Ignis Fatuus: Hororová pohádka pro dospělé z magické Šumavy
Petra Klabouchová nám opět dokazuje, že je, co se psaní týče, multifunkční žena. Po detektivních příbězích nebo historkách z rockového prostředí přichází s hororem.
Petru Klabouchovou si pravděpodobně budete spojovat s jejími bestsellerovými knihami Prameny Vltavy nebo U severní zdi. Obě knihy pojí to, že se odehrávají v současnosti na pozadí skutečných historických událostí minulého století. V první zmiňované knize se jedná o přísně tajný koncentrační tábor Prameny Vltavy v srdci Šumavy, u druhé knihy se vracíme do padesátých let a probíhajících politických procesů. Pokud od její nové knihy Ignis fatuus čekáte něco podobného, tak jste na omylu. Ale ne úplně, jedná se sice o hororový příběh ze Šumavy, kde si život a smrt podávají ruce, bývalý režim tu však nese svůj podíl viny na celé události.
Co vlastně to záhadné Ignis fatuus znamená? Podle autorky má toto sousloví doslova význam neposedný oheň a jedná se o středověké označení pro bludičky. Na Šumavě, kde Klabouchová vyrostla, se jim také říká světýlka, což jí znělo příliš dětinsky a pro horor se jí toto latinské pojmenování zdálo příhodnější.
Ignis fatuus se odehrává v srdci překrásné krajiny Šumavy, která byla po desetiletí nepřístupná. Skupina vědců je sem koncem sedmdesátých let vyslána, aby prozkoumala výskyt neznámých světelných jevů. Zakázané území kolem řeky Křemelné v sobě skýtá nejen divokou přírodu s druhy rostlin, které jinde nenaleznete, ale také pozůstatky 47 vesnic a osad, 5 mlýnů a několika církevních budov včetně hřbitovů, které byly strženy s cílem vybudovat zde vojenský výcvikový prostor Dobrá Voda. Ten byl zrušen až na konci roku 1991. V období, kdy jsou sem Květa, Gama, Klement, Dušan, Skála a Herman s Jackem vysláni, se tu probouzí pradávné legendy a mlha je tak hustá až se zdá, že je pozoruje.
Podaří se vědcům nalézt rozumné vysvětlení přírodních úkazů? Objeví působení nějakých neznámých plynů? Jsou obávané bludičky jen zbloudilé kulové blesky? Nebo tu vědci v tmavém lese a husté mlze sami přijdou o rozum?
Autorka čerpala ohledně paranormálních jevů ze starých zápisů farností a matrik, z ústní tradice rodáků, ale i z černé kroniky. Celý příběh je prokládán vyšetřovacími spisy, které čerpají informace z výzkumných materiálů Psychoenergetické laboratoře při VŠCHT v Praze. Ta ve spolupráci s ČVUT mezi rokem 1978 a počátkem 90. let opravdu existovala. Bohužel i mnoho dalších událostí a míst, které se v knize objeví, mají svůj pravdivý základ.
Pokud jste ostřílenými čtenáři hororových knih, pravděpodobně se u Ignis fatuus bát nebudete. V opačném případě můžete mít z těchto nadpřirozených jevů husí kůži, mysteriózní atmosféra vás pohltí a pokud budete Ignis fatuus číst sami doma, i hlučná lednička vás může pěkně vyděsit. Bohužel tato tíživá atmosféra a celkově tempo knihy se postupně zpomaluje. Skoky v čase a závěrečné vyšetřovací spisy jednotlivých členů výpravy mají sice příběh uzavřít, ale už působí jaksi navíc. Navíc některé pasáže čteme už podruhé a jsou doplněny jen o drobný detail, který ale bystrému čtenáři stejně neunikl.
Pokud hledáte nějakou podobnou knihu, která vám způsobí husí kůži a strach chodit v noci po tmě, zkuste Jozefa Kariku. Autorova kniha Trhlina vznikla díky tomu, že ho po přečtení jedné z jeho předchozích knih kontaktoval člověk, který se mu svěřil s velmi děsivým příběhem. Karika si jeho tvrzení ověřil, dohledal si k tomu další informace a zpracoval do knihy. Nyní se tak můžeme i my dozvědět více o jedné z největších záhad Slovenska: nevysvětlitelné mizení lidí v pohoří Tríbeč.
