Kde zrovna jsem: Všední život jako něco mimořádného
Tuhle knihu mezi všemi novinkami letošního roku možná přehlédnete, byla by to ale obrovská škoda - přečtěte si naši recenzi, ve které vám povím, proč byste se s Jhumpou Lahiri měli seznámit.
Nestává se mi často, že bych po přečtení knihy měla nutkání seznámit se s její autorkou či autorem, přečíst si rozhovory, podívat se na diskuze, zajímat se o její či jeho život. Letos už se mi to přihodilo dvakrát – poprvé s Ottessou Moshfegh, jejíž knihu Můj odpočinkový rok čteme v dubnu ve Čtenářském klubu Martinus.cz a podruhé s Jhumpou Lahiri, díky její knížce Kde zrovna jsem. A právě o ní bude dnešní recenze.
![](https://blog.martinus.cz/wp-content/uploads/2023/04/DSCF7702-1024x683.jpg)
Jhumpa Lahiri, vlastním jménem Nilanjana Sudeshna, je indicko-americká autorka, která má na kontě už několik úspěšných děl (některé další přeložené i do češtiny – kupříkladu Tlumočník nemocí nebo Nezvyklá země) a navrch Pulitzerovu cenu za svůj debut. Dopředu jsem o tom, přiznávám se, netušila, zaujala mě anotace knížky, která slibovala impresionistické mikropovídky, ve kterých je všednost života povýšena na něco mimořádného a neobyčejného. Byla mi přislíbena melancholická meditace nad samotou a osamělostí hlavní hrdinky, která ale nebude depresivní. A je to přesně tak do posledního slova.
Nejsem fanynkou povídek, dávám přednost románům a novelám, ale tady jsem tak přirozeně zaplula do jednotlivých příběhů, že mi útvar vůbec nevadil, naopak, dává smysl. V podstatě se ale dá kniha brát jako jednotný celek s krátkými kapitolami, jelikož nás jimi provází jedna a tatáž hlavní hrdinka, pouze v jiných situacích. Každá kapitola (nebo, chcete-li, mikropovídka) je náhodný útržek z jejích všedních dní – návštěva, nákup, papírnictví, kavárna, roční období, zamyšlení nad nějakým pocitem, zkoumání svých známých i sama sebe, ohmatání aktuální úzkosti. O hlavní hrdince se toho moc nedozvíte, jen pár drobných informací, ale stejně jsem měla na konci dojem, že ji dobře znám.
![](https://blog.martinus.cz/wp-content/uploads/2023/04/DSCF7700-1024x683.jpg)
Je fér napsat, že tohle se nebude líbit všem automaticky – pokud potřebujete, aby v příběhu bylo všudypřítomné napětí, aby se děj rychle posouval kupředu a nestagnoval, aby vás zápletka překvapovala a vůbec, aby v knize zkrátka nějaká zápletka byla – v tom případě bude možná lepší, když se s Jhumpou Lahiri seznámíte někdy jindy. Naopak – kniha vás bude velmi těšit, pokud vyhledáváte čtení o pocitech a emocích, když se rádi nimráte v něčím pohledu na věc, když zkrátka jen chcete číst vycizelovaná slova, která někdo hezky poskládal za sebou. Je ideální na nošení všude s sebou, abyste si ji mohli otevřít kdekoliv a přečíst si jednu mikropovídku tuhle v tramvaji, nebo támhle v kavárně na odpolední kávičce. Kavárničení s knížkou vřele doporučuji – na víkendové rande sama či sám se sebou je Kde zrovna jsem naprosto ideální.