Čtenářské rituály: Jak si najít čas na čtení i v těch nejrušnějších dnech
Někdy mám pocit, že největší překážkou v pravidelném čtení není nedostatek času, ale to, že si ho pro sebe neumíme vytvořit. Dřív mi přišlo, že k „pořádnému“ čtení potřebuju minimálně hodinu nerušeného volna, což je důvod, který mě od něj často odrazoval.
Postupně jsem ale zjistila, že číst se dá skoro kdykoliv. Ráno u snídaně, cestou do práce, nebo v momentě, kdy bych jinak automaticky sáhla po telefonu a začala scrollovat na sociálních sítích. A tak jsem si v průběhu let vytvořila malé čtenářské rituály, které mě vracejí ke knihám i v momentech, kdy by se mohlo zdát, že čtení je to poslední, na co mám čas. A věřím, že můžou pomoct i vám.
Pár stránek na dobré ráno
Ranní čtení miluju. Když se vzbudím o něco dřív, ráda si přečtu pár stránek ještě v posteli a pak pokračuju u snídaně – a stačí mi opravdu jen pár minut, šálek kávy a knížka připravená na stole, aby mě ráno ani nenapadlo sáhnout po telefonu.
Krátká četba po probuzení mi připomíná, že než začnu řešit pracovní povinnosti, je tu chvilka, která patří jen mně.
Odpolední čtecí pauza
Odpoledne jsem často unavená. Myslím na to, co všechno ještě potřebuju stihnout, a mám tendenci rovnou sklouznout do další práce. Ale právě v tuhle chvíli mi nejvíc pomáhá krátká čtecí pauza. Uvařím si kávu nebo čaj, připravím si něco dobrého k snědku, na čtvrt nebo půl hodiny se ponořím do rozečteného příběhu a hned cítím rozdíl.
Kniha mě vrátí do přítomnosti a umožní mi se mezi všemi úkoly nadechnout a zklidnit. Je to drobnost, ale díky ní se pak dokážu mnohem líp soustředit.
Večerní zpomalení
Večer, obzvlášť teď v zimě, čtu nejradši. Rozsvítím lampičku, zabalím se do deky, otevřu knihu a svět jako by se na chvíli zastavil. Čtení mi večer pomáhá vyčistit hlavu, která jinak běží na plné obrátky.
Je to pro mě svým způsobem meditace, díky které se mi usíná mnohem líp, než když před spaním projíždím Instagram.
Jak si ze čtení udělat rituál?
Hledejte mikrookénka
I pětiminutové čtení je víc než nic. Třeba při čekání na tramvaj, na poště, v jakékoliv frontě (na ty je spoleh, že budou vždycky a všude!), v čekárně u doktora, když na někoho čekáte v kavárně, nebo během vaření, když se něco dusí či peče a vy máte volné tři minuty.
Nemějte očekávání
Čtení není soutěž a když se vám podaří přečíst byť jen jednu stránku, pochvalte se za to – uvidíte, že knížky se budou do vaší každodenní rutiny dostávat čím dál častěji.
Mějte knihu na viditelném místě
Když na vás knížka doslova „kouká“, je mnohem snazší po ní sáhnout. Takže ji neschovávejte v šuplíku, ale mějte ji na očích.
Vybírejte si ty pravé knihy
Abyste se ke čtení chtěli vracet, musí vás to bavit a lákat. Nebojte se proto nezajímavou knížku nedočíst a vyměnit ji za jinou. Během nabitých dní se mi osvědčilo číst kratší knihy nebo komiksy, protože u nich se ani nenadějete a jste za půlkou. Skvělé jsou také knížky s krátkými kapitolami, díky nimž si čtení můžete rozkouskovat do již zmíněných mikrookének v průběhu dne.
Podpořte čtenářský rituál dalšími příjemnostmi
Oblíbený čaj, kousek čokolády, voňavá svíčka, huňatá deka – když si čtení zpříjemníte dalšími smyslovými zážitky, budete se k němu mnohem raději a častěji vracet.
Krátké knihy, které se mi četly skvěle, když jsem neměla tolik času na čtení
Hovoří Pýthie | Liv Strömquist
V tomhle komiksu autorka rozebírá trend self-help kultury plné samozvaných koučů jakékoliv oblasti života, se kterými se v posledních letech doslova roztrhl pytel. Dívá se do historie a na základě komentářů významných osobností sociologie, psychologie a dalších věd se zamýšlí, co nás jako společnost k téhle situaci dovedlo.
Hovoří Pýthie je ideální, když chcete za pár minut zvládnout hodně stránek, pobavit se, ale zároveň si ze čtení odnést zajímavé informace.
Medúzy | Jakub Stanjura
Útlá kniha, která se dobře čte a rozebírá důležitá společenská témata. Jakub Stanjura v ní bravurně zachytil konec přátelství dvou žen, z nichž jedna trpí chronickým onemocněním, které ničí její duši i tělo. Četla jsem ji hlavně odpoledne, když jsem se potřebovala zastavit a ponořit se do mysli někoho jiného.
Džentlmen z Peru | André Aciman
Stejně jako v Dej mi své jméno Aciman dokazuje, že i krátký text může přinést velký zážitek. Džentlmen z Peru je atmosférická novela z prostředí italského pobřeží Amalfi, která se dá přečíst na jedno posezení, ale v hlavě zůstane o dost déle. Ideální na večery, kdy chcete jít brzo spát, ale přesto si přečíst něco silného.
Pořádné bichle, které se čtou samy
Zápisky z tranzice | Daniela Špinar
Daniela Špinar píše tak, že máte pocit, že sedíte u stolu s někým, kdo vám vypráví svůj život bez jakýchkoliv filtrů a servítků. Její zápisky jsou zcela autentické a vy se tak dozvíte, co a proč se jí honí hlavou, a jak v ČR probíhá proces tranzice, což je podle mě nesmírně důležité téma.
Pohřběte kosti mé v noční půdě | V. E. Schwab
Temně poetický román, přesně takový, u kterého večer zapomenete, kolik je hodin. Pohltí vás gotická atmosféra plná hladu, touhy a hledání vlastní identity. Propojuje příběhy tří žen žijících v různých stoletích, které se rozhodnou přestat žít podle toho, co se od nich očekává, a vydají se po nebezpečnější, ale svobodnější cestě.
Čtenářské rituály jsou důležité chvilky, které věnujeme sami sobě. Ať už čtete pět minut ráno, celou kapitolu večer, nebo jen pár stran během dne, všechno se počítá. Právě tyhle drobné, ale pravidelné okamžiky vytváří jeden z nejpříjemnějších každodenních rituálů.
