Věda, nebo náboženství? Langdon v Počátku hledá odpovědi na zásadní otázky lidstva
Počátek je teď středobodem zájmu všech čtenářů a čtenářek, kteří si drží přehled o aktuálních knižních novinkách. Jaký je nový příběh Roberta Langdona? Má Dan Brown stejný drajv a nasazení jako v předchozích knihách? Jaké téma si tentokrát vezme spisovatel na paškál? Dozvíte se v naší recenzi, tentokrát netradičně pouze o jedné knize - věříme však, že právě Počátek si více prostoru zaslouží :)
Kdo jste byl v našem v Bookspotu na půlnočním prodeji nového Browna, ruku nahoru! Tísnili se tam fanoušci a fanynky Roberta Langdona, kteří už tohohle profesora symbolologie s hodinkami s Mickey Mousem dobře znají z jeho předchozích knižních i filmových dobrodružství. V Počátku profesor Langdon stále rád plave, stále má klaustrofobii, stále se snaží rozvířit debatu o důležitosti náboženství a pro tentokrát navíc zkouší nové technologie víc než kdy předtím.
Na scénu přichází Španělsko, konkrétně zejména Madrid a Barcelona, v němž žije superbohatý vědec a vizionář Edmond Kirsch, Langdonův bývalý student, ze kterého se Dan Brown pokusil udělat trochu Zuckerberga, trochu Jobse a možná ještě Elona Muska navíc. Kirsch se rozhodl ve své prezentaci odhalit lidstvu odpovědi na dvě zásadní otázky, jenž si pokládáme už odjakživa, totiž: odkud pocházíme a kam směřujeme. Jenže než stihne své poselství vyložit, někdo ho zabije. A tím začíná poněkud zdlouhavá honba Langdona za odhalením Kirschova tajemství a útěk Langdona před španělskou královskou policií. Protože s sebou tentokrát Langdon na pomoc nemá nikoho jiného, než budoucí španělskou královnu a zároveň ředitelku Guggenheimova muzea. Společnost jim navíc dělá umělá inteligence zvaná Wilson.
Jestli vám tohle připadá trochu přitažené za vlasy, tak pozor, to ještě nic není. Na lehkou absurditu v Brownových dílech jsme už celkem zvyklí, víme, že si spisovatel ohýbá fakta, jak se mu zamane a odpouštíme mu to, protože jeho teorie a konspirace vždy byly zkrátka děsně přitažlivé a zajímavé. A čtivé především, což zůstává zásadní předností Počátku. Fakt, že si Kirsch pronajal bydlení v památce chráněné UNESCO, nebo že do knihy Brown sází jednu „vymoženost“ dnešní doby za druhou, jako by čtenářům chtěl dokázat, že jeho knihy nezaostávají a Uber i Twitter příběh v pohodě unese… už je to zkrátka občas až příliš. Kdysi jsem si knihy s Langdonem zamilovala právě proto, že se rýpaly v evropské historii do těch nejdrobnějších detailů, že jednoduché symboly a jejich výklad dokázaly vytvořit kostru celého příběhu, že zápletka celé knihy měla palčivé účinky na společnost a veřejnost Brownovy knihy hlasitě komentovala, protože dokázaly vyburcovat k diskuzi, byť šlo o fikci. Právě tohle Počátku chybí, snaží se být současnější než jeho předchůdci a tam, kde na vás Šifra mistra Leonarda, Andělé a démoni nebo Inferno zaútočily a donutily vás myslet v souvislostech, uvažovat o dopadech našeho jednání, hledat si další a další informace a zajímavosti, Počátek tak trochu ztrácí dech.
Největší předností Počátku tak zůstává ohromná čtivost, kterou se Brown vskutku vyznamenává, už poněkud nostalgické setkání s naším oblíbeným profesorem, který je v mnoha situacích v knize při střetu s technologiemi nebo konceptuálním uměním roztomilejší a zábavnější než obvykle a příběh, který neurazí, i když nemá potenciál svými odpověďmi na otázky „odkud pocházíme“ a „kam směřujeme“ pobouřit společnost. Tak jako tak se ale vsadím, že i vy chcete vědět, jak přesně čtenáři tyhle otázky Brown zodpověděl, chcete si užít neopakovatelnou atmosféru Španělska (zase jsem si připomněla, jak strašně moc se musím letos podívat do Barcelony a pak si Počátek přečíst znovu, abych si vychutnala zmínky o všech známých místech) a po dočtení nezbývá nic jiného, než si držet palce, aby Brown chytl druhý dech a místem pro jeho další román se už konečně stala Praha 🙂
