Mateřství: Být, či nebýt matkou? To je oč tu Sheile Heti běží.

Román Mateřství kanadské spisovatelky Sheily Heti může být kontroverzní už jen svým názvem. Ten v ostatních mnohdy vyvolává nevyřčené a bohužel často i vyřčené otázky. Název v nich evokuje, že se jedná o příručku pro těhotné. Předem tedy upozorňuji na dotěrné otázky přátel a kolegů, kteří vás s knihou uvidí – zvlášť pokud jste žena v plodném věku. Nehledě na to, zda děti už máte či je vůbec mít nemůžete.

Kontroverzní pak pro někoho mohou být i otázky ohledně mateřství, které si ženy podle Sheily Heti pokládají, a kterým se v knize věnuje. Od té základní, zda matkou vůbec být, či nebýt, přes otázku, kdy se matkou stát, až po pochyby, zdali žena zůstane po narození dítěte ženou. Svobodnou ženou? Nebo se z ní stane už „jen matka“?

Heti napsala Mateřství jako svou zpověď. Zpověď ženy, které už bylo 35 let, nemá děti a vlastně ani neví, zda by je chtěla. Úspěšná spisovatelka v dlouhodobém vztahu, ale něco tam nesedí – aha, nemá děti! Tlak společnosti na ženy je neúprosný a pokud nevíte, o čem mluvím, tak jste šťastlivci!

Heti si v průběhu let zapisovala myšlenky na téma mateřství, vzpomínky a všední události dne. V knize také hojně využívá techniku házení třemi mincemi, ty jí mají odpovědět na mnohdy až filozofické otázky. Dotazy klade na to, o čem má psát nebo kam povede její současný vztah, a mince jí často poskytují protichůdné odpovědi. Jak symbolické a provázané s jejími protichůdnými myšlenkami ohledně mateřství. Heti jednoduše dokázala formulovat mnoho mých myšlenek, které neumím dát do jednoho celku. Vlastně už odpověď na tu první otázku perfektně vystihla za mě:

„Jestli chci děti, to je tajemství, které skrývám sama před sebou – největší tajemství, které před sebou mám.“

Jsem si jistá, že se nejedná o knihu, která sedne všem. Každopádně nabízí jinou perspektivu pohledu na mateřství a je důležitá pro všechny, které nad otázkami výše zmíněnými přemýšlí a nemohou se dobrat odpovědí. Jisté je, že ne se vším budete s Sheilou Heti souhlasit.

Souhlasit ale budete s myšlenkou, že ve společnosti panuje jistá domněnka, že pokud nemáte děti, tak jste nekompletní či nedospělí, nemáte nic na práci nebo vám chybí smysl života. Autorka v knize řeší, co se z ní stane, pokud nebude matkou. Bude to mít čím ospravedlnit? Musí teď vymyslet nějaký náhradní plán, aby mohla říct, že sice nemá děti, ale vytvořila toto umělecké dílo (vybudovala kariéru, napsala přelomové dílo, pomáhala potřebným atd.)? Bude jinak vypadat, jako že jí tzv. ujel vlak?

„Bojím se, že bezdětný člověk nevypadá, že se pro něco rozhodl nebo že něco dělá, ale že se jen veze – že se nechává unášet. O lidech, kteří nemají děti, si jiní mohou myslet, že se neposouvají dopředu nebo se nemění a nerostou (…)“

S tím souvisí i přirovnání k tomu, že se svými přáteli kdysi stáli na jedné kře, kde se všichni utvrzovali v tom, že děti mít nikdy nebudou. Nakonec si je ale postupně začali pořizovat, led se postupně od kry odlamoval, až Heti zůstala sama na malém kousku ledu, bez dětí. Má právo cítit se podvedená?

Mateřství je netradiční kniha plná přelomových myšlenek, které mnoho z nás třeba má, ale neumí je přesně formulovat nebo o nich běžně nemluví. Ke knize je potřeba přistupovat s otevřenou myslí a mít na paměti, že „jeden způsob žití není kritikou každého jiného způsobu žití“. Někdy mi při čtení přišlo, že se Heti plácá na místě a některé myšlenky nedávají smysl. Navíc její přístup k mateřství by byl pravděpodobně také jiný, pokud by měla přítele, který by byl na stejné vlně jako ona. Takto jsem z těch pár dialogů, které autorka zmínila, měla pocit, že by ji při rozhodnutí mít dítě na vše nechal samotnou. Superlativa ale převažují a pokud jsem vás jen trochu nalákala, tak snad si to nepokazím ještě posledním úryvkem z knihy, který mne zaujal:

„Žena musí mít děti, aby měla něco na práci. Když pomyslím na všechny ty lidi, kteří chtějí zakázat potraty, zdá se mi, že to může znamenat jen jednu věc – nechtějí nového člověka na světě, ale chtějí především, aby se žena zaměstnala péčí o dítě a nedělala nic jiného. Na ženě, kterou nezaměstnávají děti, je něco děsivého. Působí dojmem, jako by neměla co dělat.“