7 knih, díky kterým je tenhle podzim výjimečný

Tak jsme si říkali, že těch tipů na knížky není nikdy dost… Zvlášť teď, když se nám mílovými kroky blíží Vánoce a za každý nákup nad 999 Kč u nás až do 24. listopadu dostanete poukázku na 100 Kč, se nějaké ty čerstvé knižní tipy šiknou, co říkáte? 😊

Jak už je dobrým zvykem, na podzim se se skvělými novými knihami doslova roztrhne pytel a je velmi těžké vybrat z toho sedmičku, kterou vám chceme doporučit. Tentokrát jsem se tedy zaměřila na knihy, které mě nejvíc zasáhly v posledních týdnech, samé novinky, za které bych s klidem dala obě ruce do ohně, protože věřím, že jejich čtení nebude ztráta času a maximálně si je užijete.

Chirurg od Petry Dvořákové

Nechápu, proč se o téhle knize víc nemluví v knižních kruzích, protože je podle mě absolutně skvělá. Užijí si ji totiž všichni, kteří si potrpí na současné české romány, co bez příkras ukazují české prostředí se vším všudy. Pokud máte rádi Hartla a Třeštíkovou, tohle se vám prostě musí zamlouvat taky. Vypráví o chirurgovi na maloměstě, kterého trápí víceméně úplně všechno, jeho život má takovou zvláštní hořkost, jak už je pro to české čtení typická, hořkost a ironický humor. Vsadím se, že všecky tyhle postavy z Chirurga máte ve svém okolí taky. A že se u čtení pobavíte a možná dokonce i ukápnete slzu, jako já.

Kirke od Madeline Millerové

To by bylo, aby tu nebyla naše listopadová kniha Čtenářského klubu, že! Právě ji čtu a nesmírně se bavím, protože mě zajímá mytologie a příběhy s ní spjaté. Pokud vám Prométheus připadá nezáživný, možná to asi nebude to pravé pro vás, ale pokud jste si užili čtení Petiškových Starých řeckých bájí a pověstí už na základce a ještě jste třeba navíc už četli Millerové předchozí knihu s názvem Achilleova píseň, Kirke byste měli umístit na svůj wishlist teď hned. Kirke má v sobě podobnou drzost a zároveň poezii jako Achilleova píseň, je to půvabné čtení, které jednoduše potěší.

Prázdniny v Evropě od Ladislava Zibury

Na jednu stranu lze vnímat vydání čtvrté knihy od Zibury, vzhledem k tomu, že Zibura píše stále o tomtéž – tedy o cestování – a nemění se ani jeho vyprávěcí styl, za tak trochu zbytečný akt, jenže samozřejmě není. Protože se pokaždé liší místo, kde se jeho malé neuvěřitelné příběhy odehrávají, čtenáře to prostě nudit nepřestane. Umí psát, umí dokonale vypointovat situaci a vtip, umí jen několika málo slovy perfektně načrtnout scénu. Když si k tomu přidáte obří porci zážitků tentokrát z Evropy, nemůže to dopadnout jinak než dobře, to se nedá svítit.

Jak na sítě od Michelle Losekoot a Elišky Vyhnánkové

Jemináčku, tohle bylo dobré! Přečetla jsem už pěknou řádku knih o copywritingu, sociálních sítích a marketingu a nic nebylo tak dobré jako tohle. Informace, vtip a selský rozum – to v té největší stručnosti obsahuje nejočekávanější český kniha o sítích. Začátečníci v ní najdou všechno, co potřebují znát ke správě sítí, a to srozumitelnou lidštinou, kterou by pochopila i moje babička. Na druhou stranu profíci si podle mě zase odnesou hlavně kvantum inspirace do další tvorby. Je to přehledná bible všech socmed tvůrců, která jen tak nezestárne, a jestli jednou přece, tak alespoň perfektně zachycuje online dobu, ve které právě žijeme.

Postřehy z poslední řady od Neila Gaimana

Úplně nepozorovaně vyšla nová kniha Neila Gaimana, aniž by tomu předcházelo nadšení a fanfáry, které si bezesporu zaslouží. Tlustá bichle obsahuje nesourodou směs Gaimanových proslovů, článků, úvodů ke knihám a esejů. Pro fanouška Neila Gaimana, fantastiky a dobrého čtení je to naprostá nutnost a doufám, že vás třeba maličko nakopnu k tomu si ji pořídit do vaší knihovny, protože je zkrátka radost, mít tolik dobrých textů pěkně pohromadě v jedné knize. Mimochodem, kniha prý vznikla tak, že Neila Gaimana posadili při udílení Oscarů na první balkon, odkud toho bohužel moc neviděl a tedy nudil se; tak vznikl text Postřehy z poslední řady, který pak propůjčil název celé knize.

Možnosti milostného románu od Jana Němce

Tuhle knihu doporučuji kudy chodím, protože je podle mě ideální ukázkou toho, co všechno zmůže literatura. Jak Němec v knize říká: Literatura, nebo život. Vypráví o jednom vztahu bez happyendu a rozebírá jak možnosti milostného vztahu, tak milostného románu jako žánru, čímž z celkem tuctového příběhu typu seznámili se – chodili spolu – rozešli se dělá naprosto originální dílo, ve kterém testuje čtenáře leckdy až na hranici únosnosti. Neskutečně mě bavilo, jak si Němec se svým čtenářem pohrává, jakým způsobem mu předkládá svůj náhled na svět a čtení jsem si maximálně užila zejména díky tomu, že spisovatel je mistrem svého oboru a umí zacházet se slovy tak, jak se to vidí už jen málokde. Je to krásné, bolavé čtení a potřebujete si ho zažít taky.

Slon na Zemplíně od Andreje Bána

Dychtivě sleduju vydání každé jedné nové absyntovky a na Slona na Zemplíně už se těším pěkně dlouho. Namotala mě anotace, která tvrdí, že „Česko má Mariusze Szczcygla a jeho Gottland“, zatímco Slovensko zase Andreje Bána. Ještě jsem knihu nepřečetla, ale vím, že to bude jedna z těch důležitých v letošním roce a pustím se do ní hned po Kirke. Zaprvé tedy proto, že mě ještě žádná reportáž z dílny Absyntu nezklamala, za druhé proto, že jestli mám něco v oblibě, tak je to Gottland a jeho autor, kterého jsem si mimochodem oblíbila i naživo při jedné akci v Knihovně Václava Havla. Nesmírně se těším na slovenskou verzi vyprávění o Slovácích a slovenských událostech a doufám, že vy už taky!