Příběh O jde na dřeň a nezná hranic
„Čtu-li O, připadám si jako v pohádce – je známo, že pohádky jsou erotické příběhy pro děti – jako v kouzelném zámku, který vypadá docela opuštěný, a přesto na čalouněných křeslech, taburetech a postelích s nebesy neleží prach, stejně jako na důtkách a bičících,“ říká v původní předmluvě ke knize Příběh O / Návrat do Roissy francouzský spisovatel, literární kritik a dlouholetý šéf literárního magazínu Nouvelle Revue Française Jean Paulhan.
Lásku a intimní vztahy, ve kterých jeden z partnerů dominuje nad druhým – pasivním, nezralým, manipulovatelným či poslušným, protože zamilovaným, kdy slepě odpouští a omlouvá všechny nepravosti, jenž se navíc na svého silnějšího milence nezdravě a fanaticky upíná – přirovnává k otroctví. Ke stavu, na kterém je nevolník pudově a – pro svobodné jedince nepochopitelně – závislý a bouří se, pokud mu jeho majitel, otrokář dopřeje svobodu.
Ve světě, kde nemá jistých hranic, příkazů, jasného vymezení prostoru bičem, se otrok nevyzná. Tápe. A touží se vrátit do uvyklých kolejí a stereotypů, které mu navracejí jistotu, kterým intuitivně rozumí.
I když ne racionálně. Chápe jen tolik, že násilí je normou, řádem, který dává jeho bytí jistý smysl.
Příběh O vypráví o nesvobodě, týrání, citové i fyzické závislosti na bolesti, na mučiteli, který v očích zneužívané osoby vyvolává chvílemi oprávněný, ale mnohdy také falešný dojem o tom, že ubližování je jasným důkazem zájmu. Pohledem zamilovaného též důkazem lásky. Mnohým se intimita akceptující násilí jako normu šťastné existence jeví jako vzrušující, jiné znechucuje. Záleží na osobních zážitcích čtenáře i na tom, co jsme si ochotni přiznat a případně připustit, či dokonce vpustit do svého života. Jak moc si sami sebe dokážeme představit v roli, která uzurpuje osobnost a svobodnou mysl partnera, nebo se naopak nechá zbavit vlastního ega a vůle. Příběh O ale není v mnohém ohledu hra, jak si někteří čtenáři mohou myslet a přát. Není to další pseudoukázka způsobu, jak do své každodennosti vpustit trochu vzrušení, jak by se mohlo s ohledem na aktuální záplavu publikací tak zvané erotické literatury zdát. Příběh O jde do krajností, na dřeň, nezná hranic a vede k absolutnímu popření vlastní osobnosti.
Z Roissy není cesty zpět, i když se dveře zámku otevírají.
Příběh O je především sociologickou sondou fenoménu zneužívané ženy, ženy, která není natolik silná, aby dokázala odejít od tyrana, aniž by nevklouzla do náruče jiného. Emoční závislost, zaslepení pudu sebezáchovy na základě sterých znásilnění, posttraumatický šok vedoucí k opakovanému prožívání a utvrzování se o ne-hodnotě je jednou z možných interpretací textu.
Příběh O lze ale číst i jinak. Spisovatelka Pauline Réageová, vlastním jménem Anne Desclos, se po přihlášení k autorství knihy vyznala i k tomu, že Příběh O napsala jako sérii zamilovaných dopisů svému milenci – již zmíněnému Jeanovi Paulhanovi, který obdivoval díla Markýze de Sade. Učinila tak i v reakci na Paulahnovo prohlášení, že žádná žena není schopna napsat erotický román.
V té chvíli se naše optika rozptyluje zjištěním, že intenzita a erotická hutnost textu nemusí být způsobena chtěnými prožitky spisovatelky (taková představa se může jevit jako velice vzrušující, když si za ni dosadíme konkrétní osobu), avšak jakýmsi osobním soupeřením a vemlouváním se do přízně dominantního jedince. Důkazem lásky s příslibem dání svého těla všanc. Pro Paulhana jistě vzrušující oběť.
Pokud pomineme okolnosti a důvody vzniku díla, oprostíme se od hodnocení chování O z pohledu zdravé sebevědomé ženy – kterou bezesporu po dlouhou dobu byla i sama hrdinka příběhu, snad zejména ve chvílích, kdy na sklonku svého pobytu v Roissy začala znovu racionalizovat své myšlení a jednání, pokud však nebylo vyvoláno jen strachem z odchodu tyrana – zůstává před námi jednoduchý příběh. Sadomasochistický, kam sám sebe řadí.
Až v té chvíli věřím, že vše je jenom hra, a sice inscenovaná v přiznaně prvoplánových kulisách zámku, kterému vévodí několik starodávných knihoven, desítky komnat, kterými se prohánějí olivrejovaní sloužící vodící v poutech ženy, které si svým způsobem a zaměřením dokáží užít sexuální jinakost a dojít tak pozvolnou, avšak systematickou proměnou k vykoupení svého já skrze vlastní a chtěné popření, k proměnu osobnosti v objekt. Avšak chceme my ženy takové konce?
Příběh O / Návrat do Roissy
Pauline Réageová · Vydavatelství: Host, 2013
Příběh O Pauline Réageové je bezesporu nejlegendárnější erotický román moderní doby.
Pro příznivce tohoto žánru je ozdobou knihovničky, pro určité feministické či puritánské kruhy naopak zhmotněním zlého snu. Tím spíše, že jej inkognito napsala žena, jejímž je O zřejmě jakýmsi fantastickým obrazem. Příběh O vyprovokoval jeden z největších skandálů francouzské literatury.
