Čtenářský klub: Vypravte se v lednu na Aljašku
Čtenářský klub Martinusu na začátku roku 2022 slaví třetí rok! Jak jinak oslavit tohle výročí než tím, že… budete zkrátka součástí klubu dál a pustíte se do našeho nejnovějšího tipu na knihu – do románu Dcera sněhu od Eowyn Ivey.
Spisovatelka z Aljašky Eowyn Ivey byla pojmenována po jedné z postav z Pána prstenů a na Aljašce vede nezávislé knihkupectví jménem Fireside Books. Za Dceru sněhu nejenže obdržela British Book Award, ale byla též nominována mezi finalist(k)y na Booker Prize. Její první román Dcera sněhu vyšel podruhé na konci loňského roku; prvního vydání v češtině se totiž dočkal už v roce 2012. Rádi bychom věřili, že v nakladatelství Fortuna Libri schválně vydali nové vydání loni právě kvůli té číselné přesmyčce 😊
Dcera sněhu vypráví o osudu dvou lidí, kteří touží po dítěti tak moc, až si jeho existenci přivolají. Jack a Mabel spolu žijí na samotě v aljašské divočině, jejich dny jsou plné těžké práce, zimy a dlouhotrvající tmy. Když jednoho roku ale napadne první sníh, v záchvatu dětské radosti si před domem postaví malou sněhulačku. Následující ráno je pryč… a na cestě jsou vidět drobné stopy.
V tajuplné a mimořádně drsné krajině se leckdy mohou jevit věci jinak, než doopravdy jsou, proto když Jack a Mabel zahlédnou v dálce bloudit osamělou blonďatou holčičku v lesích, ani se neodvažují jeden druhému o tom zmínit, ze strachu, že se jedná jen o přelud. Hranice mezi bděním a sněním, mezi přeludem a skutečností je ale v téhle knize extrémně tenká.
Něco mezi pohádkou a realitou
Není to kniha, kterou napjatě hltáte a stejně se vám pomaličku, postupně dostane pod kůži. Na jednu stranu to tak pro mě bylo proto, že jsem byla strašně zvědavá, jak to celé dopadne a kam až nechá autorka knihy pohádku zajít, na druhou stranu to bylo proto, že je to zkrátka dobře odvyprávěný příběh se zajímavými postavami, které si oblíbíte. Navíc vám brzy dojde, že tohle nebude jen převyprávění staré známé pohádky, že tuhle inspiraci Eowyn Ivey rozplétá a rozvíjí do krásného, byť očividně smutného příběhu s úžasnou citlivostí, takže si jej prostě chcete vychutnat až do konce.
Dcera sněhu není pohádka ani realistický příběh, je to něco mezi – jako nějaká tajuplná historka, kterou si mezi sebou předávají obyvatelé aljašských samot kolem řeky Wolverine. A po přečtení téhle knihy bych se na takovém místě, jako je Aljaška, vlastně ani nedivila, kdybych někde v dálce zahlédla holčičku v kabátku s vyšitými vločkami, jak klade pasti a z povzdálí ji sleduje ryšavá liška.
Jsem moc ráda, že jsem si tenhle příběh užila, na to do list si přidávám novinku v českém překladu od stejné autorky jménem Krajina ledu a vám připomínám, že celý leden čteme tuhle knihu ve Čtenářském klubu! To mimo jiné znamená, že máte s kódem DCERASNEHU až do 31. ledna na objednávku s touhle knihou poštovné zdarma 😉
