy. Art objekty v ní má na svědomí Pasta Oner, jehož výtvor kupříkladu v metru na Andělu mě moc bavil, ale zrovna téhle knize by podle mě slušel decentnější dekor. A co se textu týče, jsem velký konzervativec a jakékoliv odchylky od normálu mě rozčilují, ať už je to barevné písmo nebo odstavce košatící se do různých útvarů jako v téhle knize. Jednou to už udělal Apollinaire a jo, bylo to fajn, ale stačilo to. Svým způsobem jsem tedy po dočtení stále rozpolcená, ale obsah je pochopitelně důležitější, a proto neváhám Laskonky doporučit dál. Pro ty, kteří se chtějí pobavit a zároveň si položit pár nelehkých otázek.