blog

Kde zrovna jsem: Všední život jako něco mimořádného

Tuhle knihu mezi všemi novinkami letošního roku možná přehlédnete, byla by to ale obrovská škoda - přečtěte si naši recenzi, ve které vám povím, proč byste se s Jhumpou Lahiri měli seznámit.

Nestává se mi často, že bych po přečtení knihy měla nutkání seznámit se s její autorkou či autorem, přečíst si rozhovory, podívat se na diskuze, zajímat se o její či jeho život. Letos už se mi to přihodilo dvakrát – poprvé s Ottessou Moshfegh, jejíž knihu Můj odpočinkový rok čteme v dubnu ve Čtenářském klubu Martinus.cz a podruhé s Jhumpou Lahiri, díky její knížce Kde zrovna jsem. A právě o ní bude dnešní recenze.

Jhumpa Lahiri, vlastním jménem Nilanjana Sudeshna, je indicko-americká autorka, která má na kontě už několik úspěšných děl (některé další přeložené i do češtiny – kupříkladu Tlumočník nemocí nebo Nezvyklá země) a navrch Pulitzerovu cenu za svůj debut. Dopředu jsem o tom, přiznávám se, netušila, zaujala mě anotace knížky, která slibovala impresionistické mikropovídky, ve kterých je všednost života povýšena na něco mimořádného a neobyčejného. Byla mi přislíbena melancholická meditace nad samotou a osamělostí hlavní hrdinky, která ale nebude depresivní. A je to přesně tak do posledního slova.

Nejsem fanynkou povídek, dávám přednost románům a novelám, ale tady jsem tak přirozeně zaplula do jednotlivých příběhů, že mi útvar vůbec nevadil, naopak, dává smysl. V podstatě se ale dá kniha brát jako jednotný celek s krátkými kapitolami, jelikož nás jimi provází jedna a tatáž hlavní hrdinka, pouze v jiných situacích. Každá kapitola (nebo, chcete-li, mikropovídka) je náhodný útržek z jejích všedních dní – návštěva, nákup, papírnictví, kavárna, roční období, zamyšlení nad nějakým pocitem, zkoumání svých známých i sama sebe, ohmatání aktuální úzkosti. O hlavní hrdince se toho moc nedozvíte, jen pár drobných informací, ale stejně jsem měla na konci dojem, že ji dobře znám.

Je fér napsat, že tohle se nebude líbit všem automaticky – pokud potřebujete, aby v příběhu bylo všudypřítomné napětí, aby se děj rychle posouval kupředu a nestagnoval, aby vás zápletka překvapovala a vůbec, aby v knize zkrátka nějaká zápletka byla – v tom případě bude možná lepší, když se s Jhumpou Lahiri seznámíte někdy jindy. Naopak – kniha vás bude velmi těšit, pokud vyhledáváte čtení o pocitech a emocích, když se rádi nimráte v něčím pohledu na věc, když zkrátka jen chcete číst vycizelovaná slova, která někdo hezky poskládal za sebou. Je ideální na nošení všude s sebou, abyste si ji mohli otevřít kdekoliv a přečíst si jednu mikropovídku tuhle v tramvaji, nebo támhle v kavárně na odpolední kávičce. Kavárničení s knížkou vřele doporučuji – na víkendové rande sama či sám se sebou je Kde zrovna jsem naprosto ideální.

Čtěte také  5 zajímavostí, které jste o Kafkovi možná nevěděli

Jana Hartlová

Obsahový specialista

Jana v Martinusu píše a fotí na sociální sítě, dává do kupy newslettery a blog. Je věrnou fanynkou Harryho Pottera a v jednom kuse se snaží někomu vnutit Malý život nebo Geniální přítelkyni. Nejradši čte současnou beletrii.

Příspěvky autora